Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tajemství od Saphira
[Komentáře - 4] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Nikdy před sebou neměli žádná tajemství. Žádné zamčené zásuvky, žádné nevyřčené detaily života toho druhého. Aspoň tak si to myslel do té doby, než našel tu malou zamčenou skříňku v nepoužívaném kumbále. Byla její. A nemohl ji odemknout.

Nikdy před sebou neměli žádná tajemství. Žádné zamčené zásuvky, žádné nevyřčené  detaily života toho druhého. Aspoň tak si to myslel do té doby, než našel tu malou zamčenou skříňku v nepoužívaném kumbále. Byla její.

A nemohl ji odemknout.

***

Když ten večer přišla domů z práce, unavená, čekal na ni v kuchyni. Myslel si, že na ní bude znát provinění, když teď věděl, že má nějaké tajemství, ale Hermiona se tvářila láskyplně jako vždycky.

„Ahoj,“ vydechla, když se k němu posadila u kuchyňského stolu. „Dneska to stálo za nic, pátrali jsme po tom uprchlém vězni celý den a nenašli jsme ani stopu.“ Zmlkla, když viděla, jak se na ni Ron tváří.

Celou dobu mlčel a tvářil se jako kakabus. Byla to změna oproti normálnímu stavu, kdy přišla domů a on ji rozjařeně vítal.

„Stalo se něco?“ zeptala se, nic netuše, a to, jak se zdálo, Rona naštvalo ještě víc.

„Jestli se něco stalo?“ procedil skrze zuby. „To se musíš ptát?“

„Ano, miláčku, když nevím, proč si na mě naštvaný, tak se tě opravdu musím zeptat.“

V odpověď zavrčel, zvedl se od stolu a vyšel z kuchyně. Hermionu tam nechal seděl jako opařenou, ale za okamžik se vrátil. V rukou třímal malou zamčenou dřevěnou skříňku. Vztekle ji mrskl na stůl. Hermiona nadskočila. Ronovy uši sálaly rudě, neklamné znamení, že je opravdu velmi rozzuřený.

„Proč je to zamčené?“ zeptal se s upřeným pohledem na provinilý předmět. „A co v tom je?“

Hermiona byla zaskočená. V první chvíli netušila, co v tom je a ani proč je to zamčené. Ale pak se jí matně vrátilo pár útržkovitých vzpomínek.

Ne. Tohle by mu nemohla říct. Byl by to konec úplně všeho, co spolu vybudovali. Ano, tak moc hrozné by to pro něj bylo. I ji samotnou vzpomínka na to, co skříňka ukrývala, tak moc bolela. Neměl ji nikdo nikdy najít.

„To ti nemůžu říct.“

Ron na ni chvíli nechápavě koukal. Pak mu význam jejích slov pomalu docházel.

„Nemáme – neměli jsme před sebou žádná tajemství. Já ti nic netajím. Tak mi to pověz,“ řekl už trochu klidněji, jak se nutil do smířlivého tónu. „Prosím,“ dodal šeptem.

„Ne, Rone, tohle ti říct nemůžu. Já vím, že jsme si slíbili, že před sebou nebudeme mít žádná tajemství, ale tohle je něco, na co jsem si přála zapomenout. Zamkla jsem to hlavně sama před sebou a zůstane to zamčené i tobě. Nemá smysl na mne naléhat.“

Zvedla se od stolu, odkráčela do ložnice a nechala Rona seděl samotného nad záhadnou skříňkou, ukrývající tu bolestnou pravdu.

***

Zamkla za sebou dveře. Potřebovala být sama. Kdy bude konec všem zamčeným zámkům? povzdychla si sama pro sebe.

Svlékla si svrchní plášť a posadila se na postel k oknu.

Venku už byla tma, letní vánek třepotal s listy na stromech a roznášel jejich vůni celou ulicí. Kromě záře hvězd ulici osvětlovala jen jedna pouliční lampa. Její oranžové světlo se odráželo v Hermionině okně.

Neměl to najít. Ne pro svoje i její dobro. Už zapomněla a všechna bolest zmizela i s těmi vzpomínkami. Ale teď, když znovu spatřila schránku své minulosti, to nesnesitelné zoufalství bylo zpět. Nevzpomínala si na všechno, jen jí zůstal ten mlhavý pocit. A to stačilo.

Otevřela okno a nastavila tvář nočnímu vzduchu. Mohlo to být tak jednoduché. Navždy zapomenout. Ale teď ji člověk, kterého nejvíce milovala, postavil před těžké rozhodnutí. Má se pokusit zase zapomenout, ať už to bylo cokoliv, co jí tak ublížilo, že to vymazala ze své paměti, nebo se ponořit do hlubin své minulosti, aby se s tím vším jednou provždy vyrovnala?

Znovu si povzdychla, když si lehala do postele a hůlkou odemykala dveře.

Ne, ať už je to cokoliv, z nějakého důvodu to ukryla sama před sebou.

A nedozví se to už nikdo.

***

Zamračeně seděl u kuchyňského stolu a zíral do země. Snažil se ze všech sil ignorovat lákavé pohledy, které k němu ta zatracená skříňka vysílala.

Zkusil všemožná zaklínadla, ale Hermiona si opravdu dala práci s tím, aby její tajemství nevyšlo na povrch. Ron se už začal smiřovat, že na celou věc zapomene, skříňku dá zpátky na své místo a všechno bude jako dřív.

Jenže to nešlo. Věděl, že na to nebude moci zapomenout, ať už je v té zpropadené věci cokoliv. Nemohla to být nějaká hloupost, to by mu určitě řekla.

Zavřel oči. Bylo to těžké rozhodování. Miloval Hermionu a nechtěl zrazovat její důvěru tím, že by jí on nevěřil. Ale ona porušila slib. Možná zapomněla, co je uvnitř, ale věděla, že to tajemství existuje.

Nebylo zbytí. Bude muset pokořit ochranná zaklínadla a čelit Hermionině minulosti.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.