„Přitlač," žádal ho Sirius. „Úú, to je ono," liboval si.
Když Remus skončil, zůstal dál ležet. „Úžasný," vydechl blaženě, „tohleto jsem potřeboval."
Remus se usmál, což si, vzhledem k tomu, že se na něho nikdo nedíval, mohl stejně dobře odpustit.
„Kde ses to naučil?"
„Od jedný holky, s kterou jsem chodil," odpověděl Remus. „Ona se tím živila. Hrozně si stěžovala, že nemá nikoho, kdo by to udělal jí." Sepnul ruce a protáhl se. „Teďka jí přesně rozumím."
„Mám to zkusit?"
„To by bylo skvělý."
„Lehni."
Remus si stáhl triko a zaujal místo na posteli. „Dej ruce blíž k sobě."
„Takhle?" ptal se Sirius, započnuv s rytmickým pohybem.
„Víc. Ještě. Pořádně se do toho opři, nemusíš se bát, že mě rozmačkáš. Nechceš mě zlechtat, chceš mi namasírovat ramena."
„Co ty víš..." odtušil Sirius, ale poslechl.