Prolog
„Slečno Grangerová, děkuji, že jste za mnou přišla," řekla profesorka McGonagallová a nabídla Hermioně místo.
Pronikavě se na ni zadívala.
Jak se ta dívka za jeden jediný týden změnila!
„Nemáte zač, paní profesorko," odpověděla Hermiona.
Byla celá v černém. Oči měla ještě stále zarudlé od pláče. Uběhl týden ode dne, kdy oba její nejlepší kamarádi zemřeli. Harry a Ron. Padli v největší válce všech dob. Ve válce s Voldemortem. Dnešek měl být jejich posledním dnem v Bradavicích. Dnešek měl být jejich posledním dnem v sedmém ročníku.
„Kvůli čemu jste mě zavolala?" zeptala se tichým hlasem Hermiona.
„Věřte mi, že kdyby to nebylo naléhavé, nevolala bych vás sem. Vím, jak je to pro vás těžké. I já se s tím neumím vyrovnat," odpověděla profesorka McGonagallová.
Hermiona se podívala z okna.
„Je to tu hrozně prázdné. Nemůžu si na to ticho zvyknout," řekla nepřítomně.
Profesorka McGonagallová ji vzala za ruku.
„Hermiono, já vím, že jste ztratila mnoho. Jako všichni z nás, co přežili. Je jen otázkou, jak dlouho ještě budeme žít, pokud bude u moci Voldemort."
„Pokud? On JE u moci," odvětila Hermiona.
„Už není způsob, jak ho zastavit."
„Možná, že jeden by tu byl," řekla tiše profesorka McGonagallová.
„Jak to myslíte?" ptala se užasle Hermiona.
„Mám pro vás jeden návrh, Hermiono."
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ