Jak to udělaly?? Já to nechápu, když jsem syn Pána zla, proč vypadám jako James, manžel mé sestry??“ Nechápal Harry.
„No, já si myslím, že Lily použila dědičné kouzlo. Nejspíš Vás chtěla ochránit před Vaším otcem. Asi se bály, že by z Vás mohlo vyrůst něco na styl mladého Pána zla. To by mohla být na jejich počínání jediná omluva.“ Dokončil svou myšlenku Snape.
„Jejich?? Jak to myslíte Jejich.“ Zamyšleně odvětil Harry.
„Mám takový pocit, že v tom je zapojena i Petunie.“ Vysvětlil profesor.
„Aha. Jednu věc ale nechápu. Proč se ke mně chovala jako k nenáviděnému synovci?? Proč se ke mně chovala tak nenávistně??“ Posteskl si chlapec.
„Pravděpodobně to mělo vypadat důvěryhodně.“ Poznamenal
Harrymu uniklo jemné odfrknutí. Snape se nad tím jen pousmál. Najednou ho něco napadlo.
„Kdo to ještě ví? To o Vašem otci??“
„Jen Malfoy, nikdo kromě Malfoye, Vás a mne to neví. Teda ještě Petunie, ale ta se teď nepočítá.“ Zapřemýšlel student.
„Napadlo mne, zda byste nechtěl podniknout malý výlet!! Máme dost času a je vyučování. Co kdybychom zajeli za Vaší sestrou pro vysvětlení? Bylo by dobré dovědět se pravdu, ne?“ Navrhl muž.
„To není vůbec špatný nápad!! Vyrážíme!! Nemusíme to nikomu říkat, ne?“ Nadšeně souhlasil Potter.
„Je velice pravděpodobné, že by to pan ředitel zjistil. Bylo by dobré mu o našem výletu říci.“ Snape se při téhle větě zamyšleně poškrábal na bradě. Vzhledem k jeho vlasům a celkovému vzhledu obličeje to vypadalo zajímavě. Harry se neudržel a musel se pousmát.
Profesor si ovšem jeho úsměvu všiml, ale překvapivě nijak nezareagoval.
„A nebude se zdát Brumbálovi divné, že jdeme pryč zrovna my dva, a ještě k tomu společně??“ Vyslovil Harry zaraženě otázku, která ho už asi půl minuty žrala.
„Na 100 % bude. Nezasvěcenému se to bude zdát velice divné. Ale když mu řekneme, že Vám přišel dopis od Vaší „tety“ s tím, jestli byste nemohl přijet, protože od Vás něco nutně potřebuje a já se od Vás na příkaz profesorky nesmím dnes hnout, tak prostě pojedu s Vámi jako pedagogický dozor.“ Napadlo Snapea.
„Tomu má jako Brumbál uvěřit? A když bude chtít vidět dopis?“ Snažil se Harry nachytat svého učitele.
„Jednoduše to vyřešíme. Jsme kouzelníci, tak si snad poradíme.“ Po této větě vykouzlil z čistého vzduchu dopis s velice naléhavou prosbou, aby se Harry nutně stavil.
„Máte ještě nějakou námitku týkající se výletu?“ Poznamenal Snape s úsměvem.
„No, teď už asi žádnou.“ Odpověděl taktéž s úsměvem Harry.
„V tom případě zajdeme za profesorem Brumbálem.“ Řekl Snape a oba vstali z postele a vyrazili za ředitelem Bradavic.
Chodbou procházeli mlčky. Bylo vyučování, tak nechtěli rušit. Před chrličem Snape vyslovil heslo a oba vyjeli po schodech až před dveře do Brumbálovy pracovny. Tam se na sebe podívali a Harry následně zaklepal. Po pozvání „Dále“ oba vešli. Brumbál se pousmál na příchozí dvojici.
„Tak copak byste si přáli?“ Řekl s úsměvem.
„Brumbále, Potterovi přišel dopis od jeho příbuzných s přáním, zda by ho mohli vidět. Pokud možno co nejdříve. Chtějí s ním mluvit.“ S jeho vynikajícím úvodem odevzdal dopis Brumbálovi.
Ředitel chvíli četl dopis a pak vzhlédl. To, co následovalo úplně odrovnalo oba příchozí.
„Severusi, byl byste tak laskav a doprovodil Harryho? Jako pedagogický dozor.“ Zeptal se Brumbál. Harry i Snape pochopili a rozhodli se hrát jeho hru. Harry ihned začal protestovat.
„To snad nemyslíte vážně, já myslel, že půjdete Vy!!“
„Harry, já bych opravdu rád šel s tebou, ale nemám čas. Ovšem pokud vím, tak se od Tebe nesmí dnes profesor Snape hnout, takže tím je celá záležitost vyřešena. Severusi, vy na něj budete dávat pozor, jasné??“
„Ano!!“ Zabručeli oba. Pak si vzali dopis, otočili se a s rozloučením odešli.
Okamžitě po zavření dveří se začali usmívat. Brumbál jim hrál přímo do not. Znovu mlčky došli do profesorova kabinetu. Tam se rozproudila diskuze.
„Perfektní!! Brumbál nám nevědomky přímo nahrává!!“ Zajásal Harry.
„Radši půjdeme, než si to Brumbál rozmyslí!!“ Snape ukázal na krb.
„A kam??“ Zarazil se Harry.
„Nevím, třeba k Arabele Figgové. Ta je jediná čarodějka tam u Vás.“ Zamyslel se profesor.
To už Harry vstoupil do krbu a vykřikl:
„Dům Arabely Figgové,“ a zmizel
Snape se pousmál a následoval jeho příkladu.
Mladý chlapec a po chvíli i muž kolem čtyřicítky vypadli z krbu v domě již zmíněné staré paní. Zjevně nebyla doma. Oba se proto vydali ke dveřím. Harry, který to tam znal, vedl.
Když došli k domu Dursleyů, oba se zastavili a podívali se na sebe. Náhle Harryho něco napadlo.
„Teta… Totiž Petunie Vás zná osobně?“
„No..Ano, proč se ptáte??“ Nechápal profesor.
„Takže se postavíte přede mne a zazvoníte. Ať Vás uvidí první. Zajímá mne její reakce.“ Vysvětlil chlapec. Snape jen zaraženě přikývl a zazvonil. Chlapec si stoupl za něj. Nebylo ho vidět. Za pár vteřin se otevřely dveře a v nich stála Petunie Dursleyová. Okamžitě svého dávného kamaráda poznala. Vykřikla nadšením.
„SEVERUSI!!!“ Vrhla se profesoru kolem krku.
„Tak dlouho jsme se neviděli!!! Nezašel si ani na kafe. Kolik že to je let, co jsme se neviděli?? Patnáct? Šestnáct?“ Ptala se nadšeně.
„Neviděli jsme se od té doby, co si odešla od své rodiny, Petunie.“ Odpověděl zdráhavě.
„To je fakt. Nechceš jít dál? A.. Jak se má Harry? Víš mě opravdu mrzí, jak se k němu chovám, ale jinak to nejde. Určitě si slyšel, že mně nemá moc v lásce.“ Zaraženě Severuse sledovala.
„Ano, to slyšel. Po pravdě, vím všechno.“ Při jeho slovech se žena zarazila.
„V—Všechno?? Co všechno??“ Zeptala se koktavě.
„Úplně všechno.“ Upřesnil.
„Panebože!“ Zašeptala, „Harry se to nesmí dovědět! Prosím, Severusi, nesmíš mu to říct, to nejde!!“ prosila. Náhle se ozvalo:
„Pozdě!“ To Harry vyšel zpoza svého učitele.
Petunie vytřeštila oči.
„JEŽIŠI KRISTE!!“ Vykřikla a oči se jí zalily slzami. Podlomily se jí kolena, kdyby jí Snape nezachytil, tak by zjevně upadla. Donutil ji vejít dovnitř a Harry vešel za nimi.
„Kde jí můžu posadit?“ Zeptal se Snape. Harry pouze ukázal rukou směrem ke dveřím do obývacího pokoje. Vešel s ní tedy tam, posadil ji do křesla a on i Harry si sedli na pohovku. Její reakce Harryho utvrdila v pravdivosti toho rodokmenu. Voldemort je OPRAVDU jeho otec. Petunie těkala pohledem od jednoho k druhému a nevěděla co říct. Pak se přeci jen přemohla.
„Odkud to víš?“
Harry jen mlčky vytáhl rodokmen a podal ho své nově nabyté sestře. Petunie ho třesoucíma rukama otevřela. Když dočetla, podívala se na Harryho. Do očí jí vhrkly slzy. Vrhla se k němu a sevřela ho v náručí.
„Odpusť, bráško. Ani nevíš, jak mně to trápilo. Jinak to ovšem nešlo. Musely jsme tě s Lil ochránit.“ Celá se chvěla, „Nezlob se, ale ty si otce neměl možnost poznat, jako otce. Byl k nám velice tvrdý. Vůbec se mu nelíbila naše povaha. Využíval všech dostupných prostředků, aby nás změnil. Když jsem potkala Vernona a zamilovala se do něj, nepředstavitelně ho to rozzuřilo. Pak se Lily dala do kupy s Jamesem, tak to ho úplně dorazilo. Snažil se nás dostat zpět. Doufal nejspíš, že se z nás všech stanou smrtijedi. To jsme nemohly připustit. Já chtěla být s Vernonem, Lily chtěla jen Jamese. Pravda, otec se jí snažil vnutit Luciuse Malfoye, ale Lil naprosto nesouhlasila. Já byla tou dobou už v jiném stavu. Proto jsme odešly obě. Já se začala kouzelnickému světu vyhýbat jako čert kříži. Pak jsem ale zjistila, že je naše matka těhotná. Čekala tebe. Řekla jsem to Lil. Obě jsme se shodly, že tě nesmí otec vychovávat. Bály jsme se, že by ti mohl ublížit, že by tě mohl zničit. Plánovaly jsme, co uděláme. Otec nebyl s Lil v kontaktu a ani se mnou. To, že jsem byla těhotná ale věděl. Tak jsme vymyslely náš plán. Jednou, když otec nebyl doma, jsme doslova přepadly naši matku a provedly přenosové kouzlo a ty ses přenesl z těla naší matky do těla Lily. Matka tehdy byla v osmém měsíci, já v devátém. Matce jsme vymazaly paměť tak, aby si nic nepamatovala z toho přepadení a myslela si, že potratila. Otce to nepříčetně rozčílilo. Nejspíš se na nejmladšího potomka těšil. Vymyslely jsme si šílenou věštbu jen pro zmatení Brumbála. Já pak porodila a Lily o měsíc později. Provedla dědičné kouzlo tak, aby ses podobal Jamesovi. Ta věštba měla sloužit jen jako podnět k tomu, aby Vás tři Brumbál ukryl. Ovšem ten idiot Petigrew zběhnul k otci a vyzradil místo pobytu vás tří. Otec nejel podle nějaké věštby. Ta pro něj nic neznamenala. Chtěl se pomstít za to, že má Lily syna a on nedostal tu možnost. Měl syny, ale on chtěl tebe, myslím jako biologického. Pravda, mohl tě jako Liliina syna ukrást a vychovat jako svého. Zřejmě se mu ale nelíbil ten fakt, že jsi pro něj v tu chvíli byl Jamesův syn.“ Dokončila své vysvětlování.
Harry nevěděl, co si má myslet. Na jedné straně byl rád, že ho jeho otec nevychovával, na druhou stranu byl na ni naštvaný, neboť tak ublížila jejich matce, která nesla vinu ze všech nejméně. Asi stejně jako on sám.
Snape jen celou dobu velice zaujatě poslouchal. Pak promluvil.
„Váš otec opravdu velice zuřil po tom, co zjistil že vaše matka „potratila“. A když pak zjistil, že Lily porodila zdravého chlapce, rozzuřilo ho to ještě více. O Tobě, Petúnie, zjevně nevěděl. Tím chci říci, že nevěděl o tom, že už jsi porodila. Mám takový pocit, že kdyby o Tobě a tvém synovi věděl, asi by nejprve zaútočil na Tebe. Ovšem na druhou stranu si myslím, že by se o Vás, Harry, měl dovědět co nejdříve. Mohl by Vám ublížit a to přece nikdo z nás nechce.“
„Ne.. To teda ne. Nedoví se to. Nechci, aby to věděl. To nepřipustím. To..“ Odmítal chlapec.
„Bojíš se ho, co?“ Zeptala se šeptem Petúnie, „Ty nemáš důvod. Kdyby zjistil, co jsi zač, jsem si jistá, že bys byl pod jeho ochranou. Nikdo by ti neublížil. Budeš se divit, ale má to výhody, být nejmladším synem. Ještě k tomu Pána zla. Je mi líto toho, co jsme ti s Lil provedly, ale udělala bych to znovu. Je mi to líto kvůli tomu, žes neměl možnost poznat naši matku. Je úžasná. Opravdu ji mám pořád ráda. Co bych dala za to, abych ji mohla vidět.“
Petúnie si dala tvář do dlaní. Po tváři jí tekly slzy. Pak se podívala na profesora.
„Severusi, co se vlastně stalo s matkou, po té naší akci? Odpověz po pravdě.“ Optala se.
„Abych pravdu řekl, co se s ní stalo hned po tom incidentu, nevím. Ale vím to, že se upnula na Alexe. Proto je tak rozmazlený. Dala mu vše, co chtěl. Není zvyklý na to, aby mu někdo odporoval.“ Odpověděl opravdu po pravdě.
„Možná se ti zdá, Petúnie, zvláštní, že mám takový přehled. Ovšem tvá, tedy vaše matka se se mnou hodně vídala. Po pravdě jsem tě na její žádost sledoval. Nenápadně, samozřejmě. Znám všechny vaše sourozence velice dobře. Ale Alexe nemám opravdu v lásce. Teď malá rada do budoucnosti: Nesnaž se si Alexe postavit proti sobě. Není to dobré, neboť by jsi mohla ztratit přízeň tvé matky. A to bych ti nedoporučoval. Ovšem kdyby zjistila, že její ztracený syn žije, hned by se Alex přesunul v žebříčku důležitosti o něco níže. Ale vraťme se k sledování. Sledoval jsem vás asi do té doby, než Harry nastoupil do Bradavic. Od té chvíle jsem se věnoval jen výuce.“ Vysvětloval. Pak pohlédl na Harryho. Než však stačil něco říci, přerušila ho Petúnie.
„Takže ty učíš v Bradavicích? Tam chodila jen Lily. Pamatuji si, že tehdy to prosadila matka. Otec ji chtěl poslat do Ameriky, jako nás všechny.“ Náhle se otočila na Harryho.
„Víš, otec má pod palcem jednu školu. Je to škola černé magie, jak jinak. Pod palcem je slabé slovo. On tu školu řídí. Dá se říct, že si sám vychovával své smrtijedi. Mohl nás hlídat celou dobu, co jsme tam chodili a pak i doma. Hlídal nás celou dobu. Měl nás jednoduše na očích. Ani nevíš, jak moc se mu nelíbilo, když nemohl hlídat Lil. Pak toho, že jí dovolil studovat v Bradavicích, asi zatraceně litoval. Myslím kvůli tomu vztahu s Jamesem. On, náš otec, jako jediný s jejich vztahem nesouhlasil. Matce to bylo jedno, hlavně že měla Lily Jamese ráda. To pro ni bylo nejdůležitější. Musela hodně trpět po tvé ztrátě.“ Do očí jí znovu vhrkly slzy. Znovu si Harryho přitiskla k sobě. Harry chvíli váhal, ale pak obětí opětoval, čímž dal jasně najevo, že jí i Lily odpustil. Petunii to uklidnilo. Jemně chlapce hladila po zádech.
Snape to jen zaujatě sledoval. Aniž to plánoval, začínal mít toho kluka rád. Nebyl jako jeho otec. Opravdu se velice podobal matce. Byl jemný, přátelský a uměl odpouštět. To nedokázal každý. Například jeho otec nedokázal odpouštět. On jen trestal.
„Nesmí se o Harrym zatím dovědět. Protože kdyby zjistil pravdu, asi by Tebe, Petúnie, i celou tvou rodinu zabil. Chtěl by se pomstít za to, co jste udělaly.“ Oznámil svou obavu.
„Myslíš, že by to udělal?“ Zeptala se se strachem v očích Petúnie.
„Je to velice pravděpodobné.“ Odpověděl profesor.
„Ovšem, kdyby ho pak Harry požádal o to, aby to nedělal, možná by se dal nějak přemluvit.“ Dodal pomalu.
„NE!! Proč mně sakra neposloucháte? Já nechci, aby to věděl. Prostě Ne!“ Odporoval chlapec.
„ALE ON TO STEJNĚ ČASEM ZJISTÍ!! To si laskavě uvědom. Není hloupý. Nezjistil to sice do teď, ale je to jen otázka času!!“ Namítla chlapcova sestra.
„Petúnie má pravdu! Navíc ti naprosto klidně mohu oznámit, že kdyby si byl v ohrožení života, byl bych první, kdo by mu řekl pravdu.“ Řekl Snape.
„Odkdy mi tykáte?“ Zeptal se zaraženě Harry.
„Vadí ti to?“ Optal se profesor.
„No…. Ne.“ Přiznal chlapec.
„To je dobře. Aby ses necítil ochuzen, tak mi můžeš v soukromí také tykat. Štve mě to, že mně i v soukromí nazýváš profesorem, zvlášť, když jsem zjistil, kdo doopravdy jsi.“ poznamenal Severus. Petúnie se na tohle jen pousmála. Poznala, že Severusovi na chlapci opravdu záleží. Věděla, že je jen otázkou času, než by tuhle možnost chlapci nabídl.
„Tak..Tak dobře!“ Přijal chlapec. Severus dítě ještě chvíli sledoval, pak se podíval na hodiny. Bylo 13.34. Rozhodl se, že tam budou tak do 14.30 a pak se vrátí. Nechtěl v Bradavicích přitahovat moc pozornosti. Nebylo zrovna nabíledni, aby se ředitel zmijozelské koleje paktoval s nebelvírským studentem. Povídali si tedy ještě hodinu a pak se zvedli k odchodu.
Petúnie objala svého bratra.
„Dávej na sebe pozor, bratříčku.“ Zašeptala mu do vlasů a políbila ho. Taktéž do vlasů.
„Budu!“ Odpověděl chlapec. Pak žena objala Severuse.
„Ty taky, kamaráde.“ Požádala ho, „A dávej mi na něj pozor! Je pro mě hodně důležitý.“
„Neboj, budu. Ty na sebe taky dávej pozor!“ Oplatil jí žádost.
„Dám!“ Následně se rozloučili a Harry se Snapem odešli. Petúnie je zamyšleně sledovala, když jí zmizeli z dohledu, otočila se a vešla zpět do domu.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ