Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ
Prokletí našeho rodu od Morgana Ehran
Autorská poznámka:
Setmělá jest obloha,
Slunce zavřelo svá víčka,
Čeká nás noc neblahá,
Tak zalezme si do úkrytu, kde náš rod na úplněk vyčká.
Luno, luno, půvabná,
Svádíš nás svou krásou,
Cloumáš s naší rasou.
Za chvíli se objevíš,
A naplníš nám srdce
Bolestí a strachem.
Kůži rvouce,
Krev chlemtajíc,
Trhat těla,
O ničem nesníc.
Luno, luno, zádumčivá,
Jako naše srst jsi sivá.
Ani nemáš ponětí,
Že tys naše prokletí.
Až tvůj odraz
Skvět bude se na hladině jezera,
My staneme se snáz
Legendou, přezdívanou Krvelačná příšera.
Luno, luno, zrádná,
Naháníš všem strach,
Naše těla jsou prach,
Pod tvým nelítostným pohledem
Stáváme se vrahy,
Jsme neřízeným zlem,
Hrůzostrašným snem.
Krčíme se v koutě,
Čekáme na strasti,
Bolestí se hroutě,
Jsme v pasti,
Z které nelze ven.
Luno, luno, stříbrná,
Jako náš nepřítel,
Kdopak nás proklel?
Kdo nás nutí míti osud člověka,
Jemuž zvířecí krev tepnou protéká?
Za tvého svitu
Jsme si sami sobě cizí,
Už nejsme lidi ryzí,
Bez milosti, bez vybrání,
Jsme vrahy, jichž se všichni straní.
Luno, luno, prokletá,
Jak překrásná, jak romantická jsi v očích člověka,
Tak v očích našich, když zežloutnou,
Jsi bolestí ukrutnou.
Vyšla sis na noční toulku nebem,
Přestali jsme se živit chlebem,
Teď prahnem po krvi.
Luno, luno, tajemná,
Dosud jsme měli tělo člověka,
Nyní je i ono dílem tvým, tělem vlka.
Mysl zastřela nám nelidská touha po mase,
Nepatříme už k lidské rase.
Svíjíme se v křeči,
Již neschopni lidské řeči.
Na místě člověka je vlk,
Chtěje zkousnout hladově krk,
Bytosti, kterou bez tebe byl.
Utéct do lesů,
Pochutnat si na mase se strychninem,
Šířit vlnu hrůzy a děsu,
Nasytit se i třebas vlastním synem!
Luno, luno, přitažlivá,
Tos z nás udělala ty,
Pohřbila jsi naše sny
O lepší existenci.
Sápat, sápat, sápat
Je našim poselstvím,
Krveplná noc
Je náš chtíč.
Luno, luno, vzdálená,
Nyní jsme jen bytosti
Působící děs a strasti,
A ač jsme tací proti vůli,
Plníme ten úkol kvůli
Sobě samotným.
Vraždy se žádný z nás neštítí -
Proč by!
Dokud měsíc pln svítí,
Nelitujem žádné chyby,
Které se teď dopustíme.
Luno, luno, skvostná,
Přinášíš nám prokletí,
Jež vytrvá století.
Přinášíš nám bolest, lítost a zármutek jen,
Ráda posloucháš náš sten,
Když se naše kosti mění ve zvířecí,
Naše kůže porůstá šedinou,
Nemáme naději jedinou.
Zarýt drápy, zuby do živého masa
Je největší slast,
Napít se horké krve, radostí zas.
Předat prokletí vlčího pokolení dále
Je naším úkolem a bude jím stále.
Luno, luno, skryj se již za mraky,
Sami jsme plni nenávisti k sobě,
Za naše vlčí radůstky.
Dej nám odpočinout,
Máme měsíc na to, abychom litovali činů dnešní noci,
Ať nás ochromí bolest, nebudeme se sice moci
Hnout,
Ale budeme zas lidmi,
Ač zas a zas
Budeš dělat z nás
Bytosti lačné krve a masa,
Ale chceme být chvíli lidská rasa.
Převládá v nás ten soucitný tvor,
Sbohem, vlku,
Loučíme se v bolesti,
Zas máme ho z krku,
Na měsíc,
A pak zas vrátí se,
Na noc jen sic,
Přijde nás navštívit, cit nám uloupit,
Naši mysl oloupit.
A za svitu úplňku
Budeme výt,
Po vlčím žít,
Nebudeme snít,
Maso drápem rýt,
A až zemřeme,
V zemi hnít.
Vlkodlaci