Byl krásný večer všech svatých. Noc byla jasná a foukal jen jemný větřík, nikoho by ani ve snu nenapadlo že tuto noc se může stát něco hrozného. Ve vesničce Godrigův důl se stalo něco nečekaného pro náš i kouzelnický svět. Jeden chlapec přežil kletbu nejzlejšího čaroděje, a to Voldemorta. Samozhřejmě si říkáte ano ten příběh znám slavný Harry Potter. Ano to sice byl ten chlapec ale ten večer zemřeli i jeho rodiče James a Lilli Potterovi a právě smrtí Lilli začíná náš příběh. 

Po ulici v Godrigově dole pospíchal muž zahalený do černého hábitu a měl v obličeji vystrašený výraz. Byl to Severus Snape který pospíchal do domu Potterových jestli někdo po útoku přežil. Jeho výraz se ještě znásobil o starostný neboď stál před hořícím domem a jeho mysl se začala plnit obavnými myšlenkami. "Prosim že Lilli přežila prosím, musí žít" . Snape vstoupil do domu a se strachem co uvidí postupoval dál. Kolem něho byli jen podrásané stěny a rozbité obrazy a jen praskání ohně narušovalo to mrtvé ticho nahanějící husí kůži. Postupoval po schodech a  uviděl mrtvého Jamese, toho Snapeovi nebylo moc líto to přece on mu sebral jeho milovanou Lilli. Snape postupoval dál po schosech do patra až do dětského pokoje. To co uviděl byli jeho nejhloubší obavy v realitě. Lilli jeho Lilli ležela na podlaze s nešťastným pohledem v očích. Byla mrtvá. Snape nemohl popadnout dech, podlomovali se mu kolena, jeho svět se zhroutil. Jeho Lilli byla mrtvá. Jediné na co se zmohl  padnou na kolena obejmou svou milovanou Lilli a přilnout si ji k tělu aby se mohl naposled rozloučit. Po chvíli uslyšel traskavé zvuky věděl že tady nemůže zůstat neboď by ho podpůrci Voldemorta mohli za útok obvinit aby mohli očistit svého pána.  Přemístil se na to jedinné místo kam v tu chvíli měl náladu do hostince U Tří košťať v Prasinkách. Tam se v tuto chvíli slavilo lidé se objímali a jásali neboť  jejich strach z pána zla byl pryč. Byl poražen malým chlapcem kterého hojně zapíjeli dubovými kalichy s medovinou. Oslavy si Snape nevšímal byl uzavřen ve svém světě smutku jen si prostě sedl do nejtemnějšího rohu hostince a začal do sebe lít jeden kalich medoviny za druhým. 

Ráno se probudil s ohromnou bolestí v hlavě a ležel na posteli v neznámém pokoji. Na straně na které ležel byla stará kovaná skříň, vypadala staře a ošumřele. Obrátil se na druhý bok a leknutím jen tak tak nevyskočil z postele. Dívala se na něj postarší dívka s černými kudrnatými vlasi a tmavě hnědýma očima. smála se na něho hezky spíš až trochu zlostně a výsměšně jakoby byl Snape napálen. Nic si však ze včereška nepamatoval a když se chtěl té dívky zeptat jak se sem dosal přemístila se. Snapovi uvízl na očích výraz nechápavosti. Vstal z dřevěné postele která byla ve stylu jako skříň na kterou se před chvílí díval. Rozhlédl se po cizím pokoji který očividně nebyl ani neznáme dívky. Byt vypadal  že pochází spíše mudlům než nejaké čarodějce což cizí dívka asi byla když se teleportovala přímo před Snapem. Pokoj byl vyplněn starším dřevěným nábytkem a fotografiemi pověšenými na stěnách bytu. Nejspíš tu bydleli  starší mudlové. Po vystoupení z domu se Snapovi opět zatemněl svět. Uvědomil si co všechno včera vyděl a co se stalo. Teda jen do té doby než vstoupil do hostince v Prasinkách. Ruch na ranních ulicích Londýna ho ještě víc rozčiloval. Jeho vstek nabyl takové síly že se rozhodl vydat  za Brumbálem a rázně si sním promluvit. Brumbál totiž Snapovi slíbyl že Lilli a její rodinu ochrání. Přešel do zatemnělé uličky mezi domy kde ho mudlové nemohly sledovat jak se přenáší. Přenesl se na náměstí v prasinkách neboď do Bradavic to nešlo. Náměstí bylo prázdné. Obyvatelé prasinek nejspíš ještě nedospali včerejší oslavu. Snape se vydal pomalu do Bradavic.

Brumbál byl ve společenské místnosti s ostatnímy učiteli. Měl veselý úsměv na tváři a povídal si s profesorkou Prýtovou o výzdobě hradu na počest vrácení studentů zpátky do hradu. Jeho šťastný obličej trochu pominul když do síně vstoupila profesorka McGonagallová se starostným pohledem a naštvaně se rozhlédla a rozčilovala se jak mohou být šťastný když malý chlapec Harry Potter stratil své rodiče. " Minervo notak vždyť chlapec je v bezpečí u svého strýce a tety" ukliďňoval ji Brumbál. "V bezpečí jak tohle můžete říct jsou to přece mudlové nebudou se o něho umět postarat chůdak bude vyrůstat v takovém prostředí, co myslíte že by na to řekli jeho rodiče" řekla ještě naštvaněji a úskostlivěji než před tím. "Určitě by byli rádi že má rodinu Minervo". "Rodinu má přece tady, my bychom se o něho pos..."  To už Brumbála popudilo a přerušil profesorku"rodina jsou jeho příbuzní a jediné které má jsou jeho strýc a teta takže takhle mu bude nejlíp". Profesorka jen skopila hlavu a odešla ven ze společenské místnosti. Na chodbě se málem srazila se Snapem. Ten si ji vůbec nevšímal a šel rázně dál do společenské místnosti. "Jak jste mohl do..." "a Severusi jak pak se vám vede" "Jak se mi vede to myslíte vážně?. Snape myslel že snat vstekem vybuchne. Brubál však nedbal na jeho evidentní vstek a nenechal mu zkazit náladu ostatním učitelům."Severusi pojďme si promluvit do mé kanceláře, co na to říkáte". Snape neochotně a ješte se vstekem následoval Brumbála. Procházeli chodbami Bradavic které byli prázdné a odloučené od života studentů. Jen ranní naoranžovalé paprsky narušovali stejnorodou šedost stěn. Brumbál přistoupil k soše fénixe zahaleného do vlastních křídel a zašeptal "citronová zmrzlina" pak se jen otočil na Snapa a lehce se usmál. Mezitím se socha rozbalina a na místo složených kamenných křídel které byli roztáhnuté teď bylo točité schodiště vedoucí vzhůru za sochou. "Tak pojďte dál Severusi" pobídl Brumbál Snapa a oba vyšli po točtitých schodech až k dubovým okovaným dvěřim. Vstoupili do kruhové místnosti která byla lemovaná nezpočtem knihoven a obrazů předcházejících ředitelů školy. Uprostřed místnosti byl velký  stůl s nohamy vyřezávanými do tvaru packy hypogrifa. "Tak co jste mi chtěl zdělit Severusi" přerušil brumbál tajemné ticho. Snape si vzpoměl na svůj vztek a hned mu přišla na jazyk trpká slova ale přemohl se a jen vztekle řekl" jak jste to mohl dopustit, sliboval jste že ji a její rodinu ochráníte jak jste jen mohl". "Severusi nedalo se nic dělat věnoval jsi svou víru na nesprávného člověka, trochu jako Potterovi" Brumbál odmlčel a podíval se na Snapa lítosným pohledem. Ten měl pořád více vzteku který se prolínal se smutkem."Ale její syn přežil Severusi". "Ten je v bezpečí nic mu nehrozí Voldemort je mrtev." odsekl ho Snape" To není jisté, myslím že jeho část nějak přežila proč by se jinak  jeho stoupenci k němu dále hlásili, ano věčina jich utekla ale nejvěrnější zůstali na jeho straně. A chcete důvod pročho chránit, tak vám řeknu že má oči po matce". Tato slova Snapa trochu rozehřála a nevěřícně se podíval na Brumbála. Ten se na něj jen lehce usmál a přikývl. Snape už byl na odchodu když ho Brumbál zastavil. "A ještě Severusi potřebuju vaši pomoc. Jedna ze stoupenkyň Voldemorta počala dítě holčičku a myslím že ji chce obětovat pro samotného pána zla aby měl aspoň trochu síly, teda pokuď to doopravdy přežil."  Snape se na brumbála nechápavě podíval "Ale co potřebujete ode mě doufám že nechcete abych ji zachránil už jsem si toho zažil dost ještě zachraňovat nějakýho cizího fracka."  "Ano to teda bych chtěl abyste ji zachránil její matka se jmenuje Senyt Hogeová a abyste ji poznal zde je její portrét." Brumbál podal Snapeovi starší fotografii ženy. Při pohledu na ní Snapovi přeběhl mráz po zádech ta žena byla ta samá vedle které se dnes probudil. "Ne to neni možné vždyť to bylo dnes, to nemůže být, ale ano je to ona". Snape tomu pořád nemohl uvěřit ale Brumbál si všiml zhrození ve Snapeově tváři a nenápadně se ho zeptal "vy ji znáte Severusi" jeho hlas zněl jakoby ani nepotřeboval odpověď jakoby ji znal sám. "No možná trochu" přiznal se Severus ačkoliv nerad. "No myslím že ji znáte jistě osobně, také proto jsme vybral vás na záchranu té dívenky a navíc vám dám důvod proč ji zachránit aby jste to neodmítnul Severusi." Brumbál se odmlčel a podíval se na překvapeného Snapa který ani nevěděl která bije, a tak Brumbál pokračoval. "Ta holčička je totiž vaše dcera Severusi!" Potom jak byl Snape předtím byl překvapený tak teď byl v úplném šoku a jen ze sebe vykoktal " cože je to moje" "dcera Severusi dcera". Chvilku na sebe jen civěli pochvíli však Snape pozbíral pár zbytků odvahy a zeptal se "jak je to ale možné vždyť to bylo včera. " Použila starnoucí lektvar aby mohla být holčička obětována co nejdřív a nevičítej si to Severusi využila tvé nezmocnosti." Snape jen nevěřícně zíral a nemohl uvěřit že má dceru která je navíc ve smrtelném nebezpečí.

Snape se přemístil na Obrtlou ulici kde byla Senyt Hogeová naposled viděna. Obrtlá ulice byla temná vedlejší ulička Příčné ulice a hemžilo se tu to krámky s černou magií a zdi byli oblepeny plakáty s uprchlímy vězni. Pro Snapovo překvapení nemusel Senyt dlouho hledat hnet po přemístění na něj čekala. Když se však zahleděl do jejího obličeje myslíc si že se mu vysměje co tu má co pohledávat viděl místo toho toho že její obličej vypadal spíš vylekaně. Senyt se vzápětí vzpamatovala z nečekaného hosta a znovu nahodila jeji zlostný smích. "Copak tady děláš Severusi." "Ty víš proč jsem tady tak to neprotahuj a dej mi ji" Pohlédl na její záda kde měla v uzlíčku zabalené dítě. "Ale copak ze Severuse se stal starostlivý otec" její zlostný smích teď zněl  hrozněji než předtím. "A navíc jak jsi to zjistil tak chytrý zas nejsi?" pohlédla očekávaně na Severuse. "To tě nemusí zajímat jen mi ji dej a nikomu se nic nemusí stát." Senyt se teď zasmála tak hrozně že se ozval pláč s uzlíku s dítětem. "Ale notak Severusi přece si nemyslíš že ti ji jen tak pronic-zanic dám, a jsem taky její matka a já rozhodnu co s ní bude." Snape se na ni podíval jestli to myslí vážně "ty?! Ha! Jediné co chceš udělat tak ji obětovat a proco, pronic tak už mi ji dej!" Senyt však vytáhla hůlku a dítě s uzlíčku. "Tak si pro ni pojď Severusi, ale jediné co získáš bude její prázdná schránka. Její život patří pánu zla." Senyt namířila hůlku na dítě. Než však stačila použít smrtící kledbu Severus ji omráčil a dítě rychle chytil než stihlo dopadlou na mokrou zem. Přitiskl si ji k tělu a podíval se do jejího malinkatého obličeje který se teď usmíval a prohlížel si jej. "Jsi nádherná." Uculil se na ni se slzou v oku. Věděl že u něho zůstat nemůže neboť by byla ve velkém nebezpečí. Ohlédl se na ležící Senyt která stále byla v bezvědomí a přemýšlel co sní má udělat. Rozhodl se že ji odnese Brumbálovi. Přece on chtěl aby ji zastavil tak ať si sní dělá co chce. Sebral ji uzlíček ze zad a přendal si jej na svoje záda a vložil do něj dítě. Chytil Senyt za ruku a přenesl se.

Brumbál seďěl ve své pracovně a četl si denního věštce který byl plný informací o pádu Voldemorta a přežití malého chlapce. Když  najednou někdo zaklepal na dveře. Do místnosti přišel Snape táhnouci bezvládné tělo starší dívky a na zádech připnutý uzlíček. "Severusi co to má znamenat" pohlédl nevěřícně na Snapa. "Chtěl jste ať ji zastavím to jsme udělal ale neřekl jste mi co sní mám dělat dál, takže je to na vás. Kdyby bylo být po mém poslal bych ji do Azkabanu" položil tělo před Brumbála a čekal na odpověď. "Myslím že máte pravdu asi ji tam pošlem ale teď to hlavní zachránil jste dítě?" Snape mlčel jen si sundal uzlíček ze zad a podal jej Brumbálovi. Ten se na dítě podíval starostlivím ale šťastným pohledem. "Je ti podobná Severusi má tvoje oči."  Severus jen sklopil obličej k zemi.  "Nemůže tady zůstat hrozí jí tu moc velké nebezpečí, musím ji někam ukrýt." pohleděl na Brumbála s nadějí že má nějaký nápad. "Ano maš pravdu a možná vím kam, za mořem mám doubrou přítelkyni mohla by nani dohlížet ale rodinu ji musíme najít u mudlů tam ji nikdo hledat nebude" shlédl na Snapa co na to říká. "Bude jí tam určitě líp." "Ano to jisě bude." Dodal Snapovi trochu sebevědomí.