Dary nesu
Chaos v ulicích se uklidňuje. Před nádražím do Mickeyho vrazí nějaký chlápek v kabátě a žene se pryč. Mickey se za ním ohlédne a něco na tom chlápkovi – vlasy, výška – mu připomene… Vtom je muž ten tam.
Když se ve vlaku do Londýna posadí, ucítí v kapse něco hranatého. Mickey se zamračí a šáhne dovnitř. Vyloví černý notes, vlastně knížku: Univerzální manuál pro přežití v universu. Mickey se zmateně ohlédne po rychle mizejícím Cardiffu. Někdo mu to musel strčit do kapsy… ten chlap? Nebo to omylem sebral v té intergalaktické cestovní budce?
„Mickeymu,“ oznámí mu věnování napsané neznámým písmem.
„Tohle je nějaký vtip?“
„Myslím to vážně,“ ujistí ho manuál na následující stránce. „Nastuduj si hlavně stránky 238-BX a 977.63-PA.“
238-BX – Umění rozchodu v 58 galaxiích
Mickey radši rychle zalistuje na 977.63-PA
Sontarané – řešení osobních konfliktů
„Hele, tohle je od tebe, nebo od tebe?“ zeptá se Rose a zvedne malou krabičku s mašlí. Pod průhledným víkem je kulatá nádobka s nápisem „Pleťový krém pro přechody mezi alternativními světy“.
„Nebo od ní?“ podívá se znepokojeně na vajíčko s chapadly, které poklidně sedí v teple na jakémsi záhadném přístroji.
„Ukaž,“ řekne Doktor a převezme krabičku. Stříbrná mašle a za ní zastrčená kartička „Pro Rose s láskou“.
Doktor a Jack si vymění zamračený pohled.
Po hodinách důkladných testů se ukáže, že jde opravdu jen o „pleťový krém pro přechody mezi alternativními světy s jedinečnou recepturou z lopotských chaluh pro hebkou pokožku, která se vám nesloupne z masa ani při krušné cestě z jednoho světa do druhého. Speciální receptura odpuzuje parazity smyslnou svěží vůní…“
Nic víc, nic míň.
„To se může hodit,“ usoudí Rose a strčí si krabičku do kapsy mikiny.
Doktor tu reprodukci najde až po nějaké době. Jiný čas, jiný vesmír, jiný Doktor. Obrázek vypadne při výročním Napůl vážně míněném úklidu (rok je ve vesmíru značně relativní časový úsek), a to z pozemské sumy života a přežití filozofa Adamse. Není o moc větší než pohlednice.
Blond holčička v červeném se kouká na dvorného vlka, který jí pohled oplácí s vlídným, ale zubatým úsměvem. Jeho stín dopadá pod její nohy, nebo možná její stín dopadá pod jeho nohy.
Jack odemkne dveře. Srdce mu buší. Je to jako vrátit se někam, kam kdysi patřil, ale od té doby jako by uplynuly celé věky. „Rád tě znovu vidím, krásko,“ usměje se, když zaklapnou dveře. „Nezlob se, že jsem přišel bez ohlášení. Hrozný zlozvyk návštěvníků z budoucnosti.“ Rozhlédne se kolem. Jako by je tam všechny viděl. „Nás všechny,“ opraví se v duchu. „Jenom tu nechám pár věcí.“ Ukáže jí nějakou krabičku a obrázek.
Před odchodem pošle Tardis vzdušný polibek a přístrojová deska získá maličko narůžovělý svit. Možná se mu to ale jen zdá.
Nezamkne za sebou.