Byl podzimní večer, konec září, konec září byl úkolů čas a tak tedy Harry James Potter seděl v knihovně a přehraboval se v knihách. Knihovna nebyla jeho oblíbená místnost v Bradavicích, ale co mohl dělat jiného, než se přehrabovat v knihách a hledat cokoliv, co by mu pomohlo při tvorbě jeho úkolu do lektvarů. Byl nadšen. Po hodině ustavičného hledání nenašel nic, co by mu připadalo vhodné. Ani jedna kniha se ani slůvkem nezmiňovala o skvrnivce pomatené, jejíž odvar způsoboval matení mysli (jak si Harry zjistil, měla podobné účinky jako LSD zkřížené s trávou). Harry to věděl, protože měl podezření, že trávu používá Dudley. Celé léto byl totiž podivně „vychlamaný“. Culil se na každého. Harry ho viděl, jak občas čučí na strom a něco mu šeptá. Konečně našel to, co hledal. Jenomže mu úsměv během chvíle zmizel z tváře, protože si přečetl dodatek místní knihovnice Madam Pinceové: „Tato kniha se Nepůjčuje, pouze k vypsání v knihovně“
S bolestným výrazem vyjekl: „Nééééééééé!!!!“. Ale ovšem jen šeptem, neboť by ho M. P. vyhodila. Ovšem nic jiného, než začít vypisovat mu nezbývalo. A tak psal, psal a zase psal. Začal přemýšlet o tom, zda má úkol hotový i Hermiona.
„Kde vlastně je?? A kde je Ron?? Co asi dělá Voldemort??“
Zarazil se. Nechápal, jak přišel zrovna na takovou idiotskou otázku, co dělá Voldemort. Ten totiž určitě zase přemýšlí, jak ho dostat. Bylo to teprve před dvěmi měsíci, kdy se vrátil mezi právoplatné živé.
V tom si ovšem všiml papíru, který se „jen tak“ povaloval na podlaze. Zaraženě ho zvedl a teď už s ohromením zíral na titulek, na kterém bylo napsáno: RODOKMEN ZMIJOZELOVA RODU. Teď už úplně ohromeně začal pročítat jednotlivá pokolení až došel až k rodu Gauntů, předposlední byl Tom Rojvol Raddle. To co ho ohromilo bylo, že Voldemort NEBYL poslední. Myslel si, že Volďas žádné děti nemá. Ovšem tehdy zjistil, jak ohyzdně se mýlil. Náhle Madam Pinceyová (MP) uslyšela hluk. To s sebou Harry praštil o zem. Udělalo se mu velice mdlo, poněvadž to, co si přečetl, tak to opravdu nečekal. Voldemort měl kupu dětí. To, co si právě četl ho šokovalo stále více. Bylo tam napsáno: Petunie, Lily, Thomas, Rika, Alex, Kristin a ON, Harry byl poslední, což znamenalo, že je NEJMLADŠÍ SYN PÁNA ZLA. Tolik si přál, aby se mýlil.
Nemýlil se, jak ke své smůle zjistil. Jasně tam stálo:
Alena Raddleyová (Evansová) + Tom Rolvoj Raddle
=
Alex, Kristin Harry James Potter (Raddle) Thomas Rika
1.7.1988 31.7.1990 15.3.1981 18.9.1985
Petunie Lily
5.7.1969 18.12.1970
(Ti bez příjmení jsou Raddleyovi, Alex a Kristin jsou dvojčata. - pozn. autora)
Harry se rozhodl, že to dneska už v knihovně zabalí. Doufal, že tohle všechno je jenom děsivý, hrozný, krutý, spropadený, proradný …. Sen. Ovšem ani nevěděl jak, ale po chvilce se ocitl v komnatě nejvyšší potřeby. V tu chvíli mu došlo, co to Všechno znamená: ON JE NEJMLADŠÍ VOLDEMORTŮV SYN, SYN!!!!!. V tu chvíli měl štěstí, že je v KNP. Začal křičet děsem a hrůzou. Padl na kolena a otřásal se v prudkých vzlycích. Po tváři mu kanuly slzy. Bylo to všechno úplně děsivé a neuvěřitelné. Motala se mu hlava, cítil se úplně na dně. Voldemort je JEHO otec. A co víc. LILY není jeho Matka, ale jeho SESTRA, stejně tak jako PETUNIE!!! Zničeně sebou hodil na postel, která tam byla. Začal přemýšlet, kdo všechno to ví. Brumbál?? Remus?? Sirius??? Všichni?? Proč mu to neřekli?? Co když to ale neví??? Takhle přemýšlel šíleně dlouho, asi tak dvě hodiny. Přemýšlel, jak se zeptá Brumbála, jestli je to pravda. Ta postel byla jemná, celá úplně měkoučká, že když si to uvědomil, okamžitě usnul. Ani se neobtěžoval vrátit se do nebelvírské společenské místnosti. Cítil se pod psa, ovšem teď usínal v té teplé posteli a cítil se naprosto bezpečně…..