Index

Kapitola 1: Odchod z Zobí
Kapitola 2: Poslední vůle
Kapitola 3: Philip Harwish
Kapitola 4: Nedude to lehké

Kapitola 1: Odchod z Zobí

1.Odchod se Zobí ulice

Byl začátek července, domky v Zobí ulici tonuly v ospalém tichu a tma halila upravené předzahrádky. Hodiny na věži kostela ukazovaly půl třetí ráno, všichni obyvatelé ulice očividně spali.

Jenom v prvním patře domu číslo 4 se pořád svítilo. Po pokoji přecházel černovlasý chlapec a házel své věci do kufru, který měl položený na posteli.

Po chvíli kufr s cvaknutím zavřel.

Posadil se na postel a podíval se z okna. Nad tmavou oblohou táhla mračna a ve světle pouličních lamp, vrhajících světlo na chodník, se přibližovalo něco malého.

Harry otevřením okna vpustil sovičku dovnitř. Byla to nádherná sova pálená, která mu nesla nový výtisk Denního věštce.

Potter jí zaplatil pět svrčků a rozevřel noviny.

Harry složil noviny,popadl kufr i Hedvičinu klec,  která byla teď prázdná, a sešel po schodech do kuchyně. Naposledy se po ní rozhlédl a vytáhnul z kapsy svých vytahaných kalhot obálku s dopisem na rozloučenou. Položil ho na stůl a rychle vyšel z domu ven.

„Kde je ten Remus?“ procedil po chvíli čekání mezi zuby.

Odpověď se mu dostala takřka okamžitě. Z jako by obrovské dálky se začalo ozývat burácení motoru.

Harry se přikrčil do stínu větveného stromu a čekal na přibližující se zdroj hluku.

Z ničeho nic se na nebi objevila obrovská motorka,  připravující se k přistání, na které seděla přihrbená postava. Když motorka smykem zastavila na příjezdové cestě k Domu číslo 4, postava s ní ladným skokem slezla.

„To jsem já Harry.Můžeš už vylézt.“ Ozval se známý, tvrdý hlas, který Harry okamžitě poznal. Byl to Lupin,který vypadal ještě otrhaněji než obvykle.

„Máš zpoždění Remusi.“ Řekl Harry a vylezl ze svého úkrytu.

„Rychleji to nešlo.Promiň.“

„Co teď?Pojedeme do Doupěte?“ zeptal se Harry.

„Harry,vím,že se těšíš na své přátele,ale ještě musíme něco zařídit. Nasedni.“  řekl a ukázal na motorku stojící na cestě.

**

„Kam vůbec jedeme?“ otázal se Harry.

„Počkej,už tam budeme. Pak uvidíš.“ Odbyl ho Remus. 

Harry zmlknul a zavřel oči. Ne, že by se mu jízda na létající motorce nelíbila, ale po téhle zkušenosti si řekl, že bude radši preferovat koště.

**

Když se už slunce dralo na obzor,  probudil Harryho prudký náraz. Na okamžik si myslel, že nabourali, ale když otevřel oči, zjistil že Lupin zastavil u nějakého velmi starého domu, který podle jeho vzezření už dlouho nikdo neobýval.

„Tak tady to je!“ řekl Lupin a sesedl s motorky.

„A co?“ optal se Harry netrpělivě a taky sesedl.

Lupin se na něho otočil a řekl.

„Tak tady je uložena Brumbálova poslední vůle.“

Zpět na obsah

Kapitola 2: Poslední vůle

Lupin otevřel zdobené, dubové dveře a vstoupil dovnitř. Harry ho následoval do málé, ale útulné místnosti. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že na podlaze přímo proti němu leží na zemi malá dřevěná truhla.

„Co to-?“ chtěl se zeptat Lupina, ale ten ho mávnutím ruky umlčel, vytáhl z kapsy svého hábitu malý zlatý klíček a podal ho Harrymu.

„Remusi, Co s tím budu dělat?“ zeptal se překvapeně Harry, když si prohlížel malý klíček, který vydával v jeho ruce ohromné teplo.

Lupin se na něho podíval unavenýma očima. „Já jsem ti to ještě neřekl?“ řekl, ale při pohledu do Harryho tupě se tvářícího obličeje pokračoval. „No…Brumbál ve svých instrukcích napsal, že začaroval tuhle truhlu takovým zaklínadlem , díky kterému ji můžeš otevřít jenom ty.“

Harry zkoprněl. „Takže Brumbál už věděl předem, že umře?“ zeptal se.

Vlkodlak se znovu podíval na Harryho a řekl. „To nikdo neví, Harry. Ale Albus se pro všechny případy pojistil. A ty by si už měl otevřít tu truhlu.“

Harry spolknul pár dalších otázek, stisknul hřející klíček a přešel ke truhle. Klekl si k ní a strčil klíček do zlatého zámku. Klíč zachrastil a Harry truhlu otevřel.

„Co tam je?“ zeptal se Remus, který pořád stál u vchodových dveří.

Mladý kouzelník se podíval do truhly na jejímž dně ležely dvě velké obálky. Postavil se a podíval se na adresu napsanou Brumbálovým úhledným písmem na té první.

„To mi dej, Harry.“ ozval se Lupinův hlas a Harry mu obálku okamžitě podal.

V ruce mu zůstala ta druhá.

Harry pohlédl na Lupina, aby se ujistil, že ji opravdu může otevřít.Ten přikývl a tak se Harry pustil do rozbalování s dychtivostí malého dítěte otevírajícího vánoční dárky.

Z obálky vypadl Brumbálův kapesní portrét a dopis po kterém se Harry okamžitě vrhnul. Když ho měl v ruce, sedl si na chladnou podlahu a začal číst.

 Harry složil dopis a nacpal ho do obálky.

„Co se tam píše?“ zeptal se zvědavě Lupin.

Harry podal dopis Lupinovi a ten začal číst. Při každém slově mu naskakovalo více vrásek a když dočetl, pohlédl na Harryho.

„Takže Snape…“

„Prý nezradil.“ dopověděl za něho Harry.

„Tím se toho hodně vysvětluje.Nemyslíš?“ řekl Lupin a podal Harrymu zpátky jeho dopis.

Harry neodpověděl. Nevěřil tomu, že Snape nezradil a i kdydy jemu to je jedno. Zabije ho i tak za to všechno utrpení které kvůli němu musel projít.

Sehnul se pro kapesní obrázek, který byl právě teď prázdný, strčil si ho do kapsy spolu s dopisem.

„Kam jedeme?“ zeptal se Lupina.

„Na ústředí. Všichni už tam jsou a čekají na tebe.“ odpověděl mu vlkodlak a vyšel ven z Brumbálova domu.

Harry ještě proletěl pohledem po místnosti a odešel také.

Zpět na obsah

Kapitola 3: Philip Harwish

3.Philip Harwish

Motorka smykem zastavila na Grimualdově náměstí a Harry s ní elegantně seskočil na pevnou zem. Pohlédl mezi domy 11 a 13 kde se začal rýsovat dům číslo 12. Harry se podíval na Lupina, ten mírně kývnul. A tak se rozběhl ke vchodovým dveří, zaklepal na dveře a z druhé strany se ozval hlas paní Weasleyové.

„Kdo je?“ zeptala se. 

„To jsem já Harry a je se mnou i Lupin“ odpověděl nedočkavě.

Dveře se otevřely a Harry vstoupil dovnitř následován Lupinem.

 „Harry, to jsem ráda, že tě vidím.“ řekla paní Weasleyová a láskyplně Harryho objala.

 „No tak Moly pusť ho, má za sebou dlouhou cestu.“ ozval se Lupin když Harrymu pod pevným stiskem Ronovy matky začaly téct bolestí slzy. Paní Weasleyová ho pustila a řekla.

„Asi máš hlad, že?“ zeptala se a když Harry, který si pořád ještě masíroval žebra, přikývl zamířila do kuchyně. Harry si sundal kabát a šel tam také.

 „Vypadáš jako by ti nedali celé týdny jíst“ zhodnotila jeho vzhled když se posadil ke kuchyňskému stolu. Dala před něho talíř uzenek a pokračovala

 „Takové lidi co nedají chlapci v tomhle věku pořádně najíst bych nechala zavřít do hladomorny.“ Mezitím co si paní Weasleyová brblala nadávky na adresu stravy Dursleyvých vstoupil do kuchyně i Lupin.

 „Moly, Philip ještě spí?“ zeptal se jí.

 „Ano Remusi je asi ještě unavený z cesty.

Harry zvedl hlavu od uzenek. „Kdo je Philip?“ zeptal se Lupina.

 Ten si sedl naproti němu a dal se do vysvětlování. „Philip je syn mé sestřenice, který přijel z Irska, kde přerušil školu, aby nám pomohl v boji proti Voldemortovi. Nedávno mu bylo sedmnáct, takže by jste si mohli rozumět.“

Harry jen přikývl a zakousl se do poslední šťavnaté uzenky.

Po chvíli se ozval dusot nohou a do kuchyně vběhly čtyři osoby. Ve dvou poznal Rona a Hermionu. Tu třetí neznal, byl to hnědovlasý kluk v jeho věku, který se na prahu zastavil a pozorně si ho prohlížel. Čtvrtá osoba se na podpatku otočila a vyběhla zpátky nahoru.

„Ginny..“ šeptl Harry potichu, když se z hora ozvalo bouchnutí dveří.

„Dal bych jí čas.“ ozval se Ron, který už seděl u stolu vedle Hermiony a cpal do sebe uzenky.

„No a já bych šel za ní a promluvil si s ní.“ promluvil neznámý hlas. Harry se otočil a zjistil, že hlas patří tomu hnědovlasému klukovi, který byl bezesporu Philip.

Chlapec k Harrymu přistoupil podal mu ruku a řekl. „Já jsem Harwish. Philip Harwish.“

Harry mu ruku stisknul a napodobil jeho bondovské představování. „A já Potter. Harry Potter.“

Philip se usmál, sedl si vedle Lupina a začal se s ním o něčem potichu bavit. Harry je chvilku pozoroval a potom se zvedl.

„Kam jdeš?“ zeptala se ho Hermiona.

„Za Ginny. Musím jí to vysvětlit.“ odpověděl jí a vystoupal po schodech do druhého patra, kde se před jejím pokojem zastavil a zaklepal na dveře.

Nikdo se neozval, tak vzal Harry za kliku a vstoupil dovnitř. Ležela na posteli a plakala.

Pomalu k ní přistoupil a pohladil ji po vlasech. Ona se na něho podívala a aniž by to  on byl čekal ho vášnivě políbila.

Zpět na obsah

Kapitola 4: Nedude to lehké

4.Nebude to lehké

Harrymu připadalo, že jejich rty a oni sami se spojili na věčnost. Svými jazyky pomalu a jemně prozkoumávali ústa toho druhého. Harry si Ginny přitáhl blíž až ucítil tlukot jejího srdce, které bilo jako o závod. Jejich rty se konečně oddělily.

„Miluju tě!“ vydralo se Harrymu z úst. Ginny se usmála.

„A já tebe. Nikdy jsem k nikomu nic podobného necítila,nikdy.“

Harry chytil Ginnynu ruku. „Zítra ráno odjíždím.“ řekl a smutně pozoroval jak jeho lásce mizí její krásný úsměv ze rtů. Pokusil se jí obejmout, ale dívka se odtáhla. Místo toho se mu podívala do očí a řekla.

„To co jsme teď dělali byla chyba.“

Oči se jí zalily slzami.

„Ginny….já….promin.“ odpověděl ji a sklopil hlavu.

„Nemusíš se omlouvat…nemáš proč…a teď radši odejdi…..chci být sama.“

Harry vstal, došel k ozdobným dveřím a otočil se. Ginny ležela v slzách na své posteli.

„Promiň.“ šeptl jen tak do větru a vyšel z pokoje.

****

Kapky deště bubnovaly do oken v Harryho pokoji. Mladý kouzelník seděl u pracovního stolu a sledoval je. Do zvuku dopadajících kapek na okení tabule se ozval jiný zvuk…klepání na dveře. Už je to tady pomyslel si, vzal svoji hůlku a pár věcí. Dveře se otevřely a dovnitř vešli tři lidé.

 „Jsi připravený?“ zeptala se Hermiona, která měla na zádech velký ruksak.

Harry se zarazil. „Co tady dělá on? zeptal se Hermiony a ukázal na Philipa opřeného o dveře.

Hermiona okamžitě hodila na  Rona pohled, kterým asi chtěla říct já jsem ti to říkala.

„Jdu s vámi“ odpověděl místo mlčenlivého Rona Philip. „Chci vám pomoct“ řekl.

„To nejde. Nebudu riskovat tvůj život!“ křikl na něj Harry.

Philip přistoupil až k němu. „Já s vámi půjdu. Chci pomoct!“

„Ty to nechápeš že?“ začal křičet Harry „Víš že to že bys tam umřel je daleko jistější než to že zůstaneš naživu?“

Harwish chvíli vypadal že ho to přesvědčilo o tom aby zůstal na Grimualdově náměstí,ale pak vzal svoje věci a řekl.

„Počkám na vás dole“

Harry se tázavě podíval na Hermionu. „Harry , choveš se trochu sobecky.My potřebujeme každou pomoc pochop to“ špitla

„To je pravda.“ zapojil se Ron „Sami to nezvládneme“

„Ale nemůžeme do toho vzít cizí lidi.“ zahučel černovlasý kouzelník.

Hermiona se na něho podívala pohledem plným překvapení. „Lupin mu věří a my taky!“pravila suše. „Uvědom si konečně, že to nebude lehké!“

Ron si odkašlal a řekl. „Myslím že je čas jít.“

Harry si vzal věci a vydal se po schodech dolů,následován Ronem a Hermionou. Ve vstupní hale na ně čekal Philip, kterého Harry sjel nepříjemným pohledem. Všichni čtyři beze slova vyšli před dům a přemístili se pryč.           

Zpět na obsah