James Potter, docela pohledný mladík s uhlově černými vlasy, dobovými obroučky a odznakem Primus připnutým na hrudi, se procházel chladnými chodbami potemnělého hradu. Kdyby ho viděl některý z jeho kamarádů, nejspíš by se mu pořádně vysmál. Ale proč vlastně? Za co? Za to, že potřebuje přemýšlet? Že chce přemýšlet?
Všude panovalo naprosté ticho, všichni spali, jen ozvěny jeho kroků se odrážely od stěn a vytvářely iluzi nejméně tříčlenné skupinky lidí. Čas od času se zastavil, hlavu opřel o okno, snad i pohlédl do neprostupné tmy, poté jakoby si uvědomil, co za potěšilost právě koná, zvedl se a popošel o kousek dál.
Občasné pochodně osvětlovaly kamenné dlážky jen poskrovnu, on by je však nepotřeboval vůbec. Proč vidět na cestu, když ani nevíte, kam se chystáte?
Školu znal patrně lépe, než kdokoliv jiný, přesto bloudil. Nohy ho samy nesly, netušil kam.
Pod černými polobotkami zašustila sláma. Ozval se chrakteristický zvuk, když rozšlápl keksík. Sovinec.
Přešel k hlavnímu, největšímu oknu. Vyhoupl se do jeho rámu. V té tmě ani pořádně nedohlédl dolů, v jaké se nacházel výšce, přesto se nebál. Tento rok tu už strávil tolik bezesných nocí. A nikdo si toho nikdy nevšiml. Nikdo!
Sklonil hlavu, zavřel oči, kolena přitáhl blíž k tělu. Stačilo by, aby jen na chvilinku ztratil rovnováhu, a již nikdy by neuviděl její tvář.
Ona! Zatracený anděl. Omámila ho. Ovládla všechny jeho smysly. Stačilo, aby zapískala na kouzelnou píšťalu, a přiběhl k ní jako poslušný pejsek. Co to s ním provedla? A proč mu to vůbec nevadí? Naopak, proč ho šve, když odmítá jeho poslušnost?
Ach, Lily, proč jen jsem to udělal? Proč jen jsem řekl to, co jsem řekl? Všechno jsem zkazil. Všechno. Jak jen jsem si mohl dovolit tě ztratit? Jak?
Pomalu začínalo svítat. Malinkatý srpeček červeného světla vystoupil na daleký kopec a mával mu na pozdrav, šťastný, že zdolal první překážku.
Po tvářích se mu samovolně začaly kutálet slzy. Nebylo jich moc, nebyly ani velké, přesto toho v sobě nesly tolik…
Dveře lehce zavrzaly, vzápětí uslyšel jemné, přibližující se krůčky. Ohlédl se.
Jakmile ji spatřil, rychle rukávem setřel mokré kapky.
Here comes the sun
here comes the sun
and I say it's all right.
Něžně se usmála. Žádná jiná dívka se neumí tak nádherně smát. Jedině ona.
Najednou si však uvědomil, co udělal. Nechápal, jak tu větu mohl vypustit z úst. Něco tak odporného. Mýlil se a až příliš bolestně si to uvědomoval. Chtěl se ji omluvit, ale věděl, že obyčejné promiň nestačí. Chtěl jí to vysvětlit, ale nemohl se jí ani podívat do očí.
Stalo se to včera nebo to trvalo celou věčnost? A je mezitím vůbec rozdíl?
Little darling
it's been a long cold lonely winter
little darling
it feels like years since it's been here.
„Je mi to líto, Lily, moc líto. Choval jsem se jako idiot. Naprostý idiot. Ty nejsi můj majetek. Máš vlastní duši, vlastní život. Nikomu nepatříš. Jsi svá a takovou navždy zůstaneš. To, jestli s někým chodíš na rande nebo s ním dokonce žiješ, nic nezmění,“ vyhrkl rychle. Připravoval si to dlouho. Měl mnoho času. Celou noc…
Vlhkost si opět drala cestikču k jeho očím. Nechtěl před ní ukázat slabost, jenže to také nemohl ovládnout. Pozvedl ruku, aby je mohl osušit.
Zastavila ho. Netušil, jak došla až k němu. Nezajímalo ho to.
Usadila se naproti. Nohy spustila dolů. Jednu k sovinci, jednu do hlubokého neznáma.
Svou dlaň vsunula do té jeho a nepatrně se usmála.
Little darling
the smiles returning to their faces
little darling
it seems like years since it's been here.
Byl si jistý, že jeho omluva byla nedostatečná, netušil však, jak víc by jí mohl dokázat svůj upřímný cit. Bál se, že už ho nikdy nebude chtít. Když se její úzká dlaň, dotkla té jeho, lekl se. Co to znamená? Má ho snad ještě pořád trochu ráda?
Little darling
I feel that ice is slowly melting
little darling
it seems like years since it's been clear.
„Odpouštím ti,“ špitla do ticha. Nevěřícně na ni pohlédl, poprvé za delší dobu, poprvé se odhodlal. Stále se usmívala.
Nahnul se k ní a vtiskl jí ten nejněžnější polibek, jakého byl schopen.
Ze sovince odcházeli opět spolu, ruku v ruce a slunce se právě vyhouplo nad obzor.
Here comes the sun
here comes the sun
and I say it's all right.