Co říct? Vážně opravdu mě to nadchlo:) Víš jaké povídky jsou nejlepší? Ty, co ti zůstanou v hlavě... Ty nad kteými přemýšlíš a nedají ti spát. Mají svá skrytá poselství. Je za nimi ještě něco víc- a to bylo v tvém příběhu. Miluju to spojení pobertovské všednosti s výjimečností života. Krásně jsi podala přátelství a vztahy. Naše vnitřní myšlenky- věci, které mám u povídek nejraději. A řekla jsi tím spoustu věcí... Za všímjsem našla vlastně mnohem větší příbeh než pár slov- bylo to tam:) Moc pěkné, K tomu ta básnička a vlastní hořkost a zmatení... A taky mám ráda tyhle "nesouvislé"povídky. Kde se ohlížíme za jednotlivými etapami života...

Je to jak jsi psala v komentáři pro mě: Bylo to víc, než jen příběh. Byla to obhajoba, cesta do nitraautoraa nás samých:)

A vlastně jsem ti chtěla poděovat za komentáře, které jsi napsala k mým povídkám:) Trefila jsi se dotoho, co jsem chtěla říct a to i touhle povídkou... Kdyby jsi chtěla- na blogu, kde píšu já, Lejdynka a cloverdee se zabýváme právě tímhle. Povídkami (hlavně s Remusem a poberty), kterí jsou ještě o něčem jiném než o jen o příběhu. O to, co je za příběhem. Otom hlubokém... Takže kdyby jsi si chtěla někdy nějakou přečíst, můžeš se přijít podívat:) adresa je:  canis-lupus-maeval.blog.cz    takže kdyby jsi si chtěla přečíst ještě něco:)

Moc jsem se ropzepsala- tahle povídka se mi jednoduše opravdu líbila:)