Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 765 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Druhá šance od Kniga47
[Komentáře - 0] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Uprostřed noci se v jedné ze zmijozelských ložnic vzbudil z podivné noční můry jeden podivínský student - Severus Snape.


Vytřeštil oči do naprosté temoty, prudce se posadil. Nevěřícně nahmátl svůj krk, zatímco druhou rukou šmátral po hůlce."Lumos!"

 Špička jeho hůlky slabě zazářila, zahleděl se na ruku, byla vlhkáto ano. Nikoliv však od očekávané krve, jen od potu, přesto se mu zdvihl žaludek. Nevěřícně se rozhlédl po pokoji, jako by teprve nyní začal vnímat své okolí. Zmijozelská kolej, jeho ložnice, v dalších postelích pokojně spali jeho spolubydlící. Nechápal to, vždyť teď, právě teď ležel sám na podlaze Ječící chatrče s roztrženým hrdlem.

Znovu se mu navalilo, pokusil se vstát, ale zatočila se mu hlava. Musel si znovu sednout. Po pár nádezích to zkusil znovu, opatrně se přidržoval nočního stolku, pak stěny a na nejistých nohou došel do kolejní umývárny. Stihl to jen tak tak.

Vstal od záchodové mísy a pomalu došel k umyvadlu a opláchl se. Zdvihl hlavu a zadíval se na svůj obraz v zrcadle.V první chvíli uviděl to co vždy, hubenou tvář dospívajícího kluka s velkým nosem, se zarudlýma do široka rozeveřenými tmavými očima. Během okamžiku se však obraz změnil a na Severuse hleděla tvář dospělého muže s vyčerpaným výrazem ve tváři a s krkem zalitým krví.

"Zabil ji, zabil... Byla to moje vina, to já ji zabil" začal si šeptat chlapec pro sebe."Pro Merlina, já jsem..." začal vzlykat, po tváři mu začaly stékat slzy. Jako by jich večer před spaním nevyteklo dost. Začal se třást, možná chladem noci, možná návalem emocí. Snažil se pochopit co se to děje, obraz v zrcadle se neustále měnil, chvíli vyděšný chlapec, chvíli vyčerpaný muž. Ale nemohl se začít soustředit, realitu mu splývala s prapodivným snem, pokoušel se utřídit myšlenky, ale ty se měnily tak rychle. Jeho mysl zběsila skákala sem tam, vzpomněl si na ponížení, kterému ho dnes vystavil James Potter, aby ho hned vytěsnila vzpomínka na Pottera, kterého vytahoval ze své myslánky. Pottera, který měl zelené oči. Stejný odstín zelené jaký měla i Lily. To poslední co viděl."Podívej se na mne..." zašeptal. Zavalila ho vina, nezachránil ji, ani jejího syna. Nesplnil svůj úkol. Nesplatil dluh.


"Né. To se nestane! Ona nezemře!"náhle vztekle zakřičel."Zabráním tomu, nestane se to, nestane, rozumíš?" Pěst vrazila do zrcadla, velký střep se odlomil a spadl do umyvadla. Z kloubů na ruce tekla chlapci krev, nevěnoval svému zranění však žádnou pozornost. Hleděl jen na rozbité zrcadlo, obraz muže zmizel, teď na něj hleděla jen jeho tvář. Polkl, pochopil už co musí udělat, aby zastavil tenhle zmatek, aby zastavil ty neustále vlny viny a bezmoci, kterého zaplavovaly.Zdvihl odlomený střep, zadíval se na něj, stiskl jej v dlani a vyběhl z koupelny.

Ztichlým bradavickým hradem běžel pološílený chlapec. Bosý, jen v noční košili, zaprané a příliš krátké. Nevěnoval pozornost obrazům a sochám, jen běžel a běžel. Ke vstupu do nebelvírské věže, k portrétu Buclaté dámy.

"Je Lily v pořádku? Je na koleji?"

Buclatá dáma zívla "Nechce s tebou mluvit! Už ti své řekla-""Je na koleji? Je v pořádku?" opakoval Severus svůj dotaz. "Je v pořádku?"

Dáma protočila oči v sloup "Ano, je. Je v pořádku! A teď se okamžitě vrať do své koleje než uvědomím profesory, že tu běháš po hradě!"Zmijozelský studen si těžce oddechl "Ještě žije, žije, je naděje..."

Sklonil hlavu a znova se zadíval na ostrý střep, měl od něj pořezanou celou dlaň, bolesti však nevěnoval pozornost, Tělesná bolest byla něco na co už si dávno přivykl. Bolest v jeho srdci, duši byla daleko horší. Pomalým krokem odcházel od obrazu pryč. Byla jen jedna cesta, kterou se musel vydat. Zvažoval ji už několikrát, ale vždy měl naději, o tu nyní však přišel.Pokud by se přidal k Lordu Voldemortovi zabil by tím Lily, stal by se nepřímo jejím vrahem. A to bolelo daleko víc než výprask jeho otce či šikana od spolužáků.Ale nezařadit se mezi stoupence Temného pána by pro něj znamenalo jen další a další utrpení. Neměl peníze, ani známosti.  A proto zbývala jen jedna jediná cesta.Nazdvihl jeden z gobelínu, věděl, že je za ním malý výklenek. Tam často čekával v prvním roce na Lily, než na tu skrýš přišel Potter se svými nohsledy. Opřel se o chladnou zeď, nohy se mu však podlomily. Natáhl svoji levou ruku, zahleděl se na místo kde by měla být značka Smrtijedů, v pravé ruce sevřel střep......






Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.