1. Déšť

Na dlažební kostky dopadaly velké, těžké kapky. Ten den bylo v Londýně obzvlášť ohavné počasí, a to byl začátek června. Po Příčné ulici pomalu kráčela šestnáctiletá dívka jménem Crysanie a z dlouhých černých vlasů jí odkapávala voda. Byla promoklá až na kost a nevěřícně se rozhlížela kolem.
Z knih věděla, že Příčná ulice je největší a nekouzelnější obchodní centrum kouzelníků v Anglii. Teď byla prakticky vylidněná, většina výloh byla zabedněná, některé obchody dokonce vysklené a vykradené. Lidé tu chodili ve skupinkách a většinou zahalení v kápích. Budilo to skutečně strašidelný dojem.
Crysanie se opřela o stěnu nejbližšího domu. Před chvíli vylezla z Gringottovy banky, kde po dlouhém handrkování se skřety směnila mudlovská eura za kouzelnické peníze. Chtěli po ní nehoráznou přirážku, a nakonec jí nepomohlo ani když jim řekla, že jsou "merdes". Asi nevěděli, co to znamená... A nebo ji ignorovali.
Nakonec se Crys vydala k Děravému kotli. Už tu mokne dost dlouho.
V hostinci bylo také jen pár lidí. Sedla si k baru. Během vteřiny se k ní přišoural bezzubý hostinský.
„Tom, k vaším službám. Čím mohu posloužit ?!" řekl a horlivě se na ní usmál.
„Hrnek čaje... jakéhokoliv." odvětila Crysanie.
Pozorovala ho, jak vytáhl hůlku  a třikrát s ní klepl o nejbližší šálek. Ten byl v okamžiku plný horké voňavé tekutiny. Přisunul ho ke Crys.
„Díky... Poslední dobou asi moc zákazníků nemáte, co?" řekla a usrkla z šálku.
„To víte.... je to těžká doba."
„Snad bude někdy zase líp..." řekla potichu. „Slyšela jsem už něco o tom, co se tady děje. Do Anglie jsem ale dorrchaazila dnes ráno a netušila jsem, že je to tu tak hrrchozné." odvětila Crysanie.
„A předpokládám, že jste dorazila z Francie?" pousmál se Tom nad jejím přízvukem.
Crysanie se zasmála. „Nemluvila jsem anglicky už několik let...musím si na to zase zvyknout."
Do lokálu zafoukal průvan - otevřely se dveře a vstoupili dva muži zahalení v černých kápích. Tomův výraz náhle ztvrdnul. „Být vámi, moc si nezvykám.... každý kdo může, se odsud snaží dostat co nejrychleji pryč. Vraťte se do Francie, dokud to ještě jde!"
Crys zavrtěla hlavou.
„A co vás tady tak drží? Ať je to cokoliv, určitě to není důvod nechat se zabít....." zašeptal.
Crysanie se chvíli dívala do svého hrnku a pak odpověděla.
„Přijela jsem, abych někoho našla... Někoho důležitého. A dokud ho nenajdu, neodejdu. Vy tady potkáte hodně lidí, že? Možná byste o něm mohl něco vědět..." podívala se na něj s nadějí v očích.
Tom si odkašlal a řekl: „Ptejte se... Jsem tu už víc jak padesát let, třeba vám pomůžu."
Crysanie se usmála. "Myslím, že byste si tuhle osobu měl pamatovat, má totiž stejné jméno. Ten, koho hledám, se jmenuje Tom Marvolo Riddle."