Návrat zesnulého a poučující snídaně
Siriuse. „ Ahoj Harry , rád tě vidím „ usmál se na něj jeho kmotr. Černovlasý chlapec na něj však zíral s otevřenou pusou. Po chvilce šoku ( asi tak pěti minutách ) ze sebe vydal jakýsi podivný zvuk který při troše fantasie měla být odpověď.
„ Siriusi to to není možný vždyť jsi se propadl tím obloukem já tě viděl obloukem smrti (proč se mu asi tak říká že?).
Sirius teď vypadal jako by se měl co nejdříve prasknout , tak upěnlivě zadržoval smích. „Víš Harry asi bychom ti měli vysvětlit moji přítomnost , viď?“ Harry stále neschopný slova se posadil na nejbližší židle , neboť měl pocit , že se mu každou chvíli podlomý kolena , jen mlčky přikývl.
„ Jak už víš naše bradavická učitelka věštění Trelawneyová vyřkla další věštbu. A ta zněla: TEN KDO V AZKABANU STRÁVIL DOBU, DVÁNACT LET NEVINNĚ.TEN DNES VEČER ZEMŘÍT MÁ. ZABIJE HO SESTŘENKA (nic lepšího mě nenapadlo).
Přesně tohle tady slyšela Minerva , když spolu zrovna projdenávali Firenze. Rychle šla za Brumbálem.
Ten když se to dozvěděl tak mě okamžitě informoval. Zaklel mě mocnými kouzly ,které mě měli ochránit ne před smrtící kletbou , ale tak , aby moje duše mohla i nadále žít. Ještě dnes nevím, která to byla.
Museli jsme však mít i mé tělo neboť já bych jinak uvízl v meziprostoru. Tělo bez duše, nebo duše bez těla je ti na nic.
Proto mi Severus dal lektvar Doušek živé smrti. Je to sice lektvar ,používající jako uspávací prostředek , ale po těchto velice prastarých kouzel ,který na mě použil Albus fungoval jinak. Vypadalo to jako kdybych spal.
Po té události , při které jsem spadl do oblouku smrti, nastal však problém, jak mě z něho dostat ven. Lektvar i kouzla začala fungovat sice tak na dvě maximálně tři hodiny. O oblouku je známé, to že o něm nic nevíme.
Avšak tady zapracoval profesor Binns. Řekl nám , že dotyčný , který spadl do oblouku má šanci žít, jen tehdy ikdyž to zní bláhově, pokud ho chrání láska. Ty Harry který jsi mě měl tak rád, jako rodiče, jako rodinu , kterou jsi nikdy neměl (Dursleyovi se nedali počítat jako funkční jednotka rodičů) jsi mě zachránil. Takový žal ,který tebou procházel byl neuvěřitelný.
Jakmile jsem se ocitl v oblouku, uvolnila se má duše. Neměl jsem moc času na jistou smrt a začal jsem tedy hned jednat. Zatímco já se dostal ven z oblouku , což mi dalo dost úsilý , měl jsem málo času. Dodnes nevím jak se mi povedlo přemístit svou duši do Bradavic přímo do ředitelny.
Albus, ředitel tam však ještě nebyl a tak mi nezbývalo nic jiného než čekat. Moje tělo mezitím bylo stále na odboru záhad. Ale ne už v oblouku.
A ty Harry aniž by jsis to uvědomil , tou silou, která je uvězněna za jedněmi dveřmi které můžeš otvřít jen ty , nevíme však stále z jakého důvodu. Ta již zmiňovaná síla dokázala vzít mé tělo z oblouku , následně i z odboru záhad přímo tam kde jsme se nacházel já. Málem jsem se nepoznal ta síla mě sice vrátila ,ale sebralo mi to velikou energii a hodně jsme zestárl.
Brumbál se vrátil na poslední chvíli. Díky včasnému zásahu Madame Pomfreyové a její léčbě v tajnosti tu stále ještě jsem“ dokončil svůj proslov Harryho znovuzrozený kmotr.
„Siriusi“ šeptl jenom Harry, rozběhl se k svému kmotrovi a pevně ho objal. „Ani nevíš jak jsem šťastný, že ses vrátil. Moc mě mrzí to, co se mohlo stát. Mám tě rád“ usmál se na svého kmotra.
„Vítej mezi živími!“ vykřikl na konec. Všichni se postavili a začali nadšeně výskat a tleskat. Dokonce i Brumbál se přidal k všeobecnému veselí. Pili, jedli, tančili. Všichni byli rádi, že se povedlo zachránit Siriuse před jeho nešťasným osudem. Po pár hodinách se vše sklidnilo. Harry , který byl naplňen štěstím, když jeho kmotr vstal z ‚mrtvých‘ , někdo kdo mu je tak blízký, téměř létal po sídle Blacků. Musel jsi dát velmi záležet ,aby jsi nezačal zpívat. „Jsem lehký jako ptáček.“ Na tolik ho sled událostí poznamenal. Když už byl vysílen , z nekonečného se radování a ‚létáni‘ , šel jsi lehnout.
Kufry mu už Brumbál poslal do pokoje přes nádávajícího Kráturu ,tvářící se jak japonský bůh pomsty. Siriuse nenáviděl a taky to dával dost na jevo.
Vstoupil do pokoje ve druhém patře, který obývali vždy s Ronem, když zde byli. Vybalil jsi své oblečení do skříně a s radostí se svalil na ustlanou postel již oblečený do pyžama.
Oči mu štěstím zářily, cítil se tak šťastně, jako dlouho už ne. Nemohl se dočkat, až přijede Hermiona s Ronem.
Hermiona byla u Victora Kruma v Bulharsku, ikdyž to byla láska na dlouhou vzdálenost, stále jim to klapalo. Ron byl s Charliem i Ginny v Rumunsku, kde se zúčastnili expedice na nově vyskytující se druh draka v Bulharku. Tam se ale přemístili přenášedlem. Pojmenovali ho Pán oblohy. Díky své výšce, vlastnostem, vzhledu a mocí kterou skrýval to bylo pravé jméno pro něj. To vše mu řekli v minulém dopise, který od nich dostal.
Moc se těšil na své dva nejlepší přátelé a už jsi předem představoval jejich nechápavé obličeje, až ho tady uvidí. S myšlenkou na Rona a Hermionu usnul klidným nočním spánkem.
Po vydatném spánku bez žádných nočních mur se Harry oblékl a vydal se do kuchyně. Vstal poněkud později kolem deváté hodiny ranní. No později záleží na úhlu pohledu. A někdo jako je Harry, který musel každé ráno vstávat už v půl sedmý a to ještě o prázdninách, kvůli pracím které mu naložili Dursleyovi, to bylo opravdu později.
Při pobytu Paní Wealseyové v sídle Blacků se zde dalo pobývat vcelku dobře. Ronova matka totiž trpěla puntičkářstvím co se úklidu týče.
Sirius rodinný dům byl obydlen dlouhou dobu jen jeho ‚rasistickou‘ (tím myslím, že nesnášela mudly a mudlovský šmejdy jak je s odporem nazývala......pozn. autorky) matkou a senilním domácím skřítkem Kráturou. Paní Blacková však zemřela, a tak zde zůstal jen senilní domácí skřítek, který poslouchal jen ječící a bláznivý obraz paní Blackové, která na úklid docela s.... . Zrovna tato dvojce jsi na úklidu zrovna nepotrpěla, takže se zde za tuto dobu rozrostla různá odborná havěť od žrádlovláken (vyskytují se v koberci a rozežírajího) přes stínobrouky(hrozně rády se přilepí na vše, co vydává teplo) po běhnice (HP5) konče.
Ona (paní Weasleyová) však veškerý hmyz vyhubila a teď tu bylo útulno. Vypadalo to zde jako v nějakým mocným starověkým sídle, která jsi dávala záležet na to co kam patří.
„Dobré ráno všem“ usmál na Molly, Siriuse, Artura a Nymfomardu.
„Ahoj Harry“ koukl na něj kmotr. Artur a Tonksová na něj mrkli a paní Weasleyová jsi ho hned vzala do parády.
„Dobré ráno Harry, drahoušku nechtěl by jsi topinku? Jak ses vyspal? Máš chuť na čaj nebo radši kakao?“ vychrlila na něj současná paní domu.
„Topinka a kakao postačí“ odpověděl mladý Potter a sedl jsi naproti Siria začteného do Denního věštce.
„Co je nového a co píší v Denním věštci? zeptal se kmotra.
„Nemám ho zatím moc pročtený, ale nic moc. Po tom fiasku na ministerstvu, kde Popletal uviděl Voldemorta se věci daly do pohybu. Nevím jestli jsi oddebíral noviny, ale byl v něm článek ve kterém se ti mockrát omlouvá, jak byl slepí. No já bych spíš řekl, že jsi chrání svůj zadek. Už moc dlouho na něm sedí jako ministr a nechce se svého výsadního postavení vzdát. Ne bez boje. Ikdyž to vypadá, jako by byl na naší straně, nesmí se nechat zmást.“ Dokončil svůj monolog Black.
„Ty-víš-koho stupenci se k němu vracejí. Někteří kvůli lásce ke svému vůdcovi, jiní ze strachu z jeho pomsty ajsou i jedinci který chtějí ukořistit část jeho slávy. Smrtijedi“ zasyčel nenávistně Moody, který se právě přemístil na Grimmouldovo náměstí a dostavil se na ústředí řádu.
„Jeho věrní stoupenci rozhazují své sítě jako pavouci a loví do nich mušky ,aby byli posílení na boj. Mnozí z nás mohou být pod kledbou Imperio Harry. Nesmíš věřit nikomu, jen sám sobě. Pokud jsi všimneš jakékoliv změny chování tvých přátel, neber to na lehkou váhu. Jsem sice bystrozor v důchodu, ale byl bych rád ,kdybys tuto radu vzal k srdci. Za časů, kdy byl Voldemort na vrcholu své moci tyto případy byly bohužel na denním pořádku. Dej na má slova.“ dokončil svůj proslov uznávaný bývalý bystrozor.
„Pošuku, vždyť toho kluka akorát vyděsíš“ namítla paní Weasleyová.
„To není kvůli zastrašení Molly“ vložil se do toho Sirius, Alastorovi jde jen o varování před nebezpečím ze strany zla Molly“ domlouvil jí azkabanský uprchlík.
„To by stačilo“ vložil se do začínající hádky pan Weasley.
„Moody se jenom snaží tady Harrymu vysvětlit, aby nebyl příliš důvěřívý a dával na sebe pozor“ zastal se bývalého bystrozora Artur.
Harry který jedl svoji snídani doteď mlčky pozoroval slovní přestřelku se taky rozhodl zasáhnout, dřív než bude pozdě.
„Pane profesore, já nevím na co narážíte, ale pokusím se vyhnout všem nástrahám, které pro mě Voldemort připravil“ odpověděl vklidu čarodějnický učeň.
„Mimochodem paní Weasleyová nevíte kdy by měli přijet Ron s Hermiounou?“ snažil se odvrátit pozornost od minulé hádky zelenooký mladý muž. Molly která ještě vysíla varovné pohledy na Moodyho odpověděla: „Včera večer jsem posíla synům vzkaz přes letaxové krby a dnes pozdě odpoledne by měli už být zde. Vzkaz už dostali, tím jsem si jistá. Vzkázala jsem oba bratrům, že jsem jsi tě vyzvedly o něco dřív. Důvod jsem jim samozřejmě neřekla to nechám na tobě a Siriusovi. A Hermiona by zítra měla přijet do Londýna. Máme sraz zítra ve tři hodiny v Příčné ulici, ale nemůžeš jít s náma pro tebe venku není zrovna bezpečno, radši tě teď budeme mít pod dozorem na ústředně.“
„Myslím, že by s ním a Ronem mohla jít Nicol. Smrtijedi nic nevyvádějí a venku to vypadá bezpečně.“ Zastal se ho kmotr.
„Tak teda ujednáno“ souhlasila po chvíli přemýšlení paní Weasleyová.
„Kdo je Nicol, Siriusi? Zeptal se svého kmotra zvědavý bradavický učeň.
„Nová členka Fénixova řádu“ vysvětlil mu kmotr.
„Děkuji snídaně byla výborná paní Weasleyvá a teď asi půjdu nahoru.“ Oznámil jí Harry. „Jen jdi tady stejně není zrona nic na práci“ vyhověla mu podsaditá žena.
„Málem jsem zapomněl na Klofana, půjdu ho nakrmit“ oznámil jim Sirius a vyšel za Harrym na chodbu.
„Potřebuji s tebou mluvit Harry je to důležité“ oznámil kmotřenci Sirius.
„Dobře“ souhlasil zvědavý čaroděj.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ