Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 764 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Kdo vyhrál? od Aveva
[Komentáře - 7] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Jen taková malá hříčka, aneb jaký osud může být horší než smrt.

Velká síň Bradavického hradu byla v troskách. Na stropě, který v lepších časech napodoboval oblohu se rozpoutalo peklo. Odražené kletby v něm vyryly hluboké brázdy podobné dráhám komet a pomatená kouzla se v nich usídlila a začínala kvasit. Každý kdo mohl se snažil utéct. Zem byla pokryta mrtvolami. Ti, kdo byli jen vážně zranění, se pokoušeli ukrýt pod jediný stůl který v síni zbyl, nebo alespoň pod mrtvá těla. Z kouzel uhnízděných ve stropě odlétaly žhavé jiskry a nikdo nestál o zjištění, co udělají až ho zasáhnou.

Ve středu místnosti se odehrávalo to, k čemu celá ta dlouhá bitva směřovala. Postav zahalených v černých kápích bylo mezi mrtvými velice málo. Většina z nich teď stála kolem posledního ostrůvku odporu. První padl Brumbál, když zachytil kletbu Avada Kedavra, kterou po Harrym kdosi vrhl. V rychlém sledu následovali ostatní členové učitelského sboru, kteří přežili boj v chodbách. Nebylo jich mnoho a Smrtijedi měli téměř dvojnásobnou převahu. Ovzduší hradu bylo naplněno zlem a pachem smrti.

Kruh Smrtijedů se pomalu stahoval. Nehleděli na oběti. Profesorka McGonagallová dokázala zlikvidovat dva, než ji dostali kletbou Cruciatus. Svíjela se v bolestech, dokud jeden z milosrdnějších Smrtijedů neukončil její trápení.

Harry se zděšeně díval na nejbližší černou kápi, cítil za ní Voldemortovy žhnoucí oči a vítězoslavný úsměv. Ale jeho dostat nemohou, musí porazit Voldemorta. Musí to zlo dostat z povrchu země. Prostě musí, nikdo jiný to nedokáže.

A pak stál Harry sám. Kruh Smrtijedů prořídl. Viděl mezi jejich vlnícími se hábity smrt a zkázu, která se měla zanedlouho rozšířit po celé zemi, pokud... Pokud ovšem Voldemorta neporazí. Musí to dokázat, závisí na něm osud lidstva. Při tomto pomyšlení se mu hrůzou z odpovědnosti podlomila kolena. Čistě ze zvyku se rozhlédl po místnosti a očima hledal židli, na kterou by se posadil. Zajímavé. Žádná židle masakr nepřežila. A v tu chvíli, kdy přemýšlel o relativní křehkosti toho jinak nesmírně odolného výrobku zvaného židle, zachytil očima zoufalý pohled. Hermiona vmáčknutá pod Zmijozelským stolem, který jako zázrakem zůstal vcelku, hleděla k němu. Potěšilo ho, že alespoň někdo přežil. Ale radost mu vzápětí pokazilo pomyšlení, že Hermiona jako mudlovská šmejdka zemře první. Hned jak ho Voldemort zabije. Ale co to, na to přece nesmí myslet. Nesmí se nechat porazit. A tak se pokusil pevně pohledět do očí své kamarádce. Ale ona se vůbec nedívala na něj. Její nešťastný pohled mířil k Ronovi, který jen těžce dýchal přimáčknut k zemi mohutným Hagridovým tělem. Byl v bezvědomí a neměl příliš naději na probuzení.

Harry si uvědomoval, že všechno teď závisí na něm. Všichni ostatní už byli vyřazeni z boje. Zbyli jen on a Voldemort. A asi tucet Smrtijedů.

„Potter je jen můj!“ zvolal mocně Voldemort, aby ho snad někdo z jeho spolubojovníků nepřeslechl. Vytáhl hůlku a namířil ji na Harryho. Harry na něj namířil tu svou.

„A Pottre,“ zasmál se zlomyslně Voldemort, „na Priori Incantatem se nespoléhej. Našel jsem si novou hůlku, takže tahle ochrana ti není nic platná.“ Zatímco se Voldemort samolibě šklebil, chopil se Harry příležitosti. „Avada Kedavra!“ zařval mířiv na protivníkovo srdce. Nezasáhl. Alespoň ne ten vytoužený cíl. Jeden ze Smrtijedů, fanaticky věrný až do úplného konce, se vrhl mezi ně a kletbu zachytil vlastním tělem. Voldemort se zachmuřil. Jeho protivník ho málem dostal. Harry, šokován, že jeho kletba působila stačil jen zaregistrovat proud zeleného světla.

„Hááárrrrýýý!“ zakvílela Hermiona. Viděla zelené světlo a tělo padající k zemi. Věštba se naplnila. Voldemort zabil Harryho. Poslední naděje ztroskotala. Voldemort se podíval jejím směrem.

„Accio studentka!“ ukázal na ni hůlkou. A ačkoli se Hermiona duchapřítomně pokusila chytit stolu, příliš pozdě si uvědomila, že má téměř rozdrcenou ruku. Zakvílela bolestí a chtě nechtě putovala vzduchem k nohám lorda Voldemorta.

„A kdopak je tohle?“ zeptal se Voldemort pobaveně. Smrtijedi se shlukli blíž v očekávání trochy kvalitní zábavy. Většina z nich si stahovala kápě a snažila se urovnat rozcuchané a zpocené vlasy. Lucius Malfoy se k Hermioně sklonil.

„To je jen jedna z těch mudlovských šmejdů, které si Brumbál protlačil na školu. Běhala za Pottrem jako pejsek, asi mu to dělalo dobře,“ pohrdavě zkonstatoval Hermioninu existenci.

„Takže copak s ní uděláme. S holčičkou?“ zasmála se Bellatrix Lestrangeová.

„Můžem hlasovat,“ zabručel trochu přihlouple Crabbe. Bella se na něj podívala pohrdavě.

„Nech to na mně Crabbe. Já vím, kam ji pošlu,“ rty se jí roztáhly ve šťastné vzpomínce.

„Nech! – Ji! – Být!“ ozval se hlas. Smrtijedi rychle připravili hůlky a rozhlíželi se dokola. Hermionina tvář se zalila překvapením a nadějí. Poznala ten hlas.

„Harry!“ vykřikla a obrátila se k místu, kde jeho tělo viděla naposledy. Ale to mrtvé tělo tam stále leželo. Všechna naděje z ní vyprchala. Zhroutila se k zemi a začala vzlykat. A to bylo její štěstí. Vzápětí jí nad hlavou proletělo půl tuctu kleteb. Její krví umáčené vlasy se zježily. Kletby mířily všechny na jediné místo a všechny zasáhly, ale bylo jim to málo platné.

Ze stínů se vynořil stříbřitý přízrak. Voldemort na něj jen zhrozeně zíral.

„Ale já tě zabil!“ řekl Harrymu, který se tvářil dost zhnuseně.

„A ty si myslíš Voldy, že jsem mohl pokračovat dál, když jsem tu nechal tak velký nesplněný úkol?“ zašklebil se Harryho duch.

„Ale teď už mi nemůžeš ublížit,“ oddechl si Voldemort. „Nejsi hmotný. Nemáš žádnou moc. Už ani kouzlit nemůžeš. Ha. A první věc, kterou uvidíš ve svém posmrtném životě bude smrt tvé přítelkyně. Může se pak k tobě připojit,“ zasmál se škodolibě, „bude z vás hezký páreček.“ Všichni smrtijedi se jako na povel rozesmáli. Hermiona se třásla.

„Tak,“ protáhl Harry. „Triumfuješ. Ale uvědom si, že se mě už nikdy nezbavíš. Budu stát neustále vedle tebe. Ve chvílích tvého největšího triumfu ti budu stále na očích. Pořád ti budu připomínat, že jsem se ti tolikrát úspěšně postavil. A každému, každému, kdo bude poslouchat o tom budu vyprávět. Budu mít spoustu času Voldy. Možná se dám na skládání poezie. Nějaká pěkná básnička o strašném Voldíčkovi a chlapci, který přežil. Tvoje Smrtijedy by to mohlo pobavit, a vlastně i všechny ostatní. Těšíš se? Strávíme spolu věčnost.“ Po tom poněkud vyčerpávajícím proslovu Harry na chvíli zmlkl. Chtěl dát Voldemortovi čas, aby si to všechno uvědomil. A Voldemort o tom skutečně přemýšlel. Vybavovaly se mu asi možnosti horší než sám život, protože jeho tvář se proměnila v masku čirého děsu.

„Ne!“ vykřikl a vrhl po Harrym kletbu, ale ta jen neškodně proletěla skrz. Zasáhla Averyho, který se bezvládně zhroutil k zemi. „Ne!“ vykřikl Voldemort znovu a začal vrhat kletby bezhlavě směrem k Harryho průsvitnému tělu. Kletby ohrožovaly zbylé Smrtijedy a ti se snažili zachránit jak to šlo. Malfoy se skryl za ucho sochy Bádelína Brouzdavého, která v síni stála, ale nebyla to šťastná volba. Jedna z kleteb ucho zasáhla, hrozivou silou odtrhla od sochy a vrhla směrem na zeď. Bohužel pro Lucia stál mezi zdí a uchem on.

Bellatrix zasáhla hned na začátku boje kletba Tarantallegra a tak teď zuřivě poskakovala po síni a zakopávala o mrtvá těla. Červíček nedostal lepší nápad než se krýt jejím tělem a tak teď poskakoval za ní. Tančili velkou síní opravdu zvláštní tanec. Jenže Bella byla lepší tanečnice. Před další Avadou, kterou šílený Voldemort vyslal, dokázala mrštně uskočit. Červíček ne. Nestačil ani zašeptat vyčítavé „Pane“.

Harry si ničeho kolem sebe nevšímal. Jen stále hleděl Voldemortovi do očí a zlomyslně se usmíval. „Věčnost Voldy, nezapomeň,“ dodal co chvíli. Po každém takovém prohlášení posílal Voldemort kletby pokud možno ještě zuřivěji. Nakonec v síni nezůstal nikdo, koho by mohl zasáhnout. Hermiona se důvtipně schovala za Averyho tělo a už jen čekala, co přinese příští okamžik.

Voldemort si konečně uvědomil, že jeho činnost nemá smysl a přinutil se setrvat chvíli v klidu. Znovu si v duchu procházel všechny možnosti. Nakonec polkl. Hleděl stále do Harryho přízračných očí. Pak lehce sklopil hlavu. Znovu pozvedl hůlku. Přiložil si ji ke spánku a měkce pronesl: „Avada Kedavra.“

Harry radostí vyskočil ke stropu. Když se o chvíli později vrátil z výletu nad střechy Bradavic, obrátil se ke stále šokované Hermioně: „My jsme vyhráli Hermi. Je po něm. Juchů!“ Zakvílel a znovu vyrazil ke hvězdám.

Hermiona, která teď byla v místnosti jediná při smyslech se rozhlédla okolo.

„Vyhráli?“ zeptala se sama sebe tiše.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.