Harry Potter a smrt šampiona
Fanfiction
Harry Potter a smrt šampiona
Fanfiction
Kapitola 1) Život s legendou
Obrovský černý kamenný drak zhltnul Ginny a Voldemort se chechtal, když viděl, jak se Harry zmítá v magických poutech.
„Tak jsem tě dostal, ty slabochu!" smál se mu…
…
„No tak, nemel sebou Harry, já tě vymotám…" snažila se ho Ginny vymotat z deky.
Povzdechla si. Harryho milovala od dětství a moc toužila po tom, aby s ním mohla žít. Manželství jim celkem fungovalo bez větších problémů, ale tyhle jeho noční můry byly dost hrozné. Navíc v nich nebyl sám, ona sama na ně ale trpěla mnohem méně. Užila si svoje a trochu jí připadalo nespravedlivé, že musí Harryho noční můry tišit mnohem častěji, než on ty její.
Teď jí navíc v pohybu překáželo břicho zvětšené v šestém měsíci těhotenství. Večer se s Harrym pohádali o to, jestli dnes vyrazí na famfrpál spolu. Od Rona ale dostali dva volňásky na zápas Kudleyských Kanonýrů a Tornád.
Vzhledem k vysokému stupni těhotenství se na hřiště nemohli dopravit na Harryho motorce zděděné po Síriusovi, ale měli se dostat Letaxem z domu v Godrikově dolu do Doupěte Weasleyových, odkud se všichni společně Přemístí, protože jen Ron přesně věděl kam. Neměli už moc času, pokud chtěli všechno stihnout.
Teď na ní Harry vymotaný z deky zíral jako vrána zrána a ona zjistila, že se nedokáže zlobit.
„Tak která noční můra to byla dneska?!" zeptala se trochu unaveně, protože už jich za tu dobu velkou část znala a taky navíc i sama tušila, která by to asi mohla být…
* * *
Harry občas balancoval na hranici zdravého rozumu a chvílemi to vypadalo, že ji s veselým prozpěvováním tanečním krokem přeběhne a definitivně mu přeskočí… Při událostech, které vedly k likvidaci lorda Voldemorta v sobě objevil silný lovecký instinkt a teď dělal svou práci bystrozora skoro jako adrenalinový sport. Něco, při čem může legitimně honit nebezpečné čaroděje nebo příšery…
*
Nešlo zapomenout na obličeje starších studentů ve Velké síni Bradavického hradu. Když vešli, všichni ztichli a mnozí se snažili tvářit, že tam nejsou. Obzvláště to platilo pro celý stůl zmijozelských. Ti úmrtím Draca Malfoye ztratili svého vůdce a někteří i svůj mozek.
Pansy Parkinsonová na ně hleděla s extrémně velkou nenávistí, která nakonec vyvrcholila vyprovokovaným soubojem s Ginny Weasleyovou. Tahle vzpomínka byla skoro příjemná. Harry tehdy Ginny k Ronovu obrovskému překvapení přede všemi podpořil. Když se doslechl, že má k boji dojít, byl mezi těmi, kdo se snažili celou věc udržet mimo povědomí profesorského sboru. Prohlásil:
„Ginny vydržela mnohem horší věci, než je jedna kráva ze Zmijozelu a tak má právo s tou čůzou vytřít podlahu!"
Ginny to také udělala a svou protivnici zanechala ležet s mnohačetnými boláky v troskách obličeje a zadkem zvětšeným do rozměrů, za které by se nemusel stydět pivovarský valach.
Jediní na škole, kdo se byli ochotní s 'Řeckým kvartetem' normálně bavit, byli někteří duchové a Lenka Láskorádová s Nevillem Longbottomem. Společně pak Hermiona s Ginny a Lenkou provokativně všechny tři kluky podarovaly lacinými holicími strojky.
„Lepší porost jsem viděla na zapomenutém kusu sýra!" řekla tenkrát Lenka Nevillovi tvrdě.
Zajímavou vložkou byl pravděpodobný příjezd Madam Olympy Maxime. Nevěděli to jistě, kočár ani jiný dopravní prostředek nikdo neviděl, ale Hagrid našel ráno přede dveřmi své hájenky vřískající skoro metr dlouhý uzlík s obřím nemluvnětem. Zdá se, že obryně nejsou dobrými matkami, ani když jsou 'jen' poloviční, křížené s lidmi…
*
Ginnin vlastní poslední rok na škole, v době, kdy kluci s Hermionou už byli pryč, byl skoro k nesnesení. Nebýt pomoci Střelenky, která byla rozumnější a silnější, než si všichni mysleli, by to snad ani nebyla vydržela…
Když Harry ukončil školu v Bradavicích, nedělal mu, stejně jako jejímu bratru Ronovi nebo Hermioně Grangeové, nikdo potíže při přijímacích zkouškách do bystrozorských kurzů. Pravda je, že už měli svou jistou pověst a když do kurzů nastoupila i Ginny, začali jim říkat pro změnu 'Smrtící kvarteto'.
Dokonce během prvního ročníku Harryho bystrozorského výcviku došlo k tomu, že se pět Smrtijedů samo rozhodlo vydat se na milost a nemilost Ministerstvu kouzel. Nedošlo k tomu ale na základě hrozby, kterou kdysi Harry vyslovil na tiskové konferenci, ale na základě toho, že byla přepadena sešlost Smrtijedů. Ti se 'sčuchli' ve zchátralém bývalém obchodě firmy Borgin & Burkes, jejíž majitel pan Borgin byl stíhán jako Smrtijed a dohadovali se o dalším postupu. Byli v situaci, kdy jejich boss a taky řada nejmocnějších z nich byla po smrti a někteří v Azkabanu. Kouzlo je sice chránilo proti vyrušení, tato bariéra ale neuchránila okna proti rozstřílení stříbrnou municí ze samopalu Stengun. Pachatel útoku využíval Přemisťování, díky kterému nečekaně střídal okna, do kterých vždy vystřelil jen krátkou dávku. Po té, co zastřelil pět přítomných prvními dvěma dávkami už zbytek Smrtijedů jen ležel na zemi a chránil si hlavu rukama. Rozbitá okna už nedržela kouzelnou ochranu, takže jimi útočník postupně naházel šest obranných granátů. Masakr uvnitř místností byl dost hrozivý, ale stále ještě pár lidí zůstával naživu. Když dlouho nedošlo k žádnému výbuchu, pokusili se uniknout. Při tom bylo ještě několik Smrtijedů postříleno a jen pěti se podařilo uprchnout a dovolávat se ochrany ze strany bystrozorů.
Harry Potter byl mezi podezřelými na prvním místě a asi mu ani moc neprospělo, když tvrdil, že pokud by střílel on, nezůstalo by pět přeživších… Nicméně Harry i všichni jeho přátelé měli tenkrát spolehlivé alibi.
Dalším podezřelým byl také Alastor 'Pošuk' Moody, ale proti tomu se nepodařilo najít ani stín něčeho podobného důkazu. Pachatele se nikdy nepodařilo odhalit…
Ministr kouzel Rufus Brousek nakonec uplatnil svou výhrůžku a začal novopečené bystrozory posílat na 'stáž' do polského příhraničí. Tam byli všichni vrženi do tuhého boje o život s ukrajinským a běloruským nadpřirozeným podsvětím… Obzvláště tvrdý byl boj s Voroncevovou vlkodlačí tlupou…
Jistou laskavostí ze strany velitele Dawlishe bylo, že je nechal nastoupit do Polska jako čtveřici. Harry s Hermionou a Ronem tak strávili rok nudným hlídkováním u mudlovských 'ezoterických' knihkupectví, kde hledali eventuální skutečně fungující knihy kouzel nebo pátrali mezi prodejci i zákazníky po čarodějích mimo zákon. Výsledkem tohoto úsilí bylo velké a nafouknuté nic, přesně podle očekávání. Tyto hlídky ale přesto zůstaly zachovány. Jejich hlavním účelem bylo učit novopečené bystrozory trpělivosti a nenápadnosti.
Do Polska vyrazilo celé 'Smrtící kvarteto' společně, ale na místě je rozdělili sice do společné hlídky, ale do dvojic se zkušenými polskými bystrozory. Vzhledem k tomu, že v tamní divočině bylo mnohem snazší se nechat zabít, ani příliš nereptali…
Během pobytu v Polsku se dostali do hodně nebezpečných situací poměrně často, ale zdaleka nic se nevyrovnalo léčce, kterou smíšené polsko-britské hlídce připravili vlkodlaci Jurije Vasiljeviče Voronceva. Malou skupinu tehdy obětovali, aby bystrozorové mysleli, že jde jen o obvyklý průnik. Když jejich osmičlenná hlídka skupinu vlkodlaků obklíčila, z lesa náhle vyrazily dvě skupiny vlkodlaků ozbrojené útočnými puškami a vzaly je do kleští. Jestli spoléhali na to, že zajatí vlkodlaci jim pomohou a urychlí ukončení boje, tak to se silně přepočítali. Stašek Berkut, který hlídku vedl, čtveřici zajatců postřílel. Pak začali s jedinou taktikou, která dávala aspoň jakous takous naději na úspěch. Ta spočívala v tom, že se Přemístili vždy kus za posledního vlkodlaka v některém úseku obkličující se fronty. Toho zastřelili, pokud možno včetně těch nejbližších z jeho okolí. Přemisťovali se po dvojicích a snažili se pobrat Kalašnikovy vlkodlaků. Pak vždy vystříleli zásobníky hordě do zad. Vlkodlaci sice měli jen obyčejnou munici, ale i ta je na chvíli zranila…
Polohu hlídek předstíraly iluze, obrazy vytvořené s pomocí Hermioniných kouzel. Hermiona s Ronem zůstávali na místě a stahovali na sebe palbu celé útočící smečky. Ta až po čtvrtém přepadu pochopila, přesněji, pochopil to její vůdce, že jsou vlkodlaci systematicky masakrováni útoky zezadu. Naštěstí s tím nedokázal v tu chvíli už nic udělat, protože smečka se rozvrátila vinou příliš vysokých ztrát. Sám se ale dokázal také Přemísťovat. Proto jim zmizel, ale Harry byl přesvědčen, že viděl, jak krvácí. Nejméně jednou jej zasáhnul právě velitel Berkut stříbrnou municí. Byl z toho pak nehezký incident, protože bystrozorové, rozzuření smrtí jednoho svého polského kolegy, tehdy obyčejnou municí postřelené vlkodlaky dorazili vlastním stříbrným střelivem. Poraněný Voroncev zdechnul až ve Lvově, kam se Přemístil a kde vykrvácel. Ukrajinští bystrozorové pak měli plné ruce práce s vymazáváním paměti řadě mudlů. Ukrajina si posléze oficiálně stěžovala na mezinárodním summitu kouzelníků. Pan Biederman, polský ministr kouzel, obvinil na summitu svého kolegu Grečaničenka na oplátku z toho, že ukrajinští bystrozorové s vlkodlaky spolupracují při jejich migraci na západ. Incident vyvolal ustavení komise, která sice přímou spolupráci nepotvrdila, ale prokázala to, co se už dlouho vědělo. Totiž, že ukrajinští bystrozorové nechávají vlkodlaky přecházet hranici do Polska bez toho, že by jim kladli sebemenší překážky.
Grečaničenko sice výsledky komise odmítl jako podujaté, ale během doby, kdy ještě sloužili na polské hranici, už k žádnému většímu incidentu nedošlo. Dokonce bylo uspořádáno 'přátelské' utkání ve famfrpálu mezi bystrozorskými skupinami z Polska, Ukrajiny, Běloruska a Británie, které díky Harryho postřehu vyhrála jejich nevelká skupina.
Když už byli v Polsku, nemohli dost dobře opominout navštívit Jakuba Vandrovce. Z návštěvy se tenkrát vzpamatovávali několik hodin 'kalného jitra opilcova'. Jakub je pak také vzal do Dubinky, 'jestli si prý nechtějí zastřílet na neandrtálce'. Ti ale zmizeli zřejmě chvíli před příchodem jejich skupiny, protože celá špinavá vesnice počmáraná divnými kresbami byla, až na pár pěstních klínů vyrobených z porcelánových izolátorů, prázdná, neobývaná. Nedaleko prý sídlil vraždící duch, ale jediné, co z něj zahlédli, bylo tetelení, které s děsivým vytím zmizelo, když to poznalo Jakuba. „Já to nechápu," tvrdil venkovský exorcista. „Vždyť to byl ten novinář Tomaszewski, co toho ducha trefil osikovým kůlem do rodinnejch klenotů… Tak proč ten hajzl zdrhá i před náma?!"
* * *
Práce bystrozora po návratu do Británie nebyla tak snadná, jak by se mohlo po Voldemortově smrti na první pohled zdát. Lord Voldmeort totiž fungoval jako velká štika v rybníce, která vyhubí většinu konkurujících dravců. On také většinu pachatelů zla buď přitáhnul na svou stranu, nebo zlikvidoval.
Teď spousta drobných lumpů, většinou sotva dosahujících úrovně Mundunguse Fletchera, tyranizovala čarodějnickou komunitu a někteří obtěžovali i mudly.
Veřejnost z toho obvykle obviňovala právě Harryho Pottera, protože přežil za pomoci mudlovských zbraní, zkombinovaných s magickou myslí a smysly. Teď půvab tohoto jednoduchého řešení odhalily některé vyděračské gangy, které nejprve řádily jen v Obrtlé ulici, ale nějaký čas obtěžovaly dokonce i obchodníky z Příčné. Fred a George Weasleyovi byli mezi těmi, kdo se těm hajzlům bránili aktivně a bandité si rychle vypěstovali k obchodníkům s Kratochvilnými Kejklemi zdravý respekt. Otevřeně ale gangsteři přestali vystupovat až potom, co většina obchodníků uzavřela dohodu s 'Hornbegovými surovci', ochrankou, kterou uspořádali skřeti. Ti měli mnohem rozumnější požadavky a spolupracovali i s bystrozory a jinými soukromými ochrankami.
Veřejnost k nevraživosti vůči Harrymu Potterovi a jeho přátelům podněcoval jednak panující Chaos, jednak noviny, zvláště Denní věštec a redaktorka Rita Holoubková. Když byla čtveřice zaměstnaná bystrozorským výcvikem, cítila se být Rita nedoknutelná ve svém malém tajemství a byla stále drzejší…
Dokonce ani pan Lindsey, Harryho právní zástupce a majitel právní firmy Holm & Lindsey, který obvykle dokázal veřejné mínění zmanipulovat přímo mistrovským způsobem, si teď nevěděl rady. Jak je to zlé Harrymu napovědělo to, že si dobrovolně snížil palmární zálohové platby od Harryho a přitom se mnohem intenzivněji scházel se svými kontakty u tisku. Postupně vlivem stresu dokonce začal hubnout…
Harry si tak vyzkoušel starou pravdu, že hrdina má po provedení hrdinství pokud možno nějak efektně umřít, aby pak 'nezacláněl' a nevyvolával u lidí trapnou představu o vlastní zbabělosti.
Další ranou byla změna ministra kouzel. Rufus Brousek udělal až otřepaně častou chybu starších bohatých pánů, totiž znovu se oženil s o čtyřicet let mladší ženou. Když zjistil, že ta si pořídila podle obvyklého schématu mladšího milence, rozhodl se rozvést a svou manželku ’odstřihnout‘ od svých peněz. Ta se to bohužel pro něj dozvěděla a následná pitva prokázala, že pan ministr zemřel v důsledku otravy kyselinou fluoroctovou nebo spíš některou její solí. Williamson pak dokázal, že to byla právě jeho manželka, takže ta přirozeným během okolností skončila na doživotí v Azkabanu…
Brouskův nástupce Globus Ardaile nedosahoval jeho úroveň ani náznakově. Na rozdíl od svého předchůdce nebyl nikdy bystrozorem, ale jen velmi pečlivým úředníkem. Takovým, který snad nikomu vysloveně nevadí, dokud je jen v podřízeném postavení, kde rychle a spolehlive plní zadané příkazy, ale nemá vytvářet své vlastní. Kdosi ho velmi trefně označil 'úředníček na klíček'…
Sice měl i celkem dobré nápady, jedním z nich bylo zavedení bezpečnostních spouští u bystrozorských pistolí. V době, kdy mudlovské zbrojní firmy tyto myšlenky jen rozvíjely jako ideu pro případ zneužití nebo nehod u zbraní držených v domácnosti s dětmi, on nechal podle článku v americkém střeleckém časopise objednat pistole Smith & Wesson s elektronickou pojistkou, odjišťovanou mikoročipem voperovaným do obou prostředníčků bystrozorů. Do obou z toho důvodu, že dosah čtení byl malý a mohlo se snadno stát, že by poraněný bystrozor nemohl střílet, protože by jeho 'nestřelecká' ruka nedokázala stisknout spoušť. Zavedl také pro veškeré zbraně střílející pistolovou municí jednotnou ráži 40 SW, protože si přečetl studii FBI o ranivostní balistice, která ji vyhodnotila jako nejvýhodnější. Matěj Vandrovec tuto munici ve stříbrné variantě dodával, byť o dost dráž, než 9 mm Para. Ostatní zbraně v jiné ráži, zvláště Vikingy 'Smrtícího kvarteta' nechal umístit do jakéhosi muzea a munici k nim do trezoru. Mudlovský ministerský předseda se sice dost mračil, když měl podepsat záruku pro firmu Smith & Wesson a pro vládu Spojených Států. Totiž, že třista kusů pistolí jde do výzbroje vládní agentury, ale žertem míněný návrh, aby tedy zavedl jako novou tajnou službu WI-2 (Wizard Intelligence - Kouzelná Tajná Služba), striktně odmítnul a raději využil řízeného Chaosu okolo služby MI-5. Harry si tenkrát svůj Walter P-38 od Jakuby Vandrovce a trofejní ruskou pistoli Baghiru, kterou našel u jednoho zastřeleného vlkodlaka, ponechal, ale zamknul je s dostatečnou zásobou munice a pár psanými poznámkami k používání ve druhém patře sklepa obnoveného Potterovic domu v Godrikově dole. Tam je zabezpečil věkovou hranicí, aby se k nim jeho děti nemohly dostat před sedmnáctým rokem věku. V kouzlu datové hranice ale udělal výjimku pro případ, že by byli oba s Ginny zabiti, aby se jeho děti eventuálně měly čím bránit, protože si příliš dobře pamatoval, jaké to je stát neozbrojen tváří v tvář nějakému vrahounovi…
Další ministrovy nápady už tak dobré ani zdaleka nebyly. Jedním z nich bylo, že bystrozorové mají ve službě nosit uniformy podobající se uniformám mudlovské policie, pokud velitel výslovně nenařídí hlídkování nebo pátrání v civilním oděvu pro bystrozorské detektivy.
Harry Potter tenkrát dostal důtku za nevhodné chování, když tento ministrův nápad označil za 'výplod dementního mozku'. Ministr, zvlášť vzhledem k tlaku veřejnosti, uvažoval o tom, že by se Pottera zbavil, ale na to byl mezi svými kolegy příliš populární a jeho odstranění z postu by vyvolalo silnou vlnu nevole. Také se dost bál právníka pana Lindseye. Ten ho mezi čtyřma očima seznámil s tím, jak by na acelou věc reagoval. Ardail neměl členy Starostolce ani zdaleka tolik v rukou, jako Brousek. Proto se 'spokojil' se zdánlivě neškodnou písemnou důtkou a snížením odměn z platu na čtvrtinu po dobu tří měsíců. To Harry díky finanční nezávislosti unesl. Hodně nepříjemný byl další krok, kterým veliteli Dawlishovi přikázal 'Smrtící kvarteto' rozdělit a přidělit všem čtyřem nové parťáky.
Také je měl poslat na přezkoušení a nové konkurzy, prý 'kvůli povýšení'. Těmito konkurzy nakonec neprošel Ron Weasley a namíchnul se natolik, že přijal nabídku Kudleyských Kanonýrů na místo záložního brankáře a odrážeče. Harry a Ginny to překousli a zvládli, ale pro Ginny to nakonec znamenalo, že se konečně rozhodla souhlasit s tím, že otěhotní. Byli s Harrym manželé už dva roky, ale dosud se zdálo být budování kariéry a domu důležitější. Teď pod 'tlakem okolností' zjistili, že jsou věci daleko významnější… Hermiona zkoušky samozřejmě zvládla rovněž, ale rozhodla se ještě si udělat léčitelské kurzy a vystudovat i mudlovskou medicínu. Universitu v Oxfordu místo ní ale navštěvoval její golém, od kterého dostávala kompletní záznamy přednášek a někdy se s ním i telepaticky spojovala, aby mohla klást otázky. Na zkoušky a také na přednášky konané v době, kdy ona měla volno a Ron někde 'lítal', chodila sama. Humornou stránkou použití goléma bylo to, že student John Ryan, který sám sebe považoval za neodolatelného pro všechny studentky, se pokusil toho goléma, v celkem oprávněném domnění, že jde skutečně o Hermionu Grangeovou, násilím někam odtáhnout, protože slovo NE nějak nemínil uznat jako odpověď. Golém ho zmlátil opravdu dost důkladně. Přitom dík slušným vlastním anatomickým znalostem a také díky Hermioně, která ho přeci jen do značné míry tlumila, to nebylo ani moc vidět. Druhý den byl už schopen zas absolvovat přednášky, i když mluvil šeptem, snad z obavy, že mu vypadnou zuby. Ron pak raději chodil aspoň občas 'Hermionu' vyzvednout…
* * *
Vystoupili z krbu v kuchyni Weasleyovic Doupěte. Ron s bratry, dokonce i s Harrym s Ginny, donutili Molly a Artura souhlasit s přijetím částky peněz dostatečné na renovaci, takže už nepůsobilo dojmem, že při nejbližší příležitosti někomu spadne na hlavu.
Molly se na famfrpál odmítla jít podívat, Artur byl v práci na Ministerstvu a nemohl se uvolnit. Charlie byl v Rumunsku se svými draky, Percy pořád ještě nedostal rozum a neusmířil se s rodinou. Bill s Fleur jeli zas jednou ukázat vnučky do Francie. Proto se k hřišti Přemístilo jen bývalé 'Smrtící kvarteto' a Fred s Georgem. Ti celou rodinu lehce šokovali, když oznámili, že si hodlají vzít za manželky Parvati a Padmu Patilovy. Jelikož byli sami dvojčata, domnívali se, snad právem, že si své manželky dokáží rozlišit…
Přemístili se blízko chumlu čarodějů spěchajících na tribuny sledovat zápas. Parvati a Padma je brzy volaly k sobě, takže se šestice rozšířila na osm lidí. Rona, už z domova převlečeného do dresu Kudleyských Kanonýrů, po chvíli odvlekli spoluhráči na střídací lavici.
Hřiště bylo chráněno obvyklým způsobem proti objevení mudly a protipřemísťovacími zábranami. Ty zároveň sloužily jako hranice, kam až směly odlétnout jakékoli létající předměty, vyjma ptáků.
První rozehrávky nebyly zajímavé a po pár gólech Harry musel usoudit, že Ron Tornádům křivdil, protože zaostávaly jen o dvacet bodů.
Pak nešťastně odražený Potlouk shodil z koštěte brankáře Kanonýrů a Ron nastoupil na hřiště na jeho místo. Chvíli se pokračovalo ve hře…
Náhle se odkudsi ozvalo třesknutí výstřelu a chytač Tornád, který byl v té chvíli dost blízko Rona, protože zahlédl Zlatonku, se chytil za hrudník a spadl z koštěte.
Ještě než dopadl, viděl Harry ve všechnohledu, že na hrudníku je krvácející rána po průstřelu.
„Acio koště!" vykřiknul a vytasil služební Smith & Wesson. „Postarejte se o Ginny!" zavrčel ještě na spolusedící přátele.
Když k němu koště zastřeleného chytače dolétlo, už viděl, odkud kulka přilétla a letěl vstříc neznáměmu ostřelovači. Koště se zarazilo o bariéru a on viděl jen hlaveň vyčnívající zpod neviditelného pláště. Několikrát vystřelil po přibližném odhadu, kde by vrah mohl mít tělo a důležité orgány v něm. Třesknutí vzduchu zvenčí mu prozradilo, že se vrah Přemístil. Ani nevěděl, jestli se trefil…