3.Nová škola
Brána se za Harrym a Srncem s hlasitým bouchnutím zavřela. Potter znova zvednul hlavu aby si pořádně prohlédl svůj nový „domov“.
Stovky oken zářily v letním slunci a oni kráčeli kolem majestátních skleníků ke vchodu do hradu, který byl k Harryho úžasu velkolepější než Bradavice, obklopeny horami a divoce vypadajícími lesy.
„To teda čumím pane Srnec. To jsme neměli ani v Bradavicích.“ řekl při pohledu na tu nádhernou krajinu. Srnec se potěšeně usmál.
Vešli vchodem do hlavní školní budovy, prošli dlouhou chodbou do nějaké místnosti se stoly kde se asi jedlo. Jak potom i sám Srnec řekl.
Pak prošli dál nějakýma dvěma místnostmi, které Srnec nepopisoval, ale Harry přemýšlel jestli to náhodou nejsou tréninkové místnosti, až se zastavili u zlatých dveří bez kliky.
„Moje pracovna.“ zamrkal Srnec a otočil se ke dveřím. „Becherovka.“pronesl pro Harryho neznámé slovo a vmžiku se na dveřích klika objevila.
Srnec za ni vzal a vstoupil dovnitř a Harry v těsném závěsu za ním.
Srncova pracovna byla velká, ale špatně osvětlená místnost, což bylo asi tím, že měla pouze jediné okno, na zdech visely,stejně jako v Bradavicích portréty bývalých ředitelů školy. Dominantou však byla nahá Srncova socha v životní velikosti stojící v rohu pracovny. Harry přistoupil blíže aby si tu obludnost mohl pořádně prohlídnout.
„Je nádherná že?“ zeptal se zpoza něho s úsměvem Srnec, který si asi špatně vyložil Harryho znechucený výraz ve tváři.
„Jo, hezká.“ zalhal a otočil se k ní zády.
Srnec se usadil pohodlně za svým stolem. „Takže pane Pottere jak jste se už asi dovtípil. Toto je moje pracovna.“ pyšně se rozhlídl ale hned zase pokračoval „Tady mi budete každou středu v osm hodin podávat hlášení o postupu vašeho pátrání.“
Harry se překvapením rozkašlal.
„Při vší úctě pane řediteli.“ snažil se aby ton jeho hlasu nezněl pobaveně. „Já podávám hlášení pouze panu Burdelovi.“
Srnec zrudnul. „Tady určuji pravidla já. A dokud jste tady budete poslouchat mě.“
Harry se nadechl k další slovní argumentaci, ale ozvalo se zaklepání na dveře.
„Vstupte.“ řekl Srnec otrávené.
Dveře se otevřely a vešel muž menšího vzrůstu kolem třicítky s pěstěnými vousy a začínající pleší. Podle jeho výrazu v obličeji tady Harryho čekal.
Srnec se otočil na Harryho. „Tohle je pan Anatolij Křeček, ředitel tvojí koleje.“
Křeček mu podal ruku „Těší mě pane Derlingu.“ otočil se na ředitele
„Můžu ho už vzít na kolej pane?“
„Samozřejmě.“ odpověděl ředitel.
Křeček se řediteli uklonil a vyšel z pracovny. Harry se mu držel v patách.
„Ve středu v osm Pottere!“ štěkl za ním ještě ředitel.
Harry se jen ušklíbl.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ