V temnotě se rozléhalo klapání jejích bot a zvuk dopadajících těžkých kapek. Hustě pršelo. Silný vítr ji šlehal do tváře. Na sobě měla černý plášť a na hlavě kápi. Dívala se pořád před sebe. Ani jednou se neohlédla. V uších ji stále zněl jeho hlas:,,Zabij ho, Bello."
Z vesnické uličky přešla na polní cestu, vinoucí se k opuštěnému domu. Bahno se ji lepilo na boty. Čím víc se k domu přibližovala, tím menší byla její naděje na úspěch.. Z oka se ji vykradla slza a smísila se s kapkami vody, které ji ulpěly na obličeji.
Cosi pevně stiskal v ruce, kterou měla v kapse svého pláště. Zastavila se před plotem toho starého domu. Prudký déšť a silný vítr ji nemilosrdně šlehal do obličeje, ale ona si toho nevšímala. Spíš se musela vyrovnat s tím, co se dělo uvnitř ní. Sváděla vnitřní boj. Bylo to až nepředstavitelně těžké. Těžší něž cokoli jiného, co musela v životě udělat. Byla to dosud nepoznaná bolest. Poprvé ve jejím životě, v ní někdo probudil city.
Až po několika minutách se odvážila otevřít branku a vejít na neudržovanou zahradu.
Přešla k domovním dveřím. Zhluboka se nadechla a zaklepala.
Z domu se neozývaly žádné zvuky ani hlasy. Jakoby byl opuštěný už léta. Ostatně ošuntělý vzhled domu to jen potvrzoval.
Po chvíli čekání se dveře přeci jen otevřely. Bellatrix hleděla na muže s černými vlasy a hákovitým nosem. Vypadal unaveně.
,,Nepůjdeš dál, Bello?"zeptal se muž a otevřel dveře tak, aby mohla vejít dovnitř.
Bellatrix vešla do domu. Vnější vzhled domu klamal, uvnitř bylo čisto a teplo. Muž zavedl Bellatrix do obývacího pokoje, který byl velmi vkusně zařízený. V krbu plápolal oheň. "Posaď se. Omlouvám se, že vypadám tak překvapeně, ale nečekal jsem hosty. A tebe už vůbec ne,"řekl muž klidným hlasem a díval se na Bellatrix, která se trochu váhavě posadila do křesla naproti krbu.
Muž se postavil naproti křeslu, kde seděla Bellatrix. Upřeně na ni hleděl pronikavým a milým pohledem. Ona jeho pohled neopětovala. Dívala se do hořících plamenů před sebou.
"Stalo se něco, Bello?" zeptal se po chvíli a díval se, jak její černé oči upřeně hledí do ohně.
"Ano,"odpověděla popravdě Bellatrix.. Začínala být nervózní, ale snažila se, aby její hlas zněl pevně jako obvykle.
"Přišla jsem tě zabít, Severusi,"řekla. Z oka ji ukápla slza a stékala ji pomalu po tváři.
Nastalo ticho. Byl slyšet jen tlukot jejich srdcí a praskání ohně.
Snape zavřel oči. Zhluboka se nadechl. Chvíli přemýšlel a pak začal přeházet po místnosti.
"Ty jsi mu řekla kde jsem, že ano?" zeptal se, ale jeho hlas nezněl naštvaně, spíš zklamně. Díval se na Bellatrix a čekal odpověď, kterou ale znal ještě dřív, než mu ji stačila říct.
Bellatrix pevně zavřela oči a po tváři ji začaly stékat další horké slzy.
"Já jsem musela,"řekla tiše. Nepodívala se mu přitom do očí. Bála se na něj vůbec pohlédnout.
Severus přešel ke křeslu, kde seděla. Klekl si před ni na kolena a chytl ji za ruce. Otevřela oči.
"Nemusela si to udělat,"řekl tichým a klidným hlasem.
"Víš, že mu nedokážu lhát. Nikdo to nedokáže,"řekla Bellatrix. Vymanila se ze Severusova sevření a vstala z křesla.
"Jenom tě využívá. Nás všechny. Proto jsem odešel. Proto se tady schovávám, jako zrádce. On myslí jen na sebe. Vy za něj jen děláte špinavou práci. Myslel jsem si, že už jsi to také zjistila. Mohli jsme utéct společně."
Bellatrix k němu byla otočená zády. Dívala se z okna. Na sklo dopadaly těžké kapky. Znova si sáhla do kapsy a něco pevně stiskla v dlani.
Severus k ni pomalu přešel a jemně ji pohladil po lesklých, černých vlasech.
"Tak už to udělej. Stejně se tomu nevyhneš. Musíš mě zabít jinak on zabije tebe. A to nechci,"řekl a otočil k sobě Bellatrix tak, že ji hleděl upřeně do očí.
"Kdybych tě chtěla zabít, nemluvila bych tady teď s tebou. Byl bys mrtvý hned, jak bys otevřel dveře," řekla klidně.
Snape povytáhl obočí. Vrhl na Bellatrix překvapený pohled.
"Když mě tedy nemáš v úmyslu zabít teď, tak kdy?" zeptal se Snape a nedůvěřivě si Bellarix prohlížel.
"Nezabiju tě. Nedokážu zabít někoho, koho miluju," řekla tiše. Chytla Severuse kolem kru a jemně ho políbila.
Chvíli stáli v pevném obětí. Poslouchali svůj dech. Bellatrix se zhluboka nadechla. Věděla, že pokud úkol nesplní, Voldemort ji zabije. Nechtěla mu ale dopřát to potěšení. Už když mu prozradila místo Severusova úkrytu, věděla, že úkol, kterým ji pověří, nebude schopna splnit.
Přišla sem sice skočit jeden život, ale ne Severusův. Byl to jediný muž, kterého milovala. Probudil v ní dosud nepoznané city. Oddanost k Voldemortovi byla ale příliš silná, aby mu zatajila, že ví kde se skrývá ten, jehož považuje za zrádce. Musela mu to říct. Tím se také odsoudila k smrti. Chtěla ho, ale ještě naposled vidět a políbit.
Pustila Severuse ze svého sevření a o krok od něj ustoupila.
"Tak co teď budeme dělat? Nemůžeme tady zůstat,"řekl Severus netrpělivě.
"Máš pravdu, nemůžeš tady zůstat. Promiň mi, že jsem tě zradila,"řekla Bellatrix a vytáhla z kapsy velkou stříbrnou dýku.
Severus se na ni udiveně podíval. Pak sklouzl pohledem na dýku kterou pevně svírala v ruce.
"Bell co to...?" než ale stačil dopovědět, Bellatrix si dýku prudkým pohybem vrazila přímo do srdce.
"Miluju tě, Severusi,"řekla z posledních sil.
"Ne!" vykřikl Snape a rychle Bellatrix zachytil než dopadla na podlahu. Pevně ji svíral v náručí a plakal.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ