Promiň

Tma. Všude kolem tma. Samá tma. Neprostupná. Černá jako nejzkaženější duše pekelná. Nebo duše člověka. Jen tma. Přitom tolik světla. Vidím ho. Září.

Máš strach. Obrovský strach. Je všude kolem. Cítíš ho. Cítíš mě.

Snažíš se utéct. Nemůžeš. Nejde to. Touha je silnější než ty. Musíš zůstat.

Kolena se klepou. Ztrácíš vnitřní klid. Měl bys pryč? Jistě. To bys však nebyl ty.

Jdi, pitomče. Utíkej! Zemřeš! Zatratíš sebe, svůj život. Tak vstaň a běž. Už nemeškej. Čas se krátí. Zmiz! Nebuď hloupý. Jsi jen kořist. Oběť. A já tyran.

Bláhový jsi, člověče. Je noc. Máš být doma. V posteli. Tady ne. Tady nejsi vítán. Poznáš to. Uvidíš. Tak zmiz už konečně!!!

Slyším, jak ti bije srdce. Jako na poplach. Tak věř mu, kruci. Vždyť má pravdu!!! Vezmi nohy na ramena!

Ten pach znám. Potíš se. Máš strach. V hlavě stovky myšlenek. Zůstat? Jít? Vyber jít! Prosím!

Proč stojíš? Tak hýbej se! Chci, abys ještě dlouho žil. Poslechni mě!

Blížím se. Vím to. Mé smysly mě neklamou. Jen pár metrů. Za vysokým stromem. Tam. V hustém houští.

Čekáš. Na koho? Snad ne na mě? Blázne! Jedna lopata ti nestačí? Potřebuješ dvě? Snílku. Tvůj plán skončí dřív než začne. Je to nemožné. Nikdy se to nepovede. Zaplatíš za to. Za svou pošetilost. Příliš draze.

Vítr běží kolem nás. Bystré oči sledují. Divný obraz získává. Dva druhy? Spolu? Dnes? Přátelství? Láska? To je proti přírodě!

Vím to také. Zákony její já znám. Zplodila mě. Vychovala. Vím o ní víc než ty. Nechápeš to. Jasné.

Proč se vzpírám matičce. Nemohu. Sic ona zná má přání.

Koho teď poslechnout? Ji? Sebe? Tebe?

Rozhodnout se. Můj cíl. Co teď? Matka? Dcera? Zeť? Potřebuji chvíli. Čas. Dejte mi ho! Není. Došel. Vyprchal.

Odpovědnost. Nesnáším ji. Snad proto nikdy nevím. Zapomínám.

Vítr šeptá do ouška. Listí šumí kolem. Matička chce svoji oběť. Já ji přinést mám. Věřit mu? Nelže? Co když si to vymýšlí?

Ozvala se moudrá žena. Někde v dáli je. Rozepjala svoje křídla. Zkusí přiletět. Prý chce vidět onu lásku. Zkouška to pro ni veliká. Co když příliš? Co zbude? Troska?

Nesnáším ji. Proč je tak moc složitá? Jaké by to bylo bez ní? Nudné. Bez zloby, zášti, lži – člověka.

Život. Moje volba jeden ovlivní. Těžké. Úkol pro mě? Proč já? Zrovna já!

Důležitost. Co to vlastně je? Matku znám už věčnost. A tebe? Jeden den.

Jasno. Už vím, co mám dělat.

Věděl jsi to. Měl jsi možnost odejít. Už ne. Je pozdě. Smiř se. Ona je silnější než já. Nemohu s ní bojovat.

Teplo. Žízeň. Hlad.

Potřebuji. Musím. Chci.

Odpusť!!!

Snad si ráno odpustím i já…