Doktora neznám - ale teď si říkám, jestli to náhodou není škoda. Pokud je v originále aspoň z poloviny takovej, jako tady...
Špatně nebo dobře? Ehm, trapně. Jsem sklerotik, no...
Tak jsem si to přečetla už poněkolikáté a v páru míst jsem se zarazila... a pořád nevím - jsem sklerotik, nebo jsi sem tam přidala větu, sem tam odstanec?
Odpověď autora:
A špatně zarazila nebo dobře zarazila? Každopádně jsem pokud vím nic nepřidávala. Je to pořád ta samá povídka.
Nicméně díky, že ti to stálo za několikáté přečtení.
Pro tuhle povídku mám jen slova chvály a obdivu. Skloubila jsi dva světy, které mají vlastní pravidla a míru potrhlosti, a ukázalo se, že jim to spolu hezky ladí.
Ten postřeh s plačkami je moc dobrý a jak je vidět, může posloužit jako slibné východisko příběhu.
Myslím, že si povídku mohou užít i čtenáři , kteří se v Budči moc neorientují. Není třeba polopatistického vysvětlování, nebo poznámky pod čarou. Stačí něco načrtnout a naznačit. Oceňuju to i proto, že co se Budče týká, nejsem žádný expert.
K Doktorovi: Tahle povídka by možná obstála i jako epizoda seriálu. Vystihuje atmosféru, kterou si s ním spojuji. Ironii, nadhled, humor a současně melancholii a smutek a jaká si naděje, která je někdy jediné, čeho se člověk může zuby nehty držet. Povídka na mě zapůsobila jako některé díly, kdy jsem měla slzy na krajíčku.
Kdoví, třeba jsem latentní plačka :-)
Odpověď autora:
Mám chuť si tenhle komentář vystřihnout a nalepit nad postel:-) Díky. Jsem ráda, že povídka funguje i pro neexpertní budečské čtenáře, třeba někoho přiláká.
Jako episoda seriálu? Že bych to přeložila a poslala do anglie, aby měla Budeč konečně pořádnou reklamu? :-) Mám z Doktora úplně stejné dojmy a je fajn, že se mi to povedlo do povídky přenést.