Hermiona zamračeně sledovala dění u stolu. Sedm. Sedm lidí. Původně byli jen tři. Zatracený Ron a ta jeho nevymáchaná pusa! Nejen, že se teď všichni mačkali kolem jednoho stolu, ale navíc v neuvěřitelném pajzlu, který pro jejich setkání navrhli Fred s Georgem.
„A říká se, že do jednoho z nich je ukryta mapa k neuvěřitelným pokladům!“ vyhrkl nadšeně Fred, za což si vysloužil kopanec od svého identického dvojčete.
„Ticho, ty tupče!“ zasyčel George.
„Teď ji budou chtít i ostatní. Na co sakra myslíš!“
„Pro mě za mě si to nechte. Já chci jen ten svůj,“ přerušil je Harry.
Ginny mu povzbudivě stiskla ruku.
„Máš pravdu, Harry. Nic víc, nic míň.“
„No počkat,“ ohradila se Hermiona.
„Šla jsem do tohohle pod jednou podmínkou, a to, že si můžu vzít ten, který chci.“
Harry si povzdechl.
„Správně. Každý si může vzít to, co chce.“
Dvojčata se zatvářila nadšeně a jejich úsměv se ještě víc prohloubil, když se u stolu objevila servírka, na jejíž objemné hrudi se houpala jmenovka Polly.
„Dáte si ještě něco, drahouškové?“
Ginny si odfrkla.
Ronovi zakručelo v břiše.
„U Merlina, Rone!“ zavrčela Hermiona.
Ten ji ale ignoroval a obrátil se na servírku:
„Dal bych si trojitou porci toho nejlepšího, co tu máte.“
Harry se zahihňal a Hermiona v zoufalství zabořila hlavu do dlaní.
„Ale jistě, milánku,“ zacukrovala Polly, mávla hůlkou, a v zápětí se jídlo objevilo před hladovým Ronem.
„Nějaká další přání?“ zeptala se servírka ostatních.
„Ne, děkujeme,“ odvětila znechuceně Ginny a podala svým dvěma starším bratrům ubrousky.
„Na co to je?“ ptala se dvojčata udiveně, zatímco sledovala odcházející servírku.
„Na otření brady. Slintáte.“
Oba bratři se pod jejím pohledem začervenali.
„Ale no tak, Ginny-“
„Musíš uznat, že-“
Hermiona zamyšleně sledovala servírku, která se právě zastavila v zadní, stinné části baru a flirtovala s dalším návštěvníkem.
„Prsatá Polly-“
„Má vážně co nabídnout.“
Servírka dál vrhala mlsné pohledy na svého zákazníka. Zřejmě se jí víc než líbil. Najednou se hlasitě rozesmála, přikývla a prstem ukázala směrem ke stolu, kde právě sedělo bývalé trio, nynější sedma. To vzbudilo Hermioninu pozornost.
„Dost!“ zavelela Ginny.
„Je na čase probrat si naše možnosti.“
Ron pokyvoval souhlasně hlavou, aniž by pozvedl oči od koryta. Harry vyčaroval pergamen a brk.
„Takže, co budeme potřebovat?“
Zákazník seděl k Hermioně zády, ale když na vteřinu pootočil hlavu, aby se podíval jejich směrem, připadal jí nějak povědomý.
„Nekonečně dlouhá lana,“ navrhl Fred.
„A samozřejmě jeden z našich výrobků, Vševidoucí brýle,“ pokračoval George a sledoval Harryho, jak vše poctivě zapisuje.
„Hlky,“ zahuhlal Ron s plnou pusou.
„Cože?“ zarazil se Harry.
„Hůlky,“ překládala Ginny.
„To je snad samozřejmé, bráško, ne?“ namítla dvojčata.
Muž vytáhl peněženku a podával servírce patřičné bankovky, ale ta jen zavrtěla hlavou a svůdně se na něj usmála. Hermiona si odfrkla. Tolik o rovnocenném přístupu k zákazníkům. Znovu se na pana záhadného, jak ho začala v duchu oslovovat, zadívala. Pan záhadný právě vstal a začal si upravovat límec u své černé košile. Zezadu vypadal zatraceně dobře, to musela přiznat. Hermiona nevěřícně zavrtěla hlavou. Zřejmě ji to, že už víc jak tři roky neměla přítele, poznamenalo víc, než se domnívala.
„Ale Ron má pravdu,“ zastala se ho Luna a pochvalně poplácala svého přítele po hlavě.
„Hůlky jsou opravdu velice důležité. Co bychom bez nich dělali? Musíme si je vzít sebou. I když, mohlo by se stát, že by je napadli Mexičtí Hůlkožrouti, pak bychom se museli obejít bez nich.“
Harry se znovu zahihňal.
„Střelen-eh, chci říct, Lenko, ale tady nejsme v Mexiku, tohle je Londýn,“ upozornil ji George.
„Ale to já přece vím, hlupáčku,“ zakroutila Lenka nevěřícně hlavou.
Harryho hihňání teď přerostlo v hýkání.
„Tak v čem je tedy problém? A co to sakra jsou Mexičtí Hůlkožrouti?“ dožadoval se vysvětlení Fred a nevšiml si, že ho Ginny varovně tahá za rukáv.
„Mexičtí Hůlkožrouti jsou velmi agresivní stvoření. Překvapuje mě, že jsi o nich nikdy neslyšel. S taťkou jsme jejich bádáním strávili celé jedny letní prázdniny,“ zakroutila znovu Lenka hlavou.
Pan záhadný vzal do ruky svůj kabát a očividně se snažil odejít, ale prsatá Polly mu zastoupila cestu a začala do něj něco hučet. Co, bohužel Hermiona přes hluk v baru neslyšela.
„Občas Mexičtí Hůlkožrouti nenaleznou potravu, a tak jedí vše, na co přijdou. Kromě hůlek jsou jejich dalším oblíbeným jídlem lodě. Pokud taková loď narazí na pár Hůlkožroutů, nemá šanci dostat se zpět na pevninu. Hůlkožrouti pak jednoduše doplavou k nejbližšímu pobřeží. Není tedy vyloučeno, že bychom tady, v Londýně, nemohli být těmito dravci napadeni,“ pokračovala Lenka zasněně ve svém monologu.
Ron bouchl pěstí do stolu.
„Tak proto se v Bermudském trojúhelníku ztrácí tolik lodí!“
Luna se na Rona zářivě usmála a políbila ho na tvář.
„Já věděla, že na to jednou přijdeš.“
Harry naposledy hýkl, otřel si rukávem orosené brýle a znovu si je nasadil.
„Lenko, děkujeme ti za vysvětlení,“ utrousila Ginny, „a teď bychom konečně mohli pokračovat v našem seznamu.“
Tajemný zákazník se pousmál, jak mohla Hermiona z pohledu na jeho profil usoudit, vzal do dlaní servírčinu ruku a políbil ji. Pak se lehce uklonil a otočil se k odchodu.
„Dobrý nápad,“ přisvědčil Fred.
„Málem bychom zapomněli na náš nejnovější produkt!“ vyhrkl George.
„I když, pořád ho ještě testujeme,“ dodal váhavě.
„Co je to?“ zeptal se se zájmem Harry.
Pan záhadný mezitím došel až k barovému pultu, kde se zastavil a přelétl pohledem celou jejich sedmu. Když si všiml, že ho jeden z jejích členů sleduje, ušklíbl se a zamířil přímo k nim. Hermiona zalapala po dechu, když jí konečně došlo, kdo pan záhadný je.
„Vlastně nás na ten nápad přivedl taťka-“
„Kluci, ticho!“ zasyčela Hermiona.
Harry se zamračil.
„Co se děje, Hermiono?“
„Jde sem-“ kdo se k nim blíží, už ale nestihla doříct, protože se ten někdo zastavil právě u jejich stolu.
„Udělej místo, zlato,“ pronesla postava směrem k Ginny, která se nezmohla ani na slovo a přitiskla se blíž k Harrymu.
Draco Malfoy se posadil na právě uvolněné místo a obdařil všechny povýšeným úsměvem. U stolu se rozhostilo hrobové ticho. Harry instinktivně objal Ginny kolem ramen, George s Fredem si vyměnili nechápavý pohled, Hermiona na něj zůstala nevěřícně civět a Ron se ze sebe marně pokoušel vydávit zaskočené sousto. Lenka Láskorádová na svého přítele zúčastněně pohlédla, jemně ho poplácala po rameni, a pak svůj zrak znovu upřela na nově přísedícího. Když si Hermiona po pár nekonečně dlouhých vteřinách naprostého ticha, přerušovaného pouze hlasitým hekáním, sípáním, chrochtáním a frkáním všimla, že se její kamarád dusí, vyskočila na nohy.
„U Merlina, Rone!“ zařvala a praštila ho vší silou do zad.
Nedožvýkané sousto se konečně uvolnilo, vylétlo Ronovi z krku a přistálo na brýlích Harryho, který byl natolik omráčen vzniklou situací, že si toho ani nevšiml. Ginny mu opatrně už jednou čištěné brýle sundala a otřela je ubrouskem. Draco se znechuceně ušklíbl.
„Vidím, že je vše stále při starém,“ odfrkl si.
„Co tu děláš, Malfoyi?“ zasípal Ron.
„Jsem tu, abych vám nabídl svou pomoc. Mimochodem, pěkný nohy, Grangerová,“ prohodil směrem ke stále stojící Hermioně.
Červeň se jí hrnula do tváří, zatímco si sedala. Zavřela oči, sevřela ruce v pěst a počítala do dvaceti, aby se uklidnila. Nepomohlo to.
„Pomoc? A s čím bys nám zrovna ty mohl pomoct?“ vypálila na něj.
Draco se samolibě pousmál.
„Copak vy se nechystáte vykrást Brumbálovu galerii?“
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ