Komentátor: nevi Anonymní Datum: 29.12.2006 - 18:25 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Nejsme tak malicherná, aby mě nějak vadilo komlení jsem. Už jsem si zvykla na leccos. Ale musím ti připomenout jednu častou chybu místních autorů - oslovení se odděluje čárkami.

Komentátor: Birute Přihlášený Datum: 29.12.2006 - 09:42 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Poslyš, člověk, který i v běžné mluvě (tedy aspoň v komentářích) používá fráze typu "strmá cesta do kopce, neboť to je mým údělem", by aspoň mohl psát správně jména ostatních (naviathel?). Jak by se tobě  líbilo, kdyby z tebe někdo udělal MagorJane?

Tvoje povídky by byly určitě zajímavější, kdyby ses vyhýbala stereotypům. Tahle povídka mi přijde jako tvá nejlepší, ale pokračovat v ní nemusíš. Jako jednorázovka vynikne víc - pokud ji rozepíšeš vystavuješ se nebezpečí, že tam nahrneš klišé a "cituplné" výlevy. To je případ Sounds of Silence, kde tak zdůrazňuješ utrpení, že se účinek vytrácí a vyznívá to místy pateticky.

Rada: Mírni se. Lyrika, vzletná mluva a pocitovost jsou ošemetná záležitost. Když se to přepískne, může to vyznít i nechtěně směšně. Pomoct může třeba hovorová řeč.

To, že někdo nepochopí tvou povídku, neznamená, že má srdce okoralé a duši cynika. Z tvé strany je to určitá póza, která zavání vydíráním čtenáře. A to nemá dobrý spisovatel zapotřebí.

Myslím si, že máš spisovatelský potenciál. Největší nebezpečí, které ti hrozí je ustrnutí v žánru. Kdykoliv se tu objeví nějaká plačtivá povídka s drásáním nitra a potoky modré krve, tak si říkám, že k tomu určitě napíšeš nadšený komentář zrovna ty. Pokud ti temný/gotický proud vyhovuje, výborně, ale zkoušej najít svou vlastní cestu, jinak zůstaneš věčně v průměru.

Odpověď autora: Moc děkuji za Tvůj komentář...Vzhledem k tomu, že mám v oblibě "plačtivé povídky s drásáním nitra", jsem se nad ním zamyslela a došla jsem k názoru, že nějakou tu chvíli tady publikovat nebudu. Budu se více věnovat čtení než psaní, a pak snad najdu svou cestu. Myslím to upřímně, ne jako ironii. Ještě jednou moc díky za komentář...

Komentátor: Danae Anonymní Datum: 27.12.2006 - 21:53 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Pohled mi na tvou povídku padl teprve teď, takže zde pár opožděných slov.

Je to sepsáno obratně a má to své kouzlo. Samotné téma ovšem nijak třeskutě originální není, o hledání/nacházení svého alter ega, případně rovnou totemové zvěře, už se pár odborných i literárních papírů popsalo.

V tvé povídce je několik zajímavých a svěžích míst: kontrast lezavé zimy velkoměsta s dusným vedrem pralesa, rostoucí účast matky, která nám nevtíravě naznačuje, jak zle na tom asi Richard je, Richard uzdravující sebe sama.
Zároveň jsi se ale nevyhnula klišovitým motivům, případně mírným nelogičnostem. Cesta kterou se Richard dostává do svého druhého světa (horečnaté snění) je skutečně už hodně prošlapaná a motiv lhostejných rodičů ve své povídce užil aspoň jednou v životě snad každý teenager. (Ale zaplaťpánbů, že se Richard nevrací do sirotčince ;)

Ani španělština, která má zřejmě působit jako domorodý jazyk divokého animistického kmene, nedává valný smysl. Španělština je jazyk kolonizační/civilizační a při synkretických náboženských obřadech jí užívají snad jenom cajunové od New Orleansu. Přírodní kmen, notabene v pralese, by pochopitelně užil svůj rodný (indiánský) jazyk.

Je v pořádku, že jsi se svou povídkou spokojená, je zřejmé, že pro tebe hodně znamená a vyslovuje to, co ti rezonuje duší. Zdá se ale, že se ti tvé poselství nepodařilo bezezbytku předat. Jestliže ovšem povídka stejným způsobem neoslovuje tvé čtenáře, není to pravděpodobně chyba jejich, ale  první řadě tvoje.

Dát čtenářům možnost, aby cítili to, co cítím já jako autor – bez ohledu na to, že mají zcela odlišnou minulost a zážitky, – patří k jedním s největších umění spisovatele. Najít společnou strunu, která se rozezní v mnoha různých srdcích, i když třeba jiným tónem, předat svou myšlenku tak, aby oslovila mnohé – to je skutečné mistrovství.

To, že dosud tímto mistrem nejsi, není nic udivujícího, po světě jich zas tolik neběhá. Myslím ale, že jsi na dobré cestě, jestliže si uvědomíš, že tahle povídka není vrchol, ale teprve začátek.

p.s. Mrkni se na ty překlady španělských vět do češtiny, zbyla ti tam chybka. „Naše oddanost se větší než Tvůj hněv...“

Komentátor: MagicJane Přihlášený Datum: 11.10.2006 - 19:53 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

naviäthel: Máš dost zajímavý názor...Osobně si myslím, že přezdívka autora nijak nesouvisí s jeho dílem, stejně jako je logické, že jeho zaměření se bude vyskytovat v povídkách - ten, kdo má rád vlkodlaky, píše o nich (popřípadě o Remusovi), kdo má radši temnou větev, píše o Severusovi nebo o útrapách Siriuse. Pokud se ti nelíbí má přezdívka či zaměření, nikdo tě nenutí, abys cokoli ode mne četla. A pokud jsou tu povrchní lidé, kteří nedokáží proniknout do "nitra" povídky...........Tak či tak jsem ti vděčná, že ses obtěžovala alespoň tou ironickou poznámkou.

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 14.09.2006 - 20:43 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Tak nějak si to o něj říká, ale třeba je to jen můj osobní pohled.

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 14.09.2006 - 17:03 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Asi chápu, co myslíš - nejen jméno, celá ta druhá existence a hlavně sepětí s vlkem. Ale všechno to provokuje k úvahám, co to pro Richarda/Siria bude nadále znamenat, jak se to promítne do jeho dalšího života, co všechno na něj ještě čeká... jestli ta jeho druhá existence bude mít nějaký vlastní příběh...

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 12.09.2006 - 18:08 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Řekla bych, že v téhle povídce jde opravdu o cítění mnohem víc než o myšlení. Jestliže hlavní význam je v tom, že k protagonistovi se hodí jméno Sirius víc než oficiální jméno Richard, je to trošku málo. Potíž je, že povídka končí zčistajasna, takže se zdá, že o víc než o to jméno v ní nejde.

A ty španělské věty by mohly být i přeloženy, pro těch pár nevzdělaných zabedněnců, kteří španělštinu neovládají.

Komentátor: Aries Přihlášený Datum: 10.09.2006 - 19:12 Titulek: Za hranicí vlastního stínu

Mám dojem, že tady zafungovala inspirace povídkou Naznak, což je chvályhodné, ale narozdíl od Cortázara to jinak moc smysl nedává.

V rozkazu kladném dáváme zájmeno za sloveso : Acógenos, ayúdale, etc.

nejvyšší může být Altísimo, pokud to má být nějaké božstvo. Možná i Máximo nebo Superior, ale rozhodně ne el Mayor, to se  sem nehodí a člen v oslovení  taky ne.

Mimochodem, snad by nebylo špatné aspoň naznačit, kdo je ten Richard 

Odpověď autora: Moc ti děkuji za tvůj komentář, hlavně za připomínky ke španělské gramatice - už jsem chyby opravila.
Co se týče inspirace povídkou Naznak, povídku jsem nikdy nečetla, ale ve světě fantasy si je podobné plno věcí...
Chápu, že v povídce je nejdůležitější se dozvědět něco o hlavní postavě, ale zrovna v této tvorbě mi byla hlavní postava pouze jakýmsi prostředkem, který mi pouze pomáhat sdělit to, co jsem povídkou sdělit chtěla.