„Vánoce, Vánoce přicházejí…
„Nic proti, ale ještě chvíli pokračuj a z mé drahé spolubydlící bude má drahá mrtvá spolubydlící.“
„No tak promiň, ale ty snad nemáš ráda Vánoce?“ Uchechtla se.
„Mio, jaké jsou tohle Vánoce? Venku jen prší a nikdo kromě tebe nemá Vánoční náladu. Navíc, Vánoce jsou až za měsíc, tak teď s nimi nestraš.“ „Ale no tak, Jess. Spolupracuj přece trošku. Bude ples, dárky a…“ její přednášku o Vánocích přerušilo něčí klepání.
„Dále,“ no hlasitěji to snad už říct ani nemohla. Dovnitř vstoupili Harry s Ronem. Koho jiného čekat. Když jsem uviděla jejich obličeje, bylo mi jasné, že to pro nás dvě nebude moc dobré.
„Ahojte holky. Mimochodem, ten tvůj hlas šel slyšet snad až do sklepení, Hermiono,“ no co jsem říkala?! Ron mi čte myšlenky! Ovšem Mia moje nadšení zdá se nesdílí.
„No, víte, my jsme si s Harrym říkali, že vy dvě jste tak chytré, no a chtěli jsme vás o něco poprosit. Řekni jim to, Harry,“ tak tohle bude hodně zlý.
No, my bychom od vás potřebovali malou laskavost. Řekni jim to, Rone,“ už jsem říkala, že to bude hodně zlý?
“No, když my bychom tu laskavost potřebovali spíš od Jess. Řekni jí to, Harry,“ takže hodně zlý bylo hodně slabý slovo!
„No, my bychom od tebe potřebovali…no…víš…“ tak teď už toho mám dost!
„Harry, tak už to vyklop! Anebo se otočte a vraťte se tam, odkud jste sem přišli!“ Naštěstí se dá takhle brácha snadno vyprovokovat. Přešel ke mně a zašeptal mi do ucha ten jejich úžasný plán. Zděšením se mi rozšířili zorničky. Vždyť tohle by byla sebevražda! Tak to ani náhodou! Tohle je hooooooooooooodně zlý!
„Tak na to okamžitě zapomeňte!“
„Říkal jsem, že bude ráda“ Harry má na mě vážně dobrý odhad. Ron jen pokrčil rameny.
„My radši půjdeme, ale kdyby sis to rozmyslela, dej vědět,“ tak to jsi teda uhodl! Jen co odešli, sedla jsem si na postel a hleděla na koberec. Jak je vůbec mohlo napadnout, že bych já…a pak se mi rozsvítilo! Tohle přece nemohli mít ze své hlavy a až chytím ty, kteří to celé vymysleli, tak ať si mě nepřejí! Vyběhla jsem z pokoje, jak nejrychleji jsem uměla. Společenkou jsem téměř proletěla. Na ty dva jsem narazila na schodech. Doslova.
„Au, teda Jess, musím říct, že když tak rychle běžíš…“
„…tak máš teda pořádnou páru.“ No jo, dvojčata. Zatímco si stěžovali, kontrolovali, kolik kostí mají zlomených.
„ A budu mít ještě větší! Můžete mi laskavé říct, co jste zase nasadili Harrymu a Ronovi do hlavy za nápad? Vám taky něco říct.“
„Promiň, ale když jsi nám včera říkala, které dva lidi na téhle škole nenávidíš nejvíc, tak nám to v hlavě začalo šrotovat, no a zbytek znáš.“
„Znám, hlavně proto, že znám vás. Mohlo mě napadnout, že to nezůstane bez odezvy. Jenže oni se toho chytli a teď mě s tím budou otravovat, dokud jím neřeknu, že s tím souhlasím,“ George se zamyslel.
„A nebylo by lepší, kdybys na to přistoupla hned teď? Ušetříš si tím spoustu času a námahy vydané na odmítání,“ jakmile uviděl můj výraz v obličeji, usoudil, že to nebude nejlepší nápad, a tak pouze zvedl ruce v obraném gestu a’la Jen jsem to zkusil a i s Fredem odešli do chlapeckých ložnic. Já se taky radši vrátila a řekla jsem všechno Hermioně. Ta, na rozdíl ode mě, z toho měla obrovskou legraci.
„Není nad to mít chápavou spolubydlící,“ řekla jsem si pro sebe. K mojí velké smůle to Mia slyšela a rozesmála se ještě víc. Obrátila jsem oči v sloup a šla se osprchovat, jinak bych jí musela nejspíš uškrtit. Když jsem se vrátila, tak už naštěstí spala. Mám jí sice ráda, ale občas je vyloženě na přesdržku.
Jakmile jsme ráno přišli na snídani, nestihly jsme si ani sednout a Ron už otvíral pusu. Než ale stačil něco říct, předběhla jsem ho.
„Ne, nerozmyslela jsem si to. Pořád si myslím, že je to ten nejneuskutečnitelnější nápad, se kterým jste vy dva za ty roky přišli,“ Ron tedy zase pusu naprázdno zaklapl a dál snídal.
První hodinu bylo Přeměňování. S Hermionou jsme zjistily, že čím blíž McGonnagalové sedíme, tím míň si nás všímá. Tím pádem mám pak o polovinu míň trestů než Harry nebo Ron. Ne, že bych neměla žádné, jen jich mám míň. Samozřejmě, nejvíc jich mám od Snapea. I když, jeho obličej, když mě viděl poprvé. Pusu měl otevřenou dokořán tak, že jsem si myslela, že mu tam vletí nějaká sova a oči mu málem vypadly z důlků. Na tenhle pohled se nezapomíná. Jenže jsem Potterová, takže bez trestu většinou nejsem dýl jak měsíc. Což mi musí dokazovat hned další hodinu.
„Slečno Potterová, za Vaši nedbalost strhávám Nebelvíru 50 bodů a Vy se dnes v osmnáct hodin dostavíte do mého kabinetu,“ uznávám, to, že má teď Malfoy pleš, je moje vina, ale copak nepochopí srandu? Vždyť až na Snapea a Malfoye se směje celá třída. Ze zadu se ke mně naklonil Harry.
„Vážně sis to nerozmyslela?“ Ten jeho provokativní tón mě vyloženě vytáčí.
„Ne,“ procedím mezi zuby.
Zbytek dne už je naštěstí klidnější. V šest hodin večer jsem ve sklepení a zaklepala na dveře Snapeova kabinetu. Po vyzvání jsem vešla dovnitř. Ten netopýr seděl za stolem a díval se na mě. Skoro jakoby mi tím pohledem říkal: Vítej v pekle. Pomoc!
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ