Rok v budoucnosti napsal(a) Leena
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=396
Index
Kapitola 1: Kapitola 1: Obraceč času
Kapitola 2: Kapitola 2:Kluci, kluci a zase kluci
Kapitola 3: Kapitola 3: Severus
Kapitola 4: Kapitola 4: Zpět do normálu
Kapitola 5: Kapitola 5:Nový spolužák
Kapitola 6: Kapitola 6: Famfrpál
Kapitola 7: Kapitola 7:Vánoce a odchod
Kapitola 8: Kapitola 8: Odchod a překvapení
Lily, vysoká dívka s rudými vlasy a zelenýma očima, seděla v bradavické knihovně a učila se. Nemohla se na knihu pořádně soustředit, protože uvnitř zuřila. Před chvílí k ní přišel James Potter, pravou rukou si čechral vlasy a na půl pusy se jí zeptal, jestli by nešla na rande. Nesnášela ho, byl to tak namyšlený frajírek, jak jen to bylo možné. Přes to, že byl už večer, se Lily zvedla a šla si pro nějakou jinou knihu na čtení. Chvíli se procházela mezi regály a potom sáhla po Největší čarodějové všech dob. Sedla si zpět ke stolu a knihu otevřela, jak zjistila, byla to nějaká schránka. V listech byl vyříznutý otvor a v něm byly jakési hodinky na stříbrném řetízku. Opatrně je vyndala a začala si je prohlížet, po chvíli jí to došlo. Byl to obraceč času! O těch zatím jen četla. Mohl člověka přenést do jiné doby. Lily se zasnila, jaké by to bylo, kdyby se přenesla někam, kde by nebyl žádný Potter, žádný...otravný...Potter. Mohla se přece kdykoliv vrátit zpět. Lily si dala řetízek kolem krku a roztočila malé hodinky. Kolem ní se začaly míhat stíny a barevné čmouhy, když v tom to přestalo.
Rozhlédla se. Byla pořád v knihovně a předpokládala, že v jiném čase. Kolem ní prošlo pár studentů, ani jednoho z nich neznala.
Možná to nebyl zrovna ten nejlepší nápad, připustila si Lily a chystala se vrátit zpět, když ale s údivem zjistila, že obraceč času nemá, nebyl nikde. Neměla ho v kapse, kolem krku, ani v ruce a nebyl ani na zemi. Vyděsila se. Musela zajít za Brumbálem. Počkat! Je v téhle době vůbec nějaký Brumbál? Každopádně musí za ředitelem. Vstala a chystala se jít, když v tom do ní někdo vrazil. Podívala se na něj a zbledla.
Bože! Vždyť to je James Potter!
„Promiň,“ usmál se a pomohl Lily vstát, „mimochodem sem Harry... Potter,“ dodal tišeji a rychle pokračoval dál, „tebe sem tu ještě neviděl. Jak se jmenuješ?“
„No,“ zaváhala Lil, takže to nebyl James, nicméně, jak Lily napadlo, by nebylo zrovna nejvhodnější říkat své jméno, „já jsem Claere Pacttourrová a přestupuju z Krásnohůlek.“
„Aha,“ kývl Harry, „jen si mi někoho připomínela, ale co, každý má na světě údajně dvojníka,“ zasmál se, „a proč si vlastně nebyla včera na zařazování?“
„No, ehm, přijela jsem až teď a potřebovala bych za ředitelem,“ usmála se.
„Ředitelkou,“ opravil ji Harry. Lily už se chtěla otočit a odejít, ale došlo jí, že když je tu údajně nová, neměla by znát bradavický hrad.
„Nemohl bys mě tam prosím zavést?“ zeptala se nakonec.
„Jasně,“ usmál se jamesovským úsměvem Harry.
Celou cestu Lily nemluvila a dělala, jako že si snaží zapamatovat cestu, ale přitom po očku sledovala Harryho. Byl Jamesovi k nerozeznání podobný, až na to, že měl jiné oči. A taky se jmenoval Potter, ale co, Potter může být běžné jméno. A navíc se zřejmě přesunula do budoucnosti, takže to může být klidně nějaký jeho potomek. Při té představě se musela pousmát. Tak James Potter si našel holku.
„Do kterého jdeš ročníku?“ vytrhl jí z přemýšlení Harry.
„No, měla bych jít do sedmého,“ zarazila se Lil.
„Já jsem taky v sedmým,“ zasmál se Harry, „teď jen Nebelvír a jsme spolu.“
U ředitelny Harry Lily opustil se slovy, že si musí ještě něco zařídit. Lily se zrovna bezradně dívala na kameného chrliče, protože nevěděla heslo. Jako na zavolanou se vchod otevřel. Lily váhavě vystoupala po točitých schodech až k velkým dveřím. Zaťukala a dveře se se zavrzáním otevřely. Lily vstoupila a rozhlédla se, ředitelna vypadala jako zadob Brumbála, ale za stolem seděla nějaká žena, když zvedla hlavu, Lily v ní poznala....
„Profesoroko McGonagallová!“ vyjekla.
„My se známe?“ podívala se na ní profesorka zkoumavě, ale najednou zbledla a zornice se jí rozšířily překvapením. „Lily! Co tu děláš!?“
Lily to trochu zaskočilo, nebyl zvyklá, že jí profesorka tyká. Po chvíli se ale vzpomatovala a všechno jí řekla.
„Hmm,“ zamračila se profesorka, „tak ten obraceč zmizel, ano? To bude složité..... normálně by o obraceč nebyla nouze, ale nyní si všechny vzalo ministerstvo na nějakou akci, která podle mých informací, má trvat asi rok. Nebývá ti tedy nic jiného, než zde zůstat. Prosím používej zde pořád falešné jméno..... a zařazovat tě asi nebudeme, že? No tak můžeš jít do nebelvírské věže,“ profesorka se sklonila zpět ke stolu, „a ještě něco,“ zvedla hlavu, „jen ať nejsi překvapená, nějací profesoři tě mohou poznat jako Lily Evansovou,“ potom už považovala debatu za uzavřenou.
„Děkuji a nashledanou,“ řekla Lily a odešla. To nebylo možné! Rok v budoucnosti! Vydala se rovnou do společenky, jak se s profesorkou domluvily, věci a učebnice by tam prý už měla mít.
Lily se bezradně zastavila pře portrétem. Za sebou uslyšela tlumené hlasy, otočila se, ale nikdo tam nebyl. Něco jí to připomínalo. Natáhla nohu a ucítila, jak o ní někdo zakopl. Na zemi se válel Harry s nějakým zrzavým klukem a kousek od nich ležela nějaká látka, kterou Lily seznala jako neviditelný plášť.
„Pánové nedávali pozor,“ neodpustila si jízlivou poznámku.
„A dáma, no ehm....., asi zapomněla heslo,“ zaškaredil se na ní zrzek. Harry se naproti tomu usmál.
„Tak si byla zařazena do Nebelvíru?“
Lily kývla.
„Vítám tě,“ podal jí ruku a pusa se mu roztáhla od ucha k uchu, „tohle je Ron Weasley“ ukázal na zrzka a pak se na něj obrátil, „a tohle je Claere Pacttourrová z Krásnohůlek, přestupuje k nám,“ ukázal na ní.
Ron zamručel něco ve smyslu „No to je úžasný.“, ale nemohl skrýt zájem s jakým si rusovlásku prohlížel.
„Tak půjdeme dovnitř, ne?“ pokynul Harry kportrétu. „Cerpentium Auctium,“ řekl a portrét se odklopil.
„Takže v Nebelvíru, jo?“ řekl kousavě Ron.
„Vadí ti to?“ zeptala se nabroušeně Lily a pohodila bojovně vlasy.
„A..ani...n-ne,“ vykoktal Ron.
Harry se zasmál a posadil se ke stolku, u kterého seděla nějaká dívka se zrzavými vlasy a dívka s hnědými kudrnatými vlasy.
Ron se také posadil a Lily váhavě přišla za nimi.
„Jen se posaď,“ kývla zrzavá dívka a Harry se ujal představování. Zrzka byla Ginny a jak se ukázalo, také Harryho holka a Ronova o rok mladší sestra a dívka s kudrnami byla Hermiona. S oběma se Lily hned padla do oka.
„Já už si půjdu lehnout,“ zívla Lily.
„Ukážu ti, kde to je, seš u mě na pokoji,“ kývla Hermiona a zvedla se.Achjo, zrovna teď bych potřebovala výt sama, ale co, je to od Hermiony pěkné, pomyslela si Lily.
„Běž napřed k tam těm schodům, doběhnu tě,“ zaslechla Lily volat Hermionu. Ani se nenadála a Hermiona už přešlapovala vedle ní.
„Hele, Claere,“ oslovila ji Hermiona na pokoji, Lily kývla, jako že poslouchá. „Já měla takový pocit a Harry taky, že si nějak podobná jeho matce, nejste třeba příbuzní?“
„Ne,“ zavrtěla hlavou Lil, „o žádných Potterových sem ještě neslyšela,“ zalhala.
„A o...“
„A navíc,“ přerušila ji Lily, nechtěla zbytečně vědět o budoucnosti, „mám všechny předky francouze,“ zalhala zase a usmála se.
„Aha, tak to nic,“ kývla s úsměvem Hermiona, potom se omluvila, že musí jít a zmizela.
Lily vířilo v hlavě tolik otázek. Vždyť je z minulosti, může být klidně Harryho matka. Ale to je blbost! Vždyť to říkal i Eric Nevyzpytatelný, že každý má svého dvojníka.... A co, třeba je i v jiné dimenzi a navíc vzít si Pottera by bylo opravdu proti zdravému rozumu.
Až přijedu domů, musím si dát pozor abych si s Jamesem nic nezačala, pomyslela si Lily, ale pak se zarazila. Jestli je opravdu Harryho matka, tak to by se pak Harry nemusel nikdy nenarodit, zdál se jí celkem sympatický. Rozhodla se, že bude nejlepší, napít se trošky Lektvaru zapomnění až se vrátí zpět. Nikdo by neměl znát svou budoucnost, mohlo by ji to razantně změnit. Lily se rozhodla, že to tak asi udělá a hlavně, že to teď nebude řešit a zalezla si pod deku.
Lily se probudila díky tomu, že jí něco přistálo na polštáři a otřelo se jí to o tvář. Vyděšeně se posadila a spatřila na polštáři ležet zrzavou kočku.
„Promiň,“ ozvala se Hermiona, která se už převlékala, „zapomněla sem tě na Křivonožku upozornit, tohle dělá děsně rád."
„To je dobrý," pousmála se Lily a jemně Křivonožku podrbala za ušima.
„Měly bychom už vstávat, musíme ještě na snídani a Ginny.....," nedořekla Hermiona, protože ji přerušilo prudké rozražení dveří a Ginnyino veselé zahalekání „Vstávat holky!!"
„A Ginny říkala, že jestli ještě nebudeme vzhůru, tak nás přijde vzbudit," dořekla Hermiona.
„No tak honem, honem," popoháněla je Ginny, „ste tu poslední a kluci už čekaj," zvonivě se zasmála a seběhla dolů. Lily se Harrymu ani nedivila, že si vybral právě Ginny. Rychle se tedy oblékla a s Hermionou seběhly dolů. Kde už opravdu postávali Harry s Ronem.
„Teda Hermiono, kde se fláká...," vyhrkl Ron, potom mu pohled padl i na Lily, „..te!" dodal rychle.
Všichni, kromě Rona se v té chvíli opravdu zasmáli. Ronovi zrudly uši a na oplátku se na ně zamračil, i když to vypadalo víc legračně než výhružně.
„Můžeme vyrazit?" zeptal se po chvíli naštvaně a vydal se k portrétu, ostatní se na sebe podívali, pokrčili rameny a vydali se za ním.
„Se toho snad tolik nestalo, Rone, ne?" drbla do něj kamarádsky Lily. Ron i nadále zarputile mlčel, ale vypadal již smírněji.
„To je takovej pořád?" zeptala se Lily Ginny, ale schválně tak, aby ji Ron slyšel.
„To víš," zazubila se Ginny, „taky se od něj drží všechny pěkně dál."
„Chudák," opět „zašeptala" Lily. „A to je to takovej hezkej kluk," dodala. Ginny se začala smát a pochválila Lilyin „dobrý vtip". Ron, který vypadal, že nabyl sebevědomí, ho zase rychle ztratil.
„Co máme první hodinu?" zeptala se Lily Hermiony, vedle které se posadila na snídani.
„Já mám věštění z čísel a kluci volno, předpokládám, že se zase budou flákat, místo toho aby se učili na OVCE," zavrtěla Hermiona nesouhlasně hlavou. „Ale nevím, co máš ty."
„Věštění z čísel," došlo Lily.
První hodinu Lily jen přemýšlela nad tím co tu bude celý rok dělat a ani nevnímala, když jí profesorka věštila z čísel velmi podivný školní rok. Ale potom se už těšila na další hodinu – lektvary.
„Kdo vlastně učí lektvary?" zeptala se Lily Hermiony, když scházely do sklepení.
„Profesor Slughorn," odpověděla Hermiona.
Tak ještě pořád, pomyslela si s úsměvem Lily.
„Ale předtím to učil Snape," dodala Hermiona.
„Severus?" ujelo Lily.
„Ty ho znáš, Claere?" podivila se Hermiona.
„No slyšela sem o něm," pousmála se tajuplně Lily.
„To není divu, po tom co udělal," podotkla smutně Hermiona.
„CO udělal?" vyděsila se Lily.
„No to jak na Voldemortův příkaz zabil Brumbála, o něm si jistě slyšela," Hermiona si otřela slzu, která jí sklouzla po tváři a pokračovala, „je to stejně divný. Brumbál mu tolik důvěřoval."
Lily zbledla. Severus zabil Brumbála! Ten Severus, kterého tak dobře znala, se přidal k Voldemortovi! Lily se ještě nenápadně zeptala na Voldemorta. Za jejích dob už také byl, ale nebyl tak silný jako teď. Dokonce prý zabil Harryho rodiče.....
Na lektvarech byla Lily ve dvojici s Harrym, protože dnes měli prý vařit nějaký složitý lektvar a Ron s Harrym, podle Hermionina mínění, nebyli ta nejlepší dvojice na jeho namíchání. Jak se později ukázalo, nebyl to žádný těžký lektvar, tedy pro Lily ne. Harry se ukázal jako dobrý pomocník při předčítání postupu, ale k práci ho nebylo radno pouštět, jak Lily zjistila když čistila kotlík od oranžové břečky, kterou se, po Harryho pomoci, lektvar stal. Druhý lektvar Lily tedy namíchala radši sama.
„Ó, výborně slečno Pacttourrová," ocenil její práci profesor Křiklan, „takhle tento lektvar dokázali namíchat jen dva moji bývalí žáci, Severus Snape," při vyslovení toho jména to ve třídě zašumělo a ozvalo se i několik peprných nadávek, „a Lily Evansová...."
„ Máma," kývl Harry a pousmál se.
Lily zbledla hned nadvakrát, prvně, když bylo vysloveno její jméno a podruhé, když se potvrdili její obavy. Tak Harry je její syn...
„Je ti něco?" všiml si hned Harry.
„N-ne, jen sem se asi moc nadýchala těch výparů z kotlíku," zasmála se nuceně Lily.
„Aha," pokýval hlavou Harry a už to dál neřešil, za což mu byla Lily nesmírně vděčná.
„Teď máme formule, že?" spíše jim oznámila na obědě Hermiona.
„Jé," vzpomněla si Lily, byla tu už čtvrtý den, ale stejně si na to nedokázala pořádně zvyknout, „já si zapomněla učebnici v ložnici."
„No to aby sis pospíšila," uznala Hermiona a Lily se zvedla a vydala se do nebelvírské věže. Zamumlala heslo a portrét se rozevřel, bez toho aby se moc dívala na cestu vlezla dovnitř a za chvíli seděla na zemi, při prolézání portrétem do někoho vrazila.
„Sakra!" zaklela Lily.
„Promiň," řekl nějaký hlas, Lily se podívala na jeho původce, před ní stál kluk s pískově žlutými vlasy a podával jí ruku, aby jí pomohl vstát, „ty si ta nová, Claere, že? Já jsem Seamus...... asi si slyšela něco o mém umění vše podpálit nebo vyhodit do vzduchu,“ usmál se.
„Jo, slyšela," usmála se taky Lily.
„Co tu vůbec děláš? Neměla bys bejt na hodině?" zeptal se po chvíli Seamus.
„No vidíš," vzpomněla si Lily a vyběhla si pro učebnici formulí, když seběhla zpět, Seamus tam kupodivu pořád stál.
„Můžu se připojit?" zeptal se. „Jdu taky na formule."
Lily pokrčila rameny, jako že je jí to jedno. Celou cestu do učebny si povídali, teda spíš se jí Seamus pořád na něco ptal. Začal od bývalé školy a končil tím, jestli má Lily kluka. Lily radši rychle změnila téma, protože měla pocit, že jestli Seamuse nechá ještě chvíli mluvit, pozve jí na rande. Naštěstí právě došli k učebně formulí. Lily si pomyslela, že je to snad její vysvobození, ale mýlila se.
Když vešli do třídy, Seamus se posadil a Lily se bezradně rozhlédla po třídě, jediné volné místo bylo právě vedle něj.
„Posaďte se vedle pana Finnigana, slečno Pacttourová," řekl tenkým hláskem profesor Kratiknot, který v její době právě nastoupil do funkce.
„Jistě, pane profesore," odpověděla Lily a s mučednickým výrazem šla sednout vedle zubícího se Seamuse.
Jednu výhodu to sice mělo a to tu, že všechny úlohy do dvojic dělal Seamus sám, protože si u ní chtěl šplhnout, ale jinak to byl opravdu..... děs.
Po hodině Lily vyběhla ze třídy rychlostí blesku a doufala, že na přeměňování si bude moct najít lepší místo.
Ještě ten den si Lily stihla vysloužit školní trest od profesora obrany proti černé magii a to prosím jen za to, že si odmítla opět sednout vedle Seamuse. Večer před sedmou se tedy zvedla a vydala se leštit poháry do Pamětní síně, tenhle školní trest zjevně přetrvával ještě z jejích dob.
Po desáté hodině už toho měla plné zuby, ale neměla ještě končit. Přesunula se k dalšímu poháru, který byl udělen Jamesovi Potterovi, Lily se zarazila, teď by dala vše za to, aby se mohla vrátit a to i přesto, že by tam byl James. Vždyť on ani není tak hrozný...
Ano, oproti Seamusovi je zlatíčko, ušklíbla se Lily, protože Seamus se nakonec opravdu odhodlal a pozval ji na rande.
Přešla k další plaketě, na které stálo: Harrymu Potterovi za mimořádné služby škole.
Vzala plaketu do ruky a chvíli si jí prohlížela, potom ucítila podivné škubnutí v pupíku a vše kolem ní se začalo točit.
Lily se probudila na tvrdé zemi a třeštila jí hlava. Ruce i nohy měla svázané, takže se ani nemohla rozhlédnout, kde je. Slyšela nějaké hlasy, jak se o něčem dohadovaly.
„Ty hlupáku! Měl si přivést tu malou Weasleyovou a ne... tuhle," zasyčel zlostně nějaký hlas.
„Ale já myslel... " namítl vystrašeně druhý hlas.
„Jak si mohl myslet?! Vždyť to zatím vypadá, že nemáš ani ten mozek," zasmál se chraplavě jiný hlas. „Jestli se o téhle chybě dozví Mistr, tak jsme všichni mrtví."
„Ale mohla by se přece hodit," namítl zase vystrašený hlas.
„Jdeme!" zavelel první hlas.
„Ale co uděláme s ní?"
„O to už se postará Severus! Nějaké informace by se hodily..." hlas se pomalu ztrácel v dálce.
,Severus?´ pomyslela si Lily. To by znamenalo, že jsem někde mezi smrtijedy, ale jak mysleli to, že se o mě „postará" Severus?
Chvíli na to se začaly ozývat tiché kroky, mířily k Lily. Potom jí najednou povolily pouta a nějaké kouzlo jí přeneslo k okovům na zdi, které jí spoutaly. Takhle alespoň viděla, kde je. Byla to temná místnost s jedním oknem. V rohu byly těžké tepané dveře a v druhém rohu dlouhý dřevěný stůl, na kterém byly právě rozprostřené, zřejmě, přísady do lektvarů. U toho stolu stál vysoký muž a něco krájel. Lily ho poznala i takhle zezadu.
„Severusi!" vydechla. Ano všichni jí říkali, že se přidal na stranu zla, ale vidět to bylo jiné. Severus se ani neotočil a pokračoval v práci, přidal něco do kotlíku a z něj začala stoupat stříbřitá pára. Lily věděla co je to za lektvar...
„Tss! Veritasérum," vyprskla. „To seš takovej slaboch?!" dodala, chtěla ho vyprovokovat, aby se otočil.
Severus to skutečně udělal a upustil křišťálovou lahvičku, kterou právě držel v ruce.
„L-lily?!" vyjekl.
„Cos čekal?! Slona?" vyprskla naštvaně, i když věděla, že to vyznělo poněkud hloupě.
„A-ale co? Jak?" nemohl se vzpamatovat Severus, tohle u něj Lily viděla poprvé.
„Přesunutí do budoucnosti, obraceč času," řekla unaveně.
„A...a co když ti nevěřím?!" vyhrkl najednou Severus a Lily měla namále, aby nevyprskla smíchy.
„Tak na mě použij ten svůj...hm... lektvar...“ řekla posměšně Lily. Nemohla uvěřit jak moc se Severus změnil!
„Dobře, dobře, věřím ti," řekl a začal nervózně přecházet po cele, „a pomůžu ti ven. Když řeknu, že sem tě odstranil, tak koneckonců až se vrátíš zpět do minulosti, tak nebude moct nikdo pochybovat. A do té doby musíš být opatrná, teď se samozřejmě vrátit nemůžeš, protože všechny obraceče má ministerstvo..."
„Počkat! Jak to víš?" zarazila se Lily.
„Musíme být informovaní," odvětil.
Potom vyprostil Lily z okovů a u dveří se zarazil. Vytáhl pergamen, něco na něj naškrábal a zapečetil ho pečetí s datem.
„Lily, prosím, dej mi to až se vrátíš zpět," poprosil jí a pergamen jí vtiskl do ruky, Lily přikývla. „Tak teď to bude těžší, i když je tohle pouze smrtijedská pevnost, okolo ní je v okruhu dva kilometry bariéra proti přemístění. Musíš za ní doletět, potom se můžeš přemístit. Přemisťovat už se umíš, ne? A létat?"
„No," zaváhala Lily, „přemisťovat jo, ale v létání nejsem žádný mistr.“
„To zvládneš," usmál se Severus, potom odněkud vyčaroval koště a kouzlem otevřel jediné okno. Lily už se chystala odletět, když v tom jí chytl za ruku a přitáhl si jí blíž. Lily se nebránila.
„A Lily, tohle sem tehdy neudělal a dodnes si t vyčítám," zašeptal a dlouze jí políbil. Lily se k němu přitiskla, tolik si přála, aby to tehdy udělal.
„Už budeš muset jít," zašeptal jí do vlasů.
Lily se soustředila už jen na to, aby byla co nejrychleji venku z bariéry. Přistála přesně tam, kde jí Severus řekl a rychle se přemístila rovnou do Prasinek.
Už začínalo svítat, mohlo být tak pět ráno.
Ještě že je sobota, pomyslela si Lily. Co nejrychleji došla přes školní pozemky do hradu. Rychle proběhla až do nebelvírské věže a oddechla si, protože nikoho nepotkala. Potom vyšla do ložnice a opatrně, aby nikoho nevzbudila si zalezla do postele.
Probudila se až něco po poledni a v ložnici už nikdo nebyl. Mohlo to být celé jen sen, Lily ale v hábitu nahmatala dopis a usmála se, takže to byla pravda..... Oblekla se a sešla do společenky, tam u stolku seděli Harmiona, Ron a Harry. Jakmile si jí všimli, Hermiona vstala a šla jí naproti.
„Hele, Claere, nechtěla sem tě budit, protože si asi měla pěkně dlouhý ten trest, ale chce s tebou mluvit ředitelka,“ vyhrkla Hermiona jedním dechem.
„Jo, dík,“ usmála se Lily a potom se vydala rovnou do ředitelny. Zastavila se před chrličem, pořád nevěděla heslo. Zrovna když na to pomyslela se průchod otevřel a za ním nestál nikdo jiný než Lactus Ferish, profesor obrany.
„Pojďte za mnou, slečno Pactourrová,“ řekl s kamenným výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst, zavedl ji až před ředitelnu, dveře se otevřely a oba vstoupili.
„Claere, posaď se,“ ukázala profesorka McGonagallová na volné křeslo, Lily ji poslechla a nervózně se na ní podívala.
„Máme tady nevysvětlenou záhadu,“ začala profesorka, „včera sis odpykávala školní trest a když pro tebe pan profesor přišel, nebyla si tam a zmizel jeden pohár, nebyla si ani v ložnici, můžeš nám to nějak vysvětlit?“
„Já,“ zarazila se Lil, „ten pohár mi spadl a já ho chtěla spravit,“ říkala Lily první co jí napadlo, „ale neměla sem u sebe hůlku, protože tu sem musela nechat v ložnici, tak sem se vydala tam. Protiva mě ale na chodbě zastavil, pohár mi vzal, tedy zbytky a vyhodil je z okna a tak sem je šla hledat, ale nemohla sem je najít.“
„Claere,“ přerušila ji profesorka, protože se asi bála co dalšího se ještě dozví, „na téhle báchorce trváš?“
Lily přikývla, věděla, že to musí být přitažené za vlasy, ale asi sotva jim mohla říct, kde byla doopravdy.
„Dobře,“ přikývla zklamaně profesorka, „tvé koleji odebírám třicet bodů a odpykáš si školní trest, za to, že si odešla dříve. Můžeš jít.“
Lily se zvedla a odešla, to že dostala trest a vzali jí body jí bylo jedno, ale profesorky vyzvídání jí přivedlo ne jednu věc. Smrtijedi jí zajali omylem, místo Ginny! Musí to říct Harrymu a ostatním, bude z toho sice ještě hodně otázek, ale co se dá dělat. Vběhla do společenské místnosti, kde pořád seděli Harry, Ron, Hermiona a teď dokonce i Ginny., jako by snad tušila, že následující debata se jí bude týkat.
„Co ti profesorka chtěla?“ ptala se hned Hermiona. Lily jim přesně popsala co se dělo v ředitelně a hlavně jak to bylo doopravdy.
„A jak jsi se dostala ven?“ podivil se Ron po chvíli.
„No, pomohl mi Severus Snape,“ řekla potichu Lily.
„Kecáš!“ vydechl Ron. „A proč prosim tě?“
Lily pokrčila rameny.
Harry se podíval na Ginny.
„Mohli bychom se jít projít, Gin?“ zeptal se. Ginny přikývla a potom oba odešli.
Ron se potom taky zvedl, že musí pryč a Hermiona, že půjde do knihovny. Lily teda zůstala ve společence sama. Přemýšlela o tom co se stalo a jestli se k ředitelce zachovala správně. Náhle se otevřel portrét a do společenky vběhla rozzuřená Ginny a posadila se do křesla vedle Lily.
„Co se stalo?“ zeptala se Lily.
„Nechal mě,“ odpověděla.
„Harry?“ podivila se Lily.
„Jo,“ vyprskla Gin, „prej že je to pro mě hrozně nebezpečný, když sem jeho holka a tak. Tohle už sme řešili před prázdninama, ale tentokrát si vedl tvrdohlavě svojí,“ Ginny si pohrdavě odfrkla.. Lily nevěděla co má říct, byla to vlastně její vina, že se Harry s Ginny rozešli... Naštěstí jí z odpovídání vysvobodila Ginny, protože změnila téma, i když nijak radikálně.....
„A co ty?“ zeptala se náhle. „Máš kluka? Myslim tam ve Francii.“
„Ne, vlastně ne,“ zavrtěla hlavou Lily.
„Kecáš!“ vykulila Ginny oči.
„Ne,“ zasmála se Lily.
„A co tady? Líbí se ti tu někdo?“ vyzvídala Ginny. Lily zavrtěla hlavou, Ginny jí připomněla svým vyptáváním Seamuse, toho naštěstí dnes ještě nepotkala.
„No jo, no, se někdo má,“ povzdychla si Ginny.
Týdny začali ubíhat a pomalu se měli stát říjnovými. Lily si všimla, že se mezi Harrym a Ginny, po tom co se rozešli, v podstatě nic nezměnilo, když měli čas, byli pořád spolu a občas se někam vytratili. Lily si také pomalu začala zvykat na skupinky svých ctitelů, které potkávala na chodbách a jejichž řady se obohatili i o chlapce z jiných kolejí. U nějakých dívek si získala ne moc dobrou pověst právě tímto, ale u zbytku byla oblíbená jako kamarádka do nepohody. Lily sama si toho nevšimla, ale za tu chvíli co tu byla, se podstatně změnila. Netrávila již tolik času v knihovně, což se ale nijak neodrazilo na jejích výsledcích a začínala si víc „užívat života“. Klábosila s Ginny nebo s Hermionou a nebo s nimi něco podnikala, jindy uvařila trochu chechtavého lekvaru a nalila ho Ronovi při snídani do dýňové šťávy a jednou dokonce prozkoumala zapovězený les, kde našla plno čerstvých přísad do lektvarů, které darovala profesorovi a vysloužila si tak padesát bodů. Nicméně profesor obrany si jí nikdy moc neoblíbil a o to větší zábava byla, mu omylem proměnit učebnici na žábu. Popravdě řečeno, kdyby teď Lily potkal James Potter, musel by jistě vážně zapochybovat, je-li to opravdu ona.
Lily se probudila do pozdního nedělního rána a s úsměvem zjistila, že je také prvním říjnovým. Zasmála se do polštáře, tak už je tu měsíc.
Ze schodů se ozval chlapecký výkřik a peprná nadávka. Lily vyklouzla jen v noční košili ven z ložnice, aby se koukla co to bylo.Pod schody k dívčím ložnicím ležel rozplácnutý Ron a nadával, nad ním stáli Harry a Hermiona a téměř se váleli po zemi smíchy.
„Vždyť víš, že je to zabezpečený, Rone,“ žďuchla do něj Hermiona.
„Já jsem tě žádal, abys ji šla vzbudit, tak co,“ zamračil se Ron.
„Prosim tě, ty vyvádíš, jako bys jí chtěl požádat o ruku,“ zasmála se Hermiona a potom si všimla Lily, „a ostatně jí už budit nemusíš,“ ukázala na ní. Ron se na podíval a Lily měla možnost spatřit jeho rudé uši kontrastující s jeho vlasy.
„Minutku,“ požádala je, vklouzla zpět do pokoje a začala se převlékat.
Co mi mohl Ron chtít tak důležitého, přemítala. Potom si vzpomněla, že se de dnes do Prasinek, třeba jí chtěl vzbudit, aby přišla včas. Rychle si sundala hábit a oblékla se do normálních džínsů a trička. Pak Lily došlo, že na ní vlastně všichni čekají a seběhla dolů. Bez toho, aby se ještě něco řešilo se všichni automaticky vydali na snídani. Harry s Hermionou se bavili o obraně proti černé magii a Lily s Ronem šli krok za nimi a bavili se o tom co je právě napadlo.
„Hele, Claere, můžeme si promluvit?“ zastavil jí Ron.
„Proč ne,“ zasmála se a otočila se k němu.
„Víš, dneska,“ začal Ron a zčervenaly mu uši, „nezašla bys třeba ke Třem košťatům nebo tak?“
„Proč ne,“ pokrčila Lily rameny, „s kámošem si vždy ráda popovídám,“ dodala, bylo jí jasné, že Ron to nemyslel, jako kamarádské povídání.
„Promiň Rone, ale jinak než kámoši to nepůjde,“ položila mu Lily ruku na rameno.
„Hmm,“ pokrčil rameny a svěsil hlavu.
„Tak kámoši, jo?“ drbla do něj lehce Lily a napřáhla ruku.
„Kámoši,“ přikývl Ron a nabízenou ruku stiskl.
Cestou na snídani už Ron téměř nemluvil, zřejmě se styděl a Lily ho chápala, taky se určitě musel cítit hrozně.
Po snídani si ještě zašli do ložnic pro nějaké drobné a vydali se do Prasinek. No tedy přesněji řečeno se vydali před hrad, kde na ně čekal autobus, který je měl odvézt.
Když dojeli do Prasinek, rozdělili se na dvě skupiny, protože Hermiona chtěla zajít na soví poštu a do knihkupectví a kluci k Taškářovi. Lily se rozhodla, že půjde s Hermionou. Ještě se domluvili na jednu hodinu u Tří košťat a pak už se vydala každá dvojice jiným směrem.
U pošty Lily na Hermionu počkala venku. Hermona si vzpomněla, že potřebuje ještě brky a pergamen a tak se vydali pro ně, času bylo ostatně dost. Hermiona si koupila celý štos pergamenů a hrst brků a Lily si nakonec taky koupila nějaký ten pergamen. Potom už se vydali do knihkupectví. Tam strávili všeho všudy asi nejvíc času. Hermiona si vybrala tři bichle a deset „menších“ příruček, aby se měla z čeho učit na OVCE. Lily byla také ve svém živlu, ale né zase tolik, aby vykoupila celé knihkupectví. Vybrala si nějaké dvě z oboru lektvarů a malou příručku z obrany, co totiž štvalo profesora Ferishe víc než přeměňování jeho pomůcek na zoologickou zahradu bylo, když Lily předmět uměla a on jí nedokázal nachytat na žádné otázce. Potom co Lily z pohledu na své hodinky shledala, že je tři čtvrtě na jednu, se radši obě vydaly ke Třem košťatům. Před vchodem ještě Lily Hermioně doporučila zmenšit si nákup, sama si knihy zmenšila na velikost nehtu u palce a strčila si je do kapsy. Když vešli dovnitř, Harry s Ronem na ně zamávali od jednoho stolu, před sebou měli dvě sklenice máslového ležáku a dvě tam stály ještě nachystané pro ně.
„Za chvíli sou tu Vánoce,“ prohlásil Ron, když se posadily a Lily vyprskla smíchy.
„Za chvíli?“ podivila se.
„To neřeš,“ mávl nad tím rukou, „no už ste uvažovali, kde budete na prázdniny?“
„Rone, vždyť...,“ překvapeně na něj zírala Hermiona.
„Já vim, my jsme domluvení, tak sem se chtěl zeptat na Claere,“ pokrčil Ron rameny, „ty asi pojedeš do Francie, že?“ otočil se na ní.
„Ne, zůstávám ve škole,“ zavrtěla hlavou, „proč se ptáš?“
„No,“ podíval se na ostatní, „mamka všechno plánuje dopředu a tak nás všechny pozvala do Štábu a když sem jí řekl o tobě, tak říkala, že o tobě už slyšela od Gonagallky a že seš taky zvána, McGonagallka se za tebe přimluvila.“
„Do Štábu?“ podivila se Lily.
„No prostě do Harryho domu,“ zakoulel Ron očima.
„Ty máš dům?“ obrátila se Lily na Harryho.
„Po kmotrovi,“ přikývl Harry, ale nevypadal nijak nadšeně, „Siriusovi Blackovi, možná si o něm slyšela, byl neprávem obviněn ze zrady.“
Lily přikývla, ale myslela to tak, že o něm už slyšela. Tak Black je Harryho kmotr? No dalo se to čekat... Lily už se na něj dál neptala, protože to jak o něm Harry mluvil, bylo jako by byl mrtvý.
Potom už se museli vydat na autobus a Lily radši pozvání odmítla, nerada by se potkala s někým koho zná ze své doby a hlavně by to asi nebylo příjemné setkání...
Do Bradavic dorazili něco po čtvrt na čtyři. Harry s Ronem se pustili do partie kouzelnických šach a Hermiona, která po nich nesouhlasně pokukovala, si psala úkoly. Lily si pročítala jednu z knih, které si pořídila a sledovala šachovou partii.
Po šachách přišli na řadu i Tchoříčci a když Hermionu omylem zasáhla jedna dávka smradlavé tekutiny určená Harrymu, naštvala se úplně a beze slova odešla. Ron s Harrym se po sobě jen provinile podívali a pokračovali ve hře.
„Kluci, měli bychom jít na večeři,“ vstala kolem šesté Lily.
„Jo, jo vždyť už dem,“ mávl rukou Ron. Lily pokrčila rameny a vyšla po schodech do ložnice. Schovala si knihy a vzala si hábit. Když sešla dolů, překvapilo jí, že tam kluci už postávají připravení a převlečení v hábitech.
„Dovolíte?“ řekli oba naráz a nastavili jí rámě. Potom všichni tři vyprskli smíchy a Lily ještě hodnou chvilku přemýšlela jak dlouho si to připravovali.
Na večeři přišli mezi posledním. Hermiona už seděla u stolu a kdyby se dalo vraždit pohledy, z Rona který se nervózně schovával za Lily by nezbylo nic víc než hromádka prachu. Posadili se na volná místa vedle Hermiony, ale Ron si ze zásad sebezáchovy sedl co nejdál. Najednou profesorka McGonagallová vstala a sjednala si ticho.
„Co se děje? Obvykle proslovy nemá,“ podivila se Lily.
„Hele,“ zašeptala Hermiona a ukázala na trojnožku s Moudrým kloboukem, která stála u učitelského stolu, „to je divný.“
„Je mi ctí,“ začala profesorka a vzrušené šeptání, které naplňovalo celou síň, rázem utichlo, „že mohu na naší škole přivítat nového studenta, který k nám přestupuje z Kouzelnické školy v Gibraltaru. Jelikož nastaly nějaké problémy, přestupuje až dnes, měsíc po začátku školního roku. Prosím přijměte ho mezi sebe ať už bude zařazen do jakékoliv koleje.“
Potom se s vrzáním otevřely dveře a všechny pohledy se upřely tím směrem. Ze stínu vyšel vysoký hnědovlasý kluk a dlouhými kroky se vydal k učitelskému stolu, kde byl Moudrý klobouk. Lily kluka odhadovala na takový šestý nebo sedmý ročník. Došel ke stoličce, vzal do rukou Moudrý klobouk, narazil si ho na hlavu a posadil se. Trvalo to jen pár vteřin než klobouk vykřikl...
„Zmijozel!“
Od zmijozelského stolu e ozval jásot a potlesk. Lily i na tu dálku zahlédla chlapcův zklamaný výraz a letmý závistivý pohled k jejich stolu. Potom se jejich pohledy setkaly a on rychle uhnul hlavou. V té chvíli pocítila Lily k tomuhle klukovi jakési sympatie a to i přesto že byl zařazen do Zmijozelu.
„Tak co? Jaký je?“ ptala se Hermiona Lily po hodině, když scházely do sklepení na hodinu lektvarů.
Lily se o týden později opět nacházela na astronomické věži, ale sama, po tvářích jí stékaly slzy, musela se rozloučit s kamarádem a věděla, že už ho nikdy neuvidí. Horší bylo, že taky věděla, že nebyl poslední. Opět vzpomínala na Jamese. Nejradši by smíchala tyhle dvě doby, které byly od sebe tolik vzdálené, dohromady.
Hermiona se klepala v křesle a nervózně těkala očima po přátelích, kteří jí obklopovali.
„Claere, vstávej,“ drbla do ní Ginny. „My už pojedeme, jo?“ oznámila jí. Lily se zamlžilo před očima. Neuvěřitelné, jak rychle se stal z konce listopadu začátek Vánoc.
Odchází ten na kom ti záleží,
Zněla jí v uších slova jedné písně, kterou si zpívala s mamkou ještě když byla malá. Sešla dolů do společenky a všimla si Seamuse, uvědomila si, že on tady taky na Vánoce zůstává.
„Pojď ven,“ nabádal Lily Seamus na Štědrý den. Za pět minut už vedle něj klusala.
Lily se probudila a u nohou postele měla hromádku dárků. Se smutným úsměvem rozbalila první. Od Rona dostala krabici šumivých bzučivek a jiných sladkostí, od Harryho něco málo od Taškáře, kterého si oblíbila a nějaké drobnosti. Hermiona jí poslala knihu ‚O nejzajímavějších, nejpozoruhodnějších a nejvzácnějších lektvarech‘ a příručku ‚Užitečná kouzla‘. Ginnyin dárek si nechala až na konec. Dostala deník a nějaké věci, o kterých Ginny říkala, že jsou velice užitečné. Dech jí vyrazila fotka všech čtyř a přání štěstí do budoucnosti. S úsměvem odložila fotku, ze které se na ní usmívali a mávali její kamarádi.
Svalila se na postel a s úsměvem vydechla. Rychle na to si přikryla ústa rukou a podívala se, jestli někoho nevzbudila. Bylo něco kolem půlnoci a ona se právě vrátila z rande s Jamesem. Už z druhého. Byly to již dva dny co se vrátila z budoucnosti a James se postaral o to, aby nesmutnila a pořád měla na tváři úsměv. Po tom, co si ověřila, že všechny obyvatelky ložnice pořád spí tvrdým spánkem, se jí ulevilo. Věděla, že po ní bude stejně Jess hned chtít vědět jak to probíhalo, ale neměla sílu jí to vyprávět ještě teď. Navíc nechtěla aby to slyšela Heather. Celá škola přece jen nemusela vědět, jak skvěle James líbá. Lily se usmála do polštáře a ponořila se do říše snů.
„Promiň, Lil, že ruším, ale proč ti ksakru říká Claere?!“ ozval se vedle Lily ucha Jamesův rozčilený hlas.
Čtyři vesele diskutující žáci došli do společenské místnosti. Dívka s kudrnatou hnědou kšticí se od nich odpojila a vykročila na schodiště k ložnicím. O moment později seběhla zpět s vyděšeným výrazem ve tváři a s obálkou v ruce.