Po chvilce Hermiona seběhla dolů do jídelny, kde ji čekalo malé překvapení.
"Ahoj Hermi, kde se touláš?"řekl Fred trochu vyčítavým tónem.
"Ginny nám nechtěla dát ani sousto, dokud nepřijdeš." přidal se George.
"Promiňte kluci, ale co vy vlastně tady?"zeptala se Herminona s omluvným úsměvem na tváři.
"Ale trochu jsme rozčílili mamku."začal Fred.
"No a mimo jiné nám řekla, že nám nebude dělat vývařovnu a odmítla nám udělat večeři." pokračoval George.
"Pak se začala ohánět tím, že už jsme dost starý na to, abychom si obstarali jídlo sami. No a tak jsme tady." uzavřel to Fred.
"A proč si vlastně neuvaříte sami?" zeptal se Harry opatrně.
"No nedá se říct, že jsme to nezkusili. Fred se pokoušel upíct kuře. No nějak se to nepovedlo. Kuře najednou začalo zvracet a vykřikovat něco o tom, abychom neprodlužovali jeho agonii." vysvětlil George a znechuceně se ušklíbl při vzpomínce na tuto událost.
Harry, který si to zřejmě živě představil, se svalil smíchy ze židle. A když po několika minutách byl schopen mluvit, posadil se a stále ještě rozesmátý se dvojčat zeptal:"A nechtěli byste zkusit něco jednoduššího?"
"A co?" zeptali se dvojčata unisono.
"Třeba čaj." vyprskla Ginny a spolu s Hermionou a Harrym dostala záchvat smíchu. Fred a George se nejdřív tvářili uraženě, ale když viděli, že to nemá žádný účinek na svíjející se trojici, začali se smát taky. Když se trochu uklidnili, Ginny začala servírovat večeři.
"Je to výborné, Ginny."řekla pochvalně Hermiona.
"Děkuju." řekla Ginny s úsměvem a když se podívala na ostatní stolující, kteří jen přikyvovali s plnou pusou, její úsměv se ještě rozšířil.
"Ale už se těším, až budeme v Bradavicích, vaření dá docela zabrat zvlášť se závažím na břichu." dodala po chvilce a pohladila si bříško.
Ve Fredovi hrklo: " A kdo nám bude vařit???"
"Existují snad domácí skřítci, ne?" poznamenalo nevrle Ginny.
"No to sice jo, ale sestra vyjde levnějc." řekl George. Jen co to dořekl, mu přistál knedlík v obličeji. Než se George stačil vzpamatovat, Fred zahájil protiútok. Za chvilku se rozpoutala přímo bitva. Fred a George na jedné straně, Harry a Ginny na druhé a Hermiona uprostřed.
"Nechte toho!" snažila se je zastavit Hermiona, ale umlčel jí jeden dobře mířený knedlík. Rezignovala tedy a zalezla pod stůl. Když po několika minutách skončili, zanechali řádnou spoušť.
"Jako malý děti." řekla vyčítavě Hermiona a sjela všechny káravým pohledem. Pak dvakrát mávla hůlkou a uklidila. Poté odešla zpět do svého pokoje.
___________________________________________________________________________________________________________
*mezitím v doupěti*

"Ahoj mami! Jsem doma." zařval Ron.
"No konečně. Kde ses toulal? Pojď rovnou jíst, večeře je už na stole. A nehulákej tu jak na lesy." vychrlila na něj paní Weasleyová.
Přišel do kuchyně a políbil mámu na tvář.
"RONALDE WEASLEY, ty si pil!" řvala rozhořčená paní Weasleyová a vrazila mu facku.
"Promiň." zašeptal Ron.
"Promiň?! Promiň? Myslíš si, že se tím všechno spraví? Jedním slovem? NE! Mazej do svého pokoje a dneska jsi bez večeře.
"Ale..." snažil se protestovat Ron.
"Žádné ale! Prostě jdi!"
"Ano mami." řekl Ron a se sklopenou hlavou odešel do svého pokoje. Praštil sebou na postel a koukal na strop.
Kéž by tu byla Hermiona pomyslel si, ale rychle tu myšlenku zahnal, teď ji přeci nenávidí. Ještě chvíli o něčem přemýšlel a pak usnul tvrdým spánkem.
Mezitím paní Weasleyová mluvila přes krb s Tonksovou.
"Už vážně nevím co s ním." stěžovala si paní Weasleyová.
Tonksová jen chvilku kývala hlavou, ale pak se úplně rozzářila a řekla: " Molly, mám nápad."
"Povídej..."
"No alespoň co vím, má na Rona špatnej vliv Premiér." začala Tonksová.
"Ano má," potvrdila to paní Weasleyová, " potom, co se přestal bavit s Hermionou, se ním baví víc než je zdrávo. Upřímně řečeno podle mě je to jeden z důvodů proč se ještě neusmířili."
"No v tom případě stačí, když ho odstavíme ze hry. Zrovna se začínáme dohadovat, kdo z bystrozorů letos bude hlídat Bradavice a předpokládám, že se tam budou brát stejní lidé jako loni, ale není nemožné, abych Premiéra poslala jinam. Nezapomínej, že jsem zástupce vedoucího oddělení." řekla Tonksová se šibalským úsměvem.
"To je skvělý nápad"
"Děkuju. Taky mě ta situace trápí. Hermiona sice dělá, jako by nic, ale sžírá jí to uvnitř. Harry mi říkal, že z jejího pokoje často slyší vzlyky." dodala vážněji Tonksová.
"Chudinka malá," politovala ji paní Weasleyová, "snad se udobří... No tak děkuju moc a zatím se měj zlatíčko. Pozdravuj Remuse."
"Budu. Taky se měj Molly." rozloučila se Tonksová.