Jealousy.

Will drive you... will drive you... will drive you... mad!

Blonďatý chlapec ležel na posteli se zelenými nebesy. S rukama za hlavou se díval do stropu a přemýšlel. Ležel klidně, ale byla z něho cítit nervozita. Po chvíli svraštil čelo, zhluboka se nadechl a vydechl. Zkoušel se uklidnit, ale vzhledem k problému, který ho tížil už přes týden to nebylo jednoduché. Trvalo to vlastně už déle než měsíc, ale poslední týden to bylo k nevydržení. Byl jako na trní pokaždé, když ho uviděl. Před tím si přeci jenom  dokázal zachovat ‚chladnou hlavu‘, což spočívalo v tom, že mu jenom nadával, ale nepokoušel se ho ulíbat k smrti. Někdy si říkal, že by mu to možná jenom pomohlo – kdyby umřel. On sám nebo ten, který svou smrt poprvé přežil a kvůli kterému se tolik trápí. Kdo s koho. Draco jenom doufal, že by mu jeho Vyvolený dopřál stejnou smrt jako on jemu – láskou. Vlastně nepotrvá dlouho a umře na ni, ale bohužel na nešťastnou. Jako Dracův nepřítel by mu mohl zařídit důstojnou smrt, ale ... dokázal by si při takové smrti Draco svou důstojnost zachovat? Nejspíš ne ... ani jako Malfoy. Dokázal se do určité míry ovládat, do té které ho naučil jeho otec, ale tohle bylo moc. Už měsíc si dělá hlavu kvůli Harrymu Potterovi. Jako by to k něčemu bylo. Ne jenom, že to je Harry, ale je to prostě ... Harry. Harry hrdina. Harry Vyvolený. Harry ... úžasný skvělý a prostě božský. To, že Harry je kluk už bylo Dracovi v celku jedno. To to jenom o něco víc ztěžovalo.

Před týdnem, když Draco ‚nenápadně‘ (a hlavně náhodou) procházel kolem Harryho, slyšel, co mu zrovna říkal ten zrzek. Ani se moc nesnažil neslyšet.
„Hele ... za týden je Valentýn ... máš někoho?“ ptal se Ron
„No ... a ty?“ odpověděl dost uhýbavě Harry, až se Draco musel pousmát, jak moc je průhledný.
„Možná ... já se ptal první, když mi řekneš méno, řeknu ti ho taky.“ Nedal se Ron, ale při tom slovíčku ‚možná‘ se začervenal a podíval se do země.
„Hele ... já za to nemůžu fakt vůbec, ale ...“ začal Harry neochotně. Ron se začal tvářit dost nechápavě. „no, víš Ginny mě pozvala do Prasinek“ pokračoval rychle a to jméno řekl tak rychle, že skoro nebylo rozumět. Chlapec s rudými vlasy se na něj otočil a zamračil se. „... ale ona pozvala mně fakt ...“ drmolil Harry, jakoby mu to mělo zachránit život. Možná, že ano.
„Ale ty s ní nic dělat nebudeš ... já ... když sem se tě ptal myslel sem jako někoho na Valentýna ... chápeš?“ zdůraznil slovo Valentýn tak, že bylo jasné, že nemyslí jenom vyznání lásky a nevinné držení za ruce. Nanejvýš jako předehru. Draco se musel divit,  na co ten Weasley nemyslí.Od této chvíle přemýšlel jenom o jednom – o sobotě 14. února. Občas se dostával do takových stavů, že byl rozhodnut jít a tu malou Weasleyovou zaškrtit nebo jí aspoň šlápnout na ruku. Že by mohl použít hůlku ho napadlo jen jednou před spaním. To bylo dnes v noci (z pátku na sobotu), protože to nevypadalo, že by se schůzka rušila. Draco byl zoufalý. Když ne z Harryho, tak z toho jak zoufale je zoufalý. ‚Za chvíli už tady jen tak ležet nebudu – jo, to je fakt ... pujdu a skočim z nejbližšího okna ... áaa hele! Jedno je hned za mou postelí ... to je vážně náhoda! – ne, za chvilku vstanu a pujdu, to okno si necham  když tak otevřený, jeden nikdy neví ... letecký dny sou prej celkem zábava ... počkat, pujdu,  najdu Harryho, což znamená i tamtu a rozšlapu jí ksicht ... třeba se mu potom už nebude tolik líbit. Já už to vážně nevydržim ...‘

Her eyes upon your face
Her hand upon your hand
Her lips caress your skin
It´s more than I can stand

Chlapec se pomalu vytáhl do sedu a shodil nohy z postele. Zabořil hlavu do dlaní, povzdechl si a promnul si oči. Podíval se po pokoji. „Tohle neni fér...“ s tím vstal a odešel z ložnice i společenské místnosti pryč. Dlouho chodil po chodbách. Všude bylo prázdno a ticho – všichni byli  v Prasinkách. Byl přece Valentýn. Najednou před sebou uslyšel kroky. Když zpoza rohu vyšel Harry, Draco se rozzářil. Nešel totiž s Weasleyovou, ale sám. Pak si vzpomněl, že se vlastně nenávidí a začal se znovu mračit. Harry si ho vůbec nevšiml. Šel pomalu  se svěšenou hlavou.

Why does my heart cry?
Feelings I can´t fight!
You´re free to leave me but
Just don´t deceive me!
And please believe me when I say
I love you

Skoro hrozilo, že do sebe narazí. Dracovi by to nevadilo, ale nevěděl, jak by zareagoval Harry, tak radši promluvil. „Pottere ... neumíš koukat před sebe?“ prohodil. Harry se s leknutím zastavil.
„Ježiši, Malfoy, co tady děláš?“ Harry vypadal vyvedený z míry. Nečekal, že tu někoho potká, zvlášť Malfoe. Myslel, že všichni jsou někde zašití, hlavně on, beztak se na něj lepí každá druhá. Vlastně i každá první. Harryho trápilo, že Draco je někde s nějakou holkou a on na to musí pořád myslet.
„Draco Malfoy ... už se tak dlouho nenávidíme a ty nevíš jak se menuju? Hlavně že víš jak se menujou ty holky, s ketrejma se taháš, nebo to si taky zapomněl?“ Začal si z něj Draco zase utahovat. Hned co to dořekl, doufal, že si Harry nevšimne toho, že (velmi nenápadně) narazil na téma Harry a jeho dívky . Harry však nebyl zas tak vedle, aby si nevšimnul, že to Malfoye nějak moc zajímá. Svoji myšlenku hned zopakoval nahlas.
„Nezajímá.“ Draco nechápal sám sebe, že nedokázal vymyslet nic lepšího.
„Aha, to vidim ... a s kym se taháš ty, co?“ zeptal se Harry. Podivil se jak divně to vyznělo.
„S nikym ... zato ty s Weasleyovou, co? Ještě pořád ste s tim mudlomilem kamarádi, he?“ ‚Ne, ne, ne ... to sem sakra neměl řikat!!!‘ Draco nebyl vůbec schopný myslet na něco jiného, než na Harryho. Stál tak blízko a byli tady sami.
„Nějakej informovanej, ne? Počkat, Nikym? Jo, jasně tu znám ... To je děvka ... Dneska to táhla s náma objema!“ Usmál se Harry a bylo mu už jedno, jestli Malfoy něco pozná nebo ne.
‚Áaa, to ne, jenom se, Harry, neusmívej, ne takle...née...‘ Dracovi se začaly podlamovat kolena. Smát se Harry uměl.
„Si ji najdu a zakleju ji ... potvoru “ zmohl se aspoň na malý vtípek.
„To můžem jít spolu ...“ Prohlížel si Harry Draca zkoumavě. Teď možná trochu přestřelil.
„No ... to bysme mohli.“ Dracovi bylo uplně jedno, jak hloupá tahle konverzace je, nebo jak špatně to vyzní. Prostě byl šťastný, že si povídá s Harrym a nemusí se mu posmívat.
„Tak kde začnem hledat? Třeba támhle?“ Harryho nenapadlo nic lepšího, tak ukázal na nejbližší třídu. Snažil se to skrývat, ale třásl se po celém těle. ‚Tohle neni možný ... to je jenom jako ... no to bych se měl asi rychle probudit nebo tady ještě Malfoye vojedu ... když o tom tak přemejšlim...‘
„To by šlo.“ Odpověděl Draco. Nervozita ze setkání pomalu ustupovala, (‚Jestli Harry kecá takovýhle blbosti, de mu o to samý, co mě ... doufám ...‘ ) zato nervozita z toho, co bude následovat vystřelila nahoru rychlostí světla.
„Tak jo.“ Řekl si Harry spíš pro sebe. Rozešel se ke třídě a přitom se Dracovi otřel o rameno. Draco se za ním otočil a položil mu ruku na záda. Tak lehce, jakoby se bál, že se druhý chlapec rozplyne při moc silném doteku. Vešli do třídy. Harry se otočil tak, že Dracova ruka spočívala na jeho hrudi. Pohladil mu celou ruku od ramene a opatrně chytil prsty. Draco je po chvilce propletl. Harry zavřel oči a jenom vdechoval Dracovu vůni. Blonďatý chlapec se přisunul o něco blíž a ruku z Harryho hrudi spustil k jeho pasu. Dotkl se svou tváří té nebelvírské. Harry vtiskl Dracovi malou pusinku. Druhou ruku mu položil na rameno a trochu se odtáhl, jen proto, aby se za vteřinu jejich rty spojily v něžný polibek.

How wonderful life is, now  you’re on the world...