Smrt je bílá, smrt je černá,
vzduchem šíří se mrtvý chlad.
Ztratí se ti před očima,
vše co si měl dosud rád.
Každá živá duše mizí,
neb ji život milý je.
Smrt a bolest ráda sklízí,
utrpení druhých cizí Ti je.
„Už přišla i pro tebe…“
Smrt je stále blíž a blíž,
postupuje vpřed.
Cítíš svého srdce tíž,
za chvíli je teď.
Tvůj pocit trýzniví,
stupňuje se stále víc.
Nic, ba ani rozloučení
nestihneš už říct.
„Všichni nejsou jako ty,
někteří se těší.
Vysvobodit smrtka by,
měla jejich duši.“
Zachroptí smrtka
rádoby útěchu svou.
Tvé těžké vzdechy,
nesou se děsivou tmou.
Stiskneš v ruce svůj malý kříž
a zamumláš: „Amen.“
Nevíš, co máš říct ve chvíli,
kdy smrt je stále blíž a blíž…
Nastalo hrobové ticho,
jen smrt zvedá svou kosu zkrvavenou.
Těžkými kroky vydá se tmou
a další duše započíná pouť svou…