(Pobertové v noci potmě na jedné ze střech bradavického hradu čekají, až neoblíbená učitelka usne, aby jí mohli něco provést. Mají menší pokec.)

Sirius: Tak, koho sníme prvního?

James: Poslechněte si ho! Tři hodiny na ledové střeše a šílí a je totálně mimo.

Remus: No, dokud se chová jako obvykle, tak aspoň není podchlazený.

Petr: Je mi zima.

Sirius: Nemůže ti být zima. Jsi z nás nejlíp izolovaný!

James: Na druhou stranu - neposlouchejte Siriuse. To on nás dostal do téhle bryndy.

Sirius: No tak, kde byste beze mě byli?

Petr: V našich vyhřátých, měkkých postelích.

Sirius: Jo, přesně. Není tohle daleko víc vzrušující?

James: Jo, zbožňuju sezení na špičatých kusech zdiva.

Remus: Ehm, to jsem fakt nepotřeboval slyšet.

Sirius: Já jo. Píšu si to.

Petr: Co já zbožňuju, je zírání do tmy. Jo. Přesně tak.

Sirius: Zapomeň na tmu. Podívej se na to hezky rozzářené okno. Nech svou mysl splynout s tím hezky rozzářeným oknem.

Remus: Neřekl bych, že to funguje takhle. Jestli na to okno budeme pořád zírat, nikdy nezhasne. To je zákon schválnosti.

Petr: Fakt? No, a co teda budeme dělat?
Sirius: Rozhodneme se, koho sníme prvního. Jako pro případ, že tady uvízneme.

Sirius: No, JÁ JSEM... (serious-to nepřeložím, aby to dávalo smysl)

Remus: Prosím, prosím, prosím, neříkej to. Prosím.

Sirius: Když si zahrajete moji hru, tak to neřeknu. No tak, nudíme se. Bude to sranda.

James: Proč ne. Skončí to rychle. Řekl bych, že jsme teď všichni dokonale zajedno.

Petr: To ne. To není fér!

James: Neopovažuj se ho bránit! On je důvod, proč nejsi ve své vyhřáté, měkké posteli.

Remus: Nemyslím, že Petr bránil Siriuse. Spíš bránil sám sebe.

Sirius: Že by? Tak v tom případě navrhuju sníst jeho. Je nejbuclatější.

Petr: Já nejsem tlustý! A už vůbec jsem tě nebránil!

Sirius: Takže se budu muset bránit sám. Takže, pánové, jen se na mě podívejte!

James: To taky děláme. Nevidíš?

Sirius: Dobře, tak si mě teda představte. Samá šlacha. Na kostech nemám skoro žádný maso. Snězte mě a budete muset brzo zabít dalšího.

James: Aha. Máme se všichni pozabíjet na střídačku.

Remus: Jak dlouho budeme čekat, než zabijeme dalšího? Protože, jestli to budou dva týdny nebo víc, asi jsem za vodou.

Sirius: Vlastně bys mohl být za vodou tak jako tak. Víš, že nás nemáš kousat?

Remus: Ta myšlenka mě pronásleduje dnem i nocí.

Sirius: A já se ptám: můžeme kousat my tebe?

James: To je dobrá poznámka. Remus je možná jako tarantule: ať kousne ona tebe nebo ty ji, skončíš otrávený...

Remus: Krásné přirovnání. Díky, lidi.

Petr: Ne, kousat Remuse je v pořádku. Teda, my přece víme, že je to v pořádku.

Sirius: A jak to víme, profesore Pettigrewe?

Peter: Tys to přece už zkusil. Nevzpomínáš si? Potom, co ses ho zeptal, proč ho holky mají raději než tebe.

James: Navíc to snad už je jen historie, když ti ty uhry konečně zmizely? Ne, že by to byl nějaký velký rozdíl...

Sirius: Hele, sklapni, pane namakaný-famfrpálový-šampióne-který- se-brzo-stane-libovým-hovězím.

James: Můžeš ty vůbec hlasovat? Copak jsme tě ještě neoddělali?

Remus: Ne, vlastně ještě ne. A něco na tom bude. Ty jsi tady kolem bezkonkurenčně nejzdravější exemplář.

Sirius: Podusíme si ho na houbách. Co vy na to?

Petr: Houby nemáme.

Remus: Když nepočítáš lišejník.

James: Já houby nesnáším. A pak, co byste si beze mě počali?

Sirius: Nedával jsi pozor? Vybrali bysme někoho jinýho. Zabili ho a snědli.

Petr: Tentokrát tebe, viď?

Sirius: Tak o tom nic nevím, můj malý příteli. Ale z vlastní zkušenosti ti můžu říct, kdo z nás je hotová lahůdka.

Remus: To tedy nejsem! A doufám, že na mě ještě pořád nejsi naštvaný kvůli těm holkám.

Sirius: Slyšíte, jak se mi posmívá? Hlasuj pro něj, Petře, a dám ti svůj svetr.

James: Hele! Teď mluvíš přesně jako nějaký Zmijozelák!

Sirius: Ha! Kdybys nebyl mrtvý, tak tě zabiju!

Petr: Tak teda jo.

James: Co jo?

Petr: Tak teda jo. Dej mi svetr.

Remus: To se mi snad zdá. Svetr je cennější než můj život.

James: Dobře si to zapamatujme: zde sedí muž, který by zradil přítele kvůli svetru!

Petr: Ale mně je ZIMA!

Sirius: Vážně? Ty moje nebohé trpící holátko. No, zbýváme jen my dva, tak myslím, že tě zabiju z milosti.

Petr: To nemůžeš! Pomoc!

Remus: My ho zastavit nemůžeme.

James: Jo, jsem duchové.

Sirius: No a teď jste VŠICHNI duchové! Muhahahahá!

James: A já upřímně doufám, že si užiješ spoustu legrace, když už nemáš ani jednoho kamaráda.
Remus: Jsem si jistý, že to nějak zvládne, pokud si uchová svůj smysl pro humor.

Remus: Hele, bude ti vadit moc, když to neudělám?
James: Jasně, je daleko zábavnější, když si tě představuju jako viníka.
Petr: Hej! Pánové! Sledujte! V okně je tma!