Měl to být slavnostní den - malý Harry dnes slavil své první narozeniny a James si proto vzal odpoledne volno. Lily se už od rána těšila. Škoda, že nemohli ten den oslavit s přáteli. Jediní koho mihli pozvat byl Remus a Sirius. Remus ale tento týden nemohl. Sirius, ten sice slíbil, že přijde, ale Lily už ho za ta léta poznala. A ještě ke všemu pořád někde létá na té své motorce. Mohli ještě pozvat Petra, ale, vzhledem k tomu, že ho nedávno učinili strážcem tajemství, vídali se teď jen zřídka.

Měla v plánu zajet do města a vybrat ještě nějaký dárek. Věděla, že ji všichni varují, aby radši vůbec nevycházela a měli proto dobrý důvod, vždyť všude číhá tolik nebezpečí. Ale pro jednou se snad nic zlého nestane. Jindy by to neudělala, ale dnes... Musela stejně ještě nakrmit a vykoupat Harryho, takže to možná ani nestihne.

'Panejo… to už je tolik? Za chvíli tu bude James a já chci ještě uklidit kuchyň - asi jsem si ten dort měla vážně objednat, nebo poprosit Molly…' Jinak všechno stihla. Řekla si, že pomalu začne chystat oběd a dárky. Doufala, že James nebude mít příliš velké zpoždění, což se mu teď stávalo často. 'Brumbál by ho teď nemusel tak dlouho držet v práci a zvlášť dnes. Lily moc dobře věděla, že je jeho práce důležitá. Konec konců byla to i její práce, ale ona teď byla celé dny doma a starala se o Harryho. Aspoň, že za ten rok, co jí mateřské povinnosti zabraly všechen volný čas, nezapomněla kouzlit.

V tom někdo zazvonil. 'Kdo by to mohl být? James má snad klíče, nebo hůlku a ostatní vědí, že jsou Potterovi v utajení. Kdyby se k nim chtěl někdo vloupat asi by nezvonil. Kouzelník by použil hůlku, ale dům byl řádně zabezpečen proti kouzlům. Mudla se snažil dveře vyrazit, sice by se mu to nepovedlo, ale aspoň by to zkusil.' Opatrně došla otevřít. Naštěstí to nebyl nikdo jiný, než pošťák. Donesl nějaká přání, která poslali známí, aby neupozorňovali sovami. 'Petunie by mohla poslat nějakou zprávu', pomyslela si, ale vzápětí se zarazila. Chtěla se vůbec usmířit se svou sestrou? Vzpomněla si, že ten jejich Dudley, nebo jak, teď někdy taky slavil narozeniny, nebo ne? Každopádně, když slyšela co o ní a o Jamesovi říkal ten její manžel, měla sto chutí na něj vytáhnout hůlku, ale i se rozbrečet. 'No, to je jedno. Kde ten James je?'

Konečně uslyšela nějaký šramot v předsíni. 'Jde o tři čtvrtě hodiny pozdě. To mu spočítám.' Rozhodla se dělat trochu ''uraženou''. Vešla do obýváku a provokativně si zapnula televizi. Nechtělo se jí dělat ''scény'', ale tohle nemohla přejít jen tak, to neměla v povaze. A to mu chtěla říct, že se malý naučil další slůvko. A taky ten nápad, oslavu nafotit a poslat fotky přátelům, když už tady nemohou být. Teď už je to stejně jedno, protože nenašla foťák.

Najednou do obýváku vběhl James a začal křičet: "Lily seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Utíkejte! Zdržím ho tady - '' 'Cože? Jak to…?' Neřekla, ale nic a běžela rychle do dětského pokoje. Jen co vyběhla ze dveří, vplul do pokoje Voldemort. Ihned začal metat kletby po Jamesovi, ten už jeho útok očekával, a tak se mu dařilo je všechny odrážet. Tohle se,ale Voldemortovi nelíbilo. ,,Tohle není jen nějaká pitomá hra, Pottre! Nebo si myslíš, že si se mnou můžeš hrát? S Pánem zla? Copak chceš, aby si o dni, kdy zemřeš ty i celá tvoje rodina, lidi povídali, že ses nedokázal ani poprat o život svůj a svých nejbližších? To bys chtěl, co?'' Tohle ale, bohužel pro Voldemorta, na Jamese neplatilo. Tak to zkusil jinak. Z ničeho nic začal něco mumlat v hadím jazyce. Tak teď byl James v koncích. Najednou se kolem jeho kotníků začalo obtáčet něco studeného. Podíval se dolů a uviděl Voldemortova hada. Toho Pán zla využil a poslal proti Jamesovi smrtící kletbu. Tu už James neodrazil. Naposledy se podíval do nenáviděné tváře a pomyslel na svou rodinu. Snad se dokážou zachránit.'Tohle bude pěkný kousek do sbírky. Sám James Potter - taková nula. Má cenu se vůbec cenu se kvůli němu namáhat s výrobou viteálu? Radši si ho udělám s pomocí vraždy toho prcka. To bude dokazovat, že mě nikdo nepřemůže. Natož nějaké malé dítě.' Došlo mu proč sem vlastně přišel. Rychle vyběhl po schodech nahoru do druhého patra. Jen o chvíli se zde minul s Lily, která se snažila zjistit co znamená to náhlé ticho. Vtrhl do pokojíku a uviděl ji jak se sklání nad postýlkou. Pozvedl hůlku. V tom se otočila. Čekala sice, že tam bude, ale ve skrytu duše tajně doufala, že to bude její manžel.
"Harryho ne! Harryho ne! Prosím… udělám cokoli…''
"Ustup, ustup ty hloupá holko!''
"Né!''
"Ty seš vážně jen malá hloupá mudlovská šmejdka! Adava kedavra!'' Jen to dořekl, věděla, že zemře. Svůj poslední pohled věnovala synovi. Poté se svezla k zemi.

Harry začal brečet. Voldemort se k němu otočil. "Tak jo, ty malej spratku. Ty, že bys mě měl ohrozit? Tohle mimino? Kdybys byl po otci, tak bych si mohl počkat až vyrosteš a pak tě zabít. Byla by zábava. Být po matce zabil bych tě rovnou…Víš co z toho plyne? Zabiju tě teď!'' Posměšně se ušklíbl. Jeho vlastnost rychle měnit nálady se opět projevila. Byl teď pořádně naštvaný.
"A už konečně přestaň vřískat!'' S odporem pohlédl na dítě v postýlce. "Adava kedavra!'' Zaznělo domem už potřetí. V tom se stalo něco, co by nepředvídala ani Tralowneyová. Kouzlo jakoby se obrátilo proti Voldemortovi. Na Harryho čele, kam ho zasáhla kletba, se objevila jen malá ranka, v porovnání s tím, co se stalo Voldemortovi. Jakoby zemřel, ale něco ho stáhlo zpět. Nebyl ani živý ani mrtví. Ani člověk ani duch. Jen jakási poloviční existence. 'Viteály' pomyslelo si to, co z Pána zla zbylo, než odplulo kamsi do neznáma.