Kapitola 1. – Těžké rozhodnutí

Blížil se konec července, byla již noc a většina obyvatel Zobí ulice už dávno spala. Jen v jednom okně se stále svítilo. V tomto pokoji byl skoro sedmnáctiletý chlapec s černými vlasy, kulatými brýlemi a jizvou na čele. Jmenoval se Harry Potter. Nyní Harry seděl na židli u psacího stolu, na kterém bylo položeno několik popsaných pergamenů, kalamář s inkoustem a brk. Chlapec seděl na židli a dlaněmi si podpíral plačící obličej. Od doby co přijel ze školy, s nikým nepromluvil, ze svého pokoje vylézal, jen když to bylo opravdu nutné. Skoro nejedl a tak byl ještě vyhublejší než kdy dřív. Nyní ho čekala jedna z nejtěžších věcí v životě. V hlavě se mu honily myšlenky jedna za druhou.

„Za všechno můžu já! Smrt Cedrika, Siriuse a teď i Albuse Brumbála!“

Harry se narovnal, utřel si slzy a smutně vzal jeden pergamen, který ležel na stole. Byl na něm napsaný dopis. Dopis, který mu trhal jeho mladé srdce na kusy.

"Drahá Ginny,

Společné chvíle s tebou byly nádherné, ale nemohu tě dál ohrožovat. Moc tě prosím, abys na mě zapomněla. Letos se do Bradavic už nevrátím a tak jsem se chtěl s tebou rozloučit. Mám tě moc rád.

S pozdravem Harry James Potter"

Chlapec vytáhl svoji hůlku a použil na dopis jedno moc těžké kouzlo, o kterém přemýšlel od doby, co opustil školu čar a kouzel. Letos mohli totiž i nedospělí kouzelníci kouzlit i mimo Bradavický hrad. Kouzlo způsobí, že jakmile si ho Ginny přečte, zapomene, že Harryho milovala a miluje. Už ho nebude nikdy milovat, bude ho brát jako báječného kamaráda, ale nic víc. Mladík se zase rozplakal. Bylo to pro něho těžké, ale musí své přátelé ochránit. Pak otočil hůlku proti sobě a použil stejné kouzlo. Najednou k mladé dívce se zrzavými vlasy cítil jen pocit přátelství. Na dopis použil další kouzlo, které po přečtení dopisu, samo pergamen zničí. Zabalil ho do obálky a dal jej na kraj stolu.

Nyní měl už v ruce další dopis, určený pro Rona a Hermionu.

"Drazí přátelé,

Jak jistě víte, do školy se už nevrátím, a uvědomuji si, že byste chtěli jít semnou, ale to vám nemůžu dovolit. Nechci vás ztratit ani ohrozit, tak prosím přijměte mé rozhodnutí. Až tento dopis budete číst, tak já už tu nebudu. Nehledejte mě. Mám vás moc rád.

S láskou váš Harry James Potter"

Harry na oba dopisy použil doručovací kouzlo, které samo donese vzkaz jeho adresátům, konkrétně ho donese až 1. srpna. Nakonec vzal chlapec poslední pergamen, na kterém byli vypsané možné viteály, které Lord Voldemort vytvořil.

Ještě jednou si to pročetl a pak ho uklidil do bezedného měšce, který dostal kdysi od Hagrida, pak na něho použil přeměňovací kouzlo a měšec najednou vypadal jako medailonek. Přivázal si ho na krk a zalezl do postele. „Zítra odcházím.“ Pomyslel si chlapec. Bylo totiž 30. Července a zítra měl své 17. narozeniny. Jen co se přikryl peřinou a zavřel oči. Místnost ozářila zlatá záře. Když světlo pohaslo, tak ležel Harrymu na posteli dopis, který už od pohledu vypadal důležitě. Harry ho opatrně otevřel a prohlížel si starý pergamen, zdobený různými ornamenty. Chlapce ale zarazily dvě věci, text, který byl psaný zlatým inkoustem a erb, který se nacházel v horním rohu dopisu. Harry se dal do čtení a srdce mu bylo velmi rychle.

"Vážený Harry Jamesi Pottere,

Ze všeho nejdříve Bych Ti chtěl popřát všechno nejlepší k Tvým narozeninám. Dnešním dnem jsi dospělý, a to znamená, že by ses měl dozvědět všechno o tvém původu a rodu, do kterého zapadáš.

Jestli máš zájem se o sobě dozvědět všechno, stačí, abys to stvrdil vlastní krví.

S úctou Godrik Nebelvír

P. S. nežli tak učiníš, je potřeba aby sis nejprve zabalil, vše co chceš mít u sebe."

Harry rychle všechno naházel do kufru, jako poslední ukryl do měšce foto album, ve kterém měl fotky rodičů, fénixova řádu, svých přátel a společnou fotku Brumbálovy armády. Hůlku, klec s Hedvikou a Kulový blesk si vzal do ruky. Pak se jemně říznul a na dopis nechal spadnout dvě kapky jeho horké krve. Všechno se s ním rázem zatočilo a chlapec zmizel ze svého pokoje