Znovu se ocitla ve smrtelné křeči, postupovalo to celým jejím tělem. Kdyby v tu chvíli mohl člověk myslet, uvědomil by si, jak spletitá může být síť nervových vláken. Cítila bolest na každém centimetru jejího těla, ani si neuvědomovala, jak šíleně ječí. Bylo to, jakoby jí do těla zabodávali tisíce rozžhavených nožů. Nejhorší to bylo v hlavě, měla pocit, že ji každým okamžikem musí explodovat.
Potom se jí zatemnělo před očima a už nic nevnímala. Zapomněla na své okolí, zapomněla na svého manžela, zapomněla na svého syna, neuvědomovala si, kde je, nevěděla, proč tu je, na nic si už nepamatovala a už nikdy nebude.
Bellatrix sklonila svoji hůlku a kdákavě se rozchechtala.