„Proč je obloha modrá?“
„Mami, proč máme jen pět prstů?“
„Tati, proč máme slepé střevo, když se nepoužívá?“
„Mami, je pravda, že kostrč byla dřív naším ocasem, než proběhla evoluce?“
„Co znamená slovo idiot, tati? Slyšela jsem tě, jak to říkáš za zády strýčka Rona.“
Rozuměl potřebě hledat na všechny otázky odpovědi, přece jen to bylo dítě Grangerové. Nezdědila to z jeho větve, Malfoyové měli vždy perfektní děti. Mluvily jen, když byly vyzvány, vždy byly viděny, ale nebylo je slyšet. Až na tuto malou holčičku; mudlovské geny se prolínaly s disciplinovanými Malfoyovými.
A on ji miloval.
Bylo to jeho pětileté klubíčko radosti, které zdědilo většinu z matčiných vlastností, až na blonďaté vlasy (které díkybohu nebyly kudrnaté, Dracovy geny to zneutralizovaly!), hnědé oči, roztomilý knoflíkový nos a obrovský mozek, který by převálcoval ten Hermionin, kdyby byla v jejím věku!
Ačkoliv zdědila matčinu inteligenci a další její rysy, ve všem ostatním se podobala Dracu Malfoyovi.
U večeře to byl jejich běžný předmět diskuze (hádky). Hermiona byla přesvědčená, že její malý “andílek “ skončí v Nebelvíru. Ale Draco znal svou Annu Adrianu Malfoyovou lépe; pokud by nebyla zařazena do Havraspáru, zajisté by zapadla do Zmijozelu. (Žádný z Malfoyů by nikdy neskončil v Havraspáru; Nebelvír byl na tom samém seznamu, dokud si jednoho z nich nevzal.)
Takový mozek se prostě neptal na nesmyslné otázky, které by Dracovu egu poskytovaly zasloužený výprask, když byl přechytračen vlastní dcerou, ale vymýšlel ty nejhorší a nejzlověstnější záměry, při kterých mohl Draco jen vypomáhat. Její nejnovější nápad byl “jak ukradnout čokoládovou tyčinku z krabice, kterou její maminka schovávala v nejvrchnější polici v kuchyni“.
Draco skoro, ale jen skoro brečel při pomyšlení na jeho culící se dceru, čokoládovou tyčinku v jejích malých, baculatých prstíčkách.
Byl to jeho nejšťastnější okamžik v životě, když mu jeho dcera věnovala svůj první úšklebek. Hned poté, co ho celého pozvracela. Šťastné to, i když nechutné, vzpomínky. On opravdu svou zmijozelskou dceru miloval.
Až dodneška. Pro každého rodiče nastane noční můra, když jim jejich dítě položí tu otázku.
„Jak děti přicházejí na svět?“
„Ehm?“
Výborně, Draco. Vážně úžasná odpověď.
„Jak děti přicházejí na svět?“
Kde je sakra Grangerová, když ji potřebuješ!
Zatraceně!
„Víš, zlatíčko, ty jsi tak chytré dítě, neměla bys odpověď na tuhle otázku už dávno znát?“
„Já ji znám. Zeptala jsem se mamky a ona mi to řekla.“
„Když to tedy už víš, nemusíš se na to znovu ptát.“
„Chtěla jsem jen znát tvou odpověď, abych ji mohla porovnat s maminčinou. Jeden z vás by mi mohl lhát.“
Sakra! V nitru je z ní opravdu zmijozel. Snape by byl na ni pyšný.
„No… přiletí hypogrifové a doručí miminka ke dveřím, říká se tomu Hypogrifí nonstop služba; tak jsme tě získali, Anno.“
Draco zvedl svou dceru a posadil si ji na klín. Doufal, že Hermiona jí řekla to samé, ačkoliv věděl, že si jistě našla lepší výmluvu.
„To není to, co mi maminka řekla! Říkala něco o čápech!“
O čápech!
„Stupidní mudlovské vynálezy!“ zamumlal vztekle.
„Děje se něco, Draco?“ zeptala se Hermiona a snažila se tvářit nevinně, když se přiloudala do místnosti.
„Nic, zlato,“ odpověděl se zaskřípěním zubů.
„Anna se mě jen ptala, jak přicházejí děti na svět.
„Opravdu.“
Ona se na něj šklebila.
V tu chvíli věděl, že je něco špatně.
„Ano.“
„Takže… co jsi jí odpověděl, Draco?“
Anna vypískla:
„Říkal, že jste si zavolali hypogrifí nonstop službu.“
Draco věnoval své dceři mini-úšklebek a pozoroval Hermionu, která se snažila zadržet smích.
„Mám pocit, že mi oba lžete,“ řekla vážně Anna.
„Proč si to myslíš, zlatíčko?“ zeptala se Hermiona pobaveně.
„Protože, zaprvé; kde by asi tak čápi (nebo hypogrifové) našli miminka, a zadruhé; naše sousedka je těhotná a já začala vyhlížet čápy (nebo hypogrify), jestli se tu neusazují a žádného jsem neviděla, a zatřetí; řekli jste mi, že jste mě uvnitř nosili devět měsíců, čáp (nebo hypogrif) by musel vykonat rozsáhlou operaci, aby z vás dostal miminko, a začtvrté…“
„Fajn, my víme, kam tím míříš,“ přerušil ji Draco a sundal ji ze svého klína.
„Takže, jak děti opravdu přicházejí na svět?“
„Zevnitř tvé maminky,“ pokračoval Draco a rukou objal Hermionu, která se na něj usmála.
„A jak se tam dostanou?“
„To je další otázka.“
„Která zní…“ naznačila Anna.
„Jak se dělají děti,“ odpověděl Draco arogantně.
Ale pak si uvědomil svou chybu.
„Jak se dělají děti?“ zeptalo se jeho zvědavé dítě.
Sakra!
„Hmm…,“ zadrhla se Hermiona.
No, to bylo poprvé.
Hermiona Grangerová nebyla schopná slov.
Ne, počkat!
Bylo pár situací, kdy ztratila řeč.
A to bylo pouze při přívalech vášně.
Včetně té chvíle, kdy stvořili holčičku, která se právě na svého tatínka zvláštně dívala.
„Tati, proč se tak usmíváš?“
Až moc vtipně si na dceřinu otázku ve své přehnaně bujné fantazii odpověděl.
Zatraceně, teď byl nadržený a vzrušený!
Hermiona vycítila manželovo nepohodlí a přispěchala na jeho záchranu.
„Anno, je čas jít spát.“
Jakmile Anna vstala z pohovky a zamířila s matkou v závěsu ke dveřím, otočila se a řekla:
„Já vím, jak se dělají děti. Četla jsem o tom v jedné z maminčiných knih. Muž a žena se spolu spojí, nebo ne?“
Její rodiče na ni v tu chvíli jen zůstali nevěřícně zírat a sledovali ji, jak míří do svého pokoje.
Poté, co se Anna zachumlala do peřin, Hermiona se vrátila do hlavní ložnice a zavřela za sebou dveře.
Vrhla se manželovi do náručí a zachvěla se, když jí šeptal do ucha:
„To dítě je až moc chytré, Grangerová. Hodně mi tě připomíná.“
„Nezapomínej, že je to moje dítě,“ odpověděla pyšně.
„Kdybychom měli další, zajímalo by mě, jestli bude stejné.“
Draco se ušklíbl:
„Myslím, že bychom se měli “spojit“ a zjistit to.“
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ