Sedm útržků z jednoho obyčejného života. Aneb další důkaz, že každý má svůj vlastní příběh.

Zase jedna starší povídka, která se mi pořád vrací...

Hrdinek z rodu mary sue není nikdy dost. Ale moje první a milovaná (a možná i tak trochu netypická) mary právě na tomto místě doposavad chyběla. A být tu musí, protože jak mi prozradila jedna světaznalá sova: Kdo nikdy nenapsal svou mary sue, ten není autor :o)

Tak tedy: Toto mé sueovské alter ego se jmenuje Helga, pochází z Mrzimoru a Bradavice by bez ní nepřežily ani první měsíc. Už si vzpomínáte?

A abyste se na konci náhodou nedivili, tak bych ráda varovala, že můj výklad minulosti se lehce liší od všeobecně předpokládané historie Bradavických čtyř. A navíc, ó ta hrůza, je psán v osobě první.

A pro úplnost musím poznamenat, že celá tahle povídka se kdysi zrodila z osmi slov, která zněla: „a krásná Helga z údolí, kde stojí Mrzimor“ a z nesmírné touhy něco napsat. Byla však dokončena už před dvěma lety, nechť tedy laskavý čtenář promine jistou nesrovnalost s fakty uvedenými v HP 6.

Na zdejší diskuzi se zase jednou objevilo věčné a vděčné téma bradavických záchodků. Což mi připomělo tuhle povídku. Byla ovšem napsána kdesi v hlubinách dávnověku, takže výrazně odporuje HP 7 a dokonce i HP 6.

Ale na druhou stranu odhaluje původ jednoho malého detailu z HP 2 z mé tehdejší perspektivy. A není to zas tak špatný exkurz do historie.