Přiznávám, že ani mně to není úplně jasné.
Jedna věc je, že aby se dostal do hospody, musí se dostat vůbec do Prasinek, ryze kouzelnické vesnice, která je před mudly určitě zabezpečená. Že by za bouřky ochranná zaklínadla přestala fungovat? Ale proč? Dost mi to připomíná jinou povídku na těchto stránkách, kde se také vyskytuje kouzelnická enkláva, jejíž ochrana selhává za silných dešťůTam se ale nejedná rovnou o celou vesnici, je tam alespoň naznačené, v čem je chyba, a navíc je tamten příběh humorný a lehce nadsazený. A to ten člověk tamtudy chodil každý den? I v počasí, kdy každý sedí doma, když fakt nemusí ven?
Druhá věc je, že tady nějak nevidím důvod k mazání paměti. Jen přišel a vesele pronesl, že to je jako kouzlo, a nic víc, nebyl svědkem ničeho, co by opravdu neměl vidět. Co se týká sňatků s mudly, takhle sobecky si prokazatelně počíná víc kouzelnic (a snad i kouzlníků, ale v knihách se mluví především o ženách) a kouzelnický svět se kvůli tomu nezbořil. Gumovat opakovaně paměť skoro bezdůvodně člověku, který nic neprovedl, mi teda připadá sobečtější.
Přiznávám bez mučení, že nechápu. Proč mu mazala paměť? Mohla si ho konec konců i klidně oficiálně vzít, co tomu jako bránilo?
Odpověď autora: To klidně pořád může, ví že tamtudy okolo chodí, tak si ho klidně může zkusit najít :o).
Ale nebude riskovat prozrazeni Prasinek jen kvůli sobě, Rosmerta není sobec....
Povedlo se ti vystihnout další z krutostí toho světa. Zbytečných krutostí.
Odpověď autora: Nemyslím, že je to zbytečné. Buď se schovávají, nebo ukážou, nemohou dělat obojí najednou. A raději se budu schovávat když vím, že mne nikdo nehledá... (Koukni na svojí inkvizici v Bjor... haji.)
Ufff...
To je teda něco. Moc krásné a strašně smutné. A konec je víc než trochu děsivý.
Vlastně se ptám: PROČ?