Jen krátký úvod do děje...
"Je tak krásný."
"Naprosto úžasný!"
"Dokonalý."
"Podívejte, jak… jak -" Zasekla se dívka v polovině věty a s náboženskou úctou pozorovala vysokého chlapce, který se zastavil několik metrů od ní a jejích kamarádek, odhodil si z očí jako uhel černé vlasy a se zářivým úsměvem zamával hloučku dívek a ukázal dokonalé rovné bělostné zuby. V tu chvíli celá skupinka zasténala, jako jedna osoba a chlapec se, se sebevědomým úsměvem, vydal za svými přáteli.
"Buší mi srdce," zašeptala vysoká dívka s po uši krátkými blonďatými vlasy a velkýma modrýma očima.
"Nemohla jsem se dočkat konce prázdnin, až ho zase konečně uvidím," vysoukala ze sebe o něco menší hnědovlasá dívka a se zasněným úsměvem se dívala na místo, kde ještě před chvílí jejich idol stál.
"Jak může být někdo tak krásný?" Povzdechla si třetí a nechápavě pohodila hlavou, až se jí dva zrzavé culíky roztočily kolem hlavy.
"Nemám tušení," zašeptala hnědovláska, když se konečně alespoň trochu vzpamatovala, i po tolika letech, se v jeho blízkosti nedokázala úplně ovládat a on ji přitom nejspíš ani neznal jménem, i když spolu chodili už více jak šest let do stejné koleje a měli společného kamaráda. No, zbývalo jí posledních deset měsíců, aby to dokázala změnit, jenže na to se musí probojovat mezi desítkami dívek a porazit své dvě nejlepší kamarádky.