Draco zjistil, že sedí u starého stolu, zatímco rudovlasá žena pobíhala po kuchyni. Vzduchem pravidelně létaly různé předměty a přistávaly na stole přímo naproti němu: hrníček, lžíce, a nakonec i miska s polévkou, ze které se ještě kouřilo.

"Tady to máš, drahoušku," zvolala vesele.

"Jez! A jak se vlastně jmenuješ, zlatíčko? Obávám se, že jsem přeslechla tvé jméno."

Draco vzhlédl od neuvěřitelně obrovské misky k ženě stojící nad ním, držící dlouhou dřevěnou lžíci. Polkl.

"Draco Malfoy, madam."

"Och."

Paní Weasleyová na něj na moment zůstala zírat, a pak se na její kulaté tváři objevil zamračený výraz. Draco se trochu bál, že má v úmyslu uhodit ho dřevěnou lžící. Založila si ruce v bok.

"Dostáváš vůbec u vás na panství najíst? Jsi hrozně hubený, kost a kůže."

Draco málem přestal dýchat.

"Cože?"

"Jez!" ukázala na mísu s polévkou.

"Musíš být vyhladovělý."

"Opravdu, madam, jsem v pořádku," ujišťoval ji Draco.

"Právě jsem jedl. Vážně nejsem hla-" jeho slova byla umlčena lžící horké polévky, která se vznesla z mísy a vlétla mu do pusy.

"To je nesmysl," řekla vesele paní Weasleyová.

"Polévka všechno napraví."

Otočila se zpátky k hrnci na sporáku a zanechala tak Draca se lžící trčící z jeho pusy samotného.

Draco nebyl schopen námitek. Polévka byla opravdu velmi horká a opařila mu horní patro. Otočil se a střelil pohledem po Ginny, která stála za ním. Jeho neschopnost mluvit se jen zvýšila, když zjistil, že se drží za boky a otřásá se v tichém smíchu. Smála se o to víc, když uviděla lžíci, ale obešla stůl a vytáhla mu ji z pusy.

"Napij se něčeho," poradila mu tiše mezi záchvaty smíchu.

"Přestane tě to pak tak pálit."

Natáhl se po hrníčku vedle své misky a napil se. Ukázalo se, že je v něm minerálka s příchutí ovoce. Bylo to o něco lepší. Paní Weasleyová položila na stůl další mísu naproti židli hned po jeho levici.

"Ty se taky najez, zlato," nařídila scé dceři.

Ginny na moment zaváhala, ale potom se za přísného pohledu své matky posadila vedle Draca. Vzala do ruky lžíci a začala jíst.
"Je tvá matka vždycky tak šílená, nebo je tohle jen následek války?" zeptal se tiše Draco.

Ginny na něj pohlédla a šeptem odpověděla:

"Zeptala bych se tě, jestli je tvoje stupidita taky následkem války, ale jelikož jsi celý ten čas trávil schováváním, není to vlastně možné."

"Och, hlavně, že ty jsi byla tak statečná, uklizená v bezpečí Bradavic a učila ses, jak přeměnit kotě v želvu, zatímco náš drahý Potter odkráčel od Pána zla bez jediného škrábnutí," odsekl Draco a stěží potlačil své opovržení.

"Teď sám víš, že přeháníš."

"Vůbec mě to nezajímá."

"Vezmi si taky toast, zlatíčko," řekla paní Weasleyová a položila obrovský talíř s máslovými toasty hned vedle Dracovy polévky.

"Eh… děkuju, madam," řekl Draco a přestal s Ginny závodit v probodávání se pohledem.

Byl tak zaskočen touto divnou domácností, kde byli návštěvníci nuceni hned po příchodu jíst, že se snažil ukázat své slušné vychování (ačkoliv ho nikdy zas tak moc nepoužíval).

Paní Weasleyová ho poplácala po paži.

"To je v pořádku, drahoušku. A prosím tě, říkej mi Molly. Při oslovení "madam" si připadám hrozně stará!" zasmála se a přidala k toastům sklenici marmelády a nůž.

Paní Weasleyová - ne, Molly - se otočila k Ginny, která vedle něj spokojeně jedla svou polévku.

"Vypadá pořád tak bledě?" zeptala se své dcery.

Ginny si odfrkla do polévky.

"Ano, mami. Vypadá tak vždycky."

"U Merlina."

Molly se otočila zpátky k Dracovi, který zíral na svou polévku, jako kdyby nikdy nic takového neviděl, a nařídila mu:

"Nedívej se na to, sněz to. Vypadáš hrozně podviživeně. Neopustíš tenhle dům, dokud do tvých tváří nedostaneme aspoň trošku barvy."

Pak položila talíř s pár toasty před Ginny.

"Podej mi marmeládu, prosím," řekla Ginny a ukázala na sklenici.

Molly tiše vykřikla.

"Ginny!!"

Přiskočila ke své dceři a vzala ji za levou ruku. Prsten se v narůžovělém světle kuchyně zatřpytil.

"Sakra," zašeptala Ginny.

Draco si najednou vzpomněl na její "obvazy", které měla v kavárně, a zoufale si přál, aby byly zase na její ruce.

"Och, Ginny, to je nádhera!" vykřikla Molly nadšeně.

"Ale," pohlédla na Draca se zmateným výrazem ve tváři, "je to tak náhlé. Ani jsem nevěděla, že spolu vy dva chodíte."

Draco se skoro otřásl. On a Weasleyová? Absurdní.

"Taky že nechodíme, mami," řekla rozhodně Ginny, ale vypadalo to, že jí Molly neslyšela a pokračovala dál ve svém proslovu.

"Och, jsem tak šťastná, Ginny. Už jsem si dělala starosti, že si nikoho nenajdeš! Chci říct, poté, co jsi od sebe odehnala své poslední tři chlapce… a přitom byli tak milí."

Tváře jí zahořely stejnou barvou, jako byly její vlasy a Ginny vypadala, že by ze všeho nejradši sklouzla ze židle a schovala se pod stolem. Naneštěstí jí matka stále držela ruku ve smrtícím sevření.

"Ne, nebyli, mami," potichu zamumlala.

"Nick byl kleptoman, který se mi snažil ukrást hodinky pokaždé, když jsme spolu někam vyrazili."

I když se Ginninými rozpaky bavil, Draco měl pocit, že by se do toho měl vložit, než celá situace zajde ještě dál. Molly vypadala mile, ale bůhví, jaká mohla být, když se rozčílila.

"Obávám se, že jde o nedorozumění, Molly," řekl jemně.

"O-o nedorozumění?"

"Víte, před pár dny jsem tenhle prsten ztratil a vaší dceři se ho podařilo najít. Je v mé rodině už po několik generací a má několik… magických vlastností. Naneštěstí uvízl na jejím prstě a my se snažíme přijít na způsob, jak ho dostat dolů. Moc se omlouvám za všechny problémy, které jsme vám způsobili."

Tak, pomyslel si spokojeně, tohle by mělo všechno napravit.

Molly se zklamaně zadívala na prsten.

"A proč jsi si ho vlastně zkoušela, Ginny?" zeptala se nepřítomně.

Ginny znovu zrudla a zamumlala něco o tom, že "chtěla vědět, jak by vypadal". Draco si bezděčně pomyslel, že nevypadá tak špatně, když je v rozpacích, ale hned tu myšlenku zase zahnal.

Weasleyová a atraktivní? V té polévce něco muselo být.

"Zvládla jsi všechny nákupy, Ginny?" zeptala se Molly.

Vrátila se ke sporáku a jen občas obšťastňovala dvojici sedící u stolu svými pohledy.

"Ano, mami, všechno je támhle."

"Kameny taky?"

"Ano, mami."

Draco si vzpomněl na svou bolavou nohu.

Tahle rodina je nade vší pochybnost šílená.

"Měli bychom nejspíš brzy vyrazit," podotkla Ginny.

Ona, narozdíl od Draca, už dojedla svou polévku a dala se do toastů.

Molly se k nim otočila, s dřevěnou lžící opět v ruce.

"Ale vždyť jste právě přišli! A navíc, tvůj otec a bratři budou doma už brzy."

Dracovy oči se začaly instinktivně rozhlížet po kuchyni a hledaly možné únikové cesty. Tohle rozhodně nebyla bezpečná situace. Ginny s ním zřejmě souhlasila.

"Mami, myslím, že bude lepší, když odejdeme dřív, než přijdou. Musím toho ještě hodně udělat, a nechce se mi navíc podávat hlášení o chybějícím těle."

Naposledy si kousla a vstala od stolu.

Molly vypadala zklamaně.

"Ale vždyť on je stále tak bledý," protestovala.

Ginny se naklonila k Dracovi a zasyčela:

"U Merlina, štípni se do tváří, ať odtud můžeme vypadnout!"

Draco ji probodl pohledem. Vypadal dokonale tak, jak byl, a její návrh zněl dost nepříjemně.

"Omlouvám se, Molly," řekl pomalu a vstal od stolu, "ale opravdu musíme jít. Rád jsem se s vámi seznámil. Vaše jídlo bylo vynikající."

"Dobrá. Ale vezměte si alespoň něco sebou."

Draco zjistil, že najednou drží v ruce pár toastů.

"A někdy se zase zastav," nařídila mu.

"Kdykoli, když budeš mít hlad a budeš chtít něco zakousnout, jen mi dej vědět," pronesla Molly, jako by byl vyhladovělý k smrti.

"Děkuju, Molly," odpověděl zdvořile a v duchu se ušklíbl jejímu ochraňovatelskému tónu.

Někde v domě bouchly dveře a ozvaly se hlasy:

"Molly! Jsme doma!"

Ginny ho rychle vzala za ruku, otočila ho k sobě, a s hlasitým "prásk" se svět kolem nich rozplynul.


* * * * * * *

Narcissa Malfoyová překvapeně vzhlédla od knihy, kterou právě četla, když se v její pracovně objevily dvě postavy. Automaticky předpokládala, že jedna z nich bude její syn. Nikdo, kromě Malfoyových, se nemohl přímo přemístit na jejich panství. Dívku, která ho doprovázela, neznala. Měla zářivé, ohnivě zrzavé vlasy a světlou pleť posetou pihami. Byla štíhlá a, jak mohla Narcissa posoudit podle její oválné tváře, velmi hezká.

Narcissa si zdvořile odkašlala a její syn se k ní otočil.

"Matko," řekl rychle, "podívej se na tohle."

Vzal dívku za ruku a táhl ji k Narcissinu křeslu. Na dívčiném prstu zářil diamantový prsten se smaragdy, který kdysi patřil jí.

Narcissa se pousmála.

"Och, výborně, drahý. Našel jsi dívku, které padne. Doufám, že aspoň nějaké z vnoučat budou mít její vlasy."