„Dávej pozor, Tichošlápku, vždyť ten kufr spadne na Červíčka,“ upozornil kamaráda Remus Lupin a sledoval, jak Sirius levituje svým zavazadlem ve vzduchu. Peter polekaně uskočil a samozřejmě přepadl přes vlastní kufry. Vyvolal tak salvu smíchu nejen u svých kamarádů. Našli si volné kupé jen pro sebe a hodnotili uplynulý rok.

„Ale že stál pátý ročník za to, co?“

„Jo, konečně se nám povedlo stát se zvěromágy!“ pochvaloval si Black.

„Teď už si můžem zaslouženě říkat Tichošlápek, Červíček a Dvanácterák,“ přidal se James.

„Pěkně jste si mě rozmazlili, nevím, jak teď bez vás přečkám další proměnu,“ utrousil Náměsíčník.

„Ale no tak, pro jednou to zvládneš. U tý srpnový už budem, ne? Teda jestli nás pozveš do svého sídla,“ povzbudil ho Sirius.

„Si piš. Vsadím se, že se objevíš dřív, než budem domluvený,“ odtušil Remus.

„Taky si myslim. S matkou to bude k nevydržení!“ zaúpěl Tichošlápek. „Jestli mě zase bude štvát, asi zneužiju svých nových schopností a kousnu ji,“ pohrozil a vypadal docela vážně.

„Klid, Tichošlápku, dyť s ní budeš jen šest týdnů,“ pokusil se ho uklidnit James.

„Jen šest týdnů? To bude hotový peklo!“ odsekl Sirius.

„Když tak zdrhni,“ poradil Červíček.

„To víš, že jo a promění mě v koště. Css, ne, že mě to nenapadlo, ale ještě nejsem plnoletej,“ zabručel naštvaný Sirius.

„Hele, nechceš si zvednout náladu?“ ozval se Dvanácterák.

„Srabus?“ odtušil Sirie a v očích mu zajiskřilo. Potter souhlasně kývl a na tváři se mu objevil škodolibý úsměv.

„To si nedáte pokoj ani po konci roku?“ protočil panenky Remus.

„Ale no tak dva měsíce bude mít od nás klid, tak ať má nějakou vzpomínku na dobré kamarády,“ odvětil pobaveně Peter a seskočil ze sedadla. James a Sirius už stáli u dveří, hůlky nachystané. Remus se taktéž zvedl, aby jim to vymluvil, což bylo zhola nemožné. Čtveřice vyšla na chodbu. Snape se zrovna vracel do svého kupé.

„Kam ten spěch, Srabusi?“ prohodil Tichošlápek. Remus naštvaně založil ruce v bok.

„Odprejskni, Blacku,“ odsekl Severus a už otvíral dveře od svého kupé. James v mžiku švihl hůlkou a Snape odletěl na stěnu chodby vlaku.

„Nechtěl by ses trochu procvičit, než budou prázdniny?“ ozval se Červíček a nestačil uhnout zaklínadlu, které na něj vyslal Snape. Hned nato Dvanácterák vyslal na protivníka odzbrojující kouzlo. Srabus jej odrazil. Podobně to pokračovalo několik minut. Remus jen nečinně přihlížel, i když na něm bylo vidět, že se mu to nezamlouvá. Jenže nechtěl jít proti přátelům, kteří tento rok ze sebe udělali neregistrované zvěromágy, jenom aby mu mohli při úplňku dělat společnost. Snape vypadal víc než naštvaně. Ještě chvíli a začne kouzlit černou magií. K tomu taky zanedlouho došlo. Severus vyslal jakousi kletbu, která byla z jeho vlastní dílny. Jenže byl tak vysílen soubojem, že při jejím vyslovení zkomolil formuli, a tím změnil její účinek. A netušil jak. Kletba narazila do Jamesovi hrudi. Potter se zapotácel. Vtom se ozvala podivná rána a najednou se všichni ztratili v neproniknutelné tmě. Vteřinu na to už bylo vše v normálu. Tedy ne úplně. James Potter zmizel. Místo kde před chvílí stál bylo prázdné. Jeho kamarádi se po něm zděšeně otáčeli. Nikde nic.

„Cos to s ním udělal, ty umaštěný šmejde?“ vykřikl Sirius a popadl soka za hábit. Třásl jím a mířil mu do obličeje hůlkou.

„Já nevím! Zblbnul sem formuli!“ bránil se zaskočený Srabus.

„Co se s ním stalo? Kde je?“ přidal se Náměsíčník. Vypadal vyděšeně a naštvaně zároveň.

„Dyť říkám, že nevím!“ odsekl Severus a popravdě taky dumal nad tím, co se s Potterem stalo. Ne že by mu na tom záleželo, ale zajímalo ho, jak změnil účinky kletby.

„To kouzlo mu mělo rozedřít kůži... Nevím, co s ním je..“

„Ty hajzle! Co se stalo?“ naléhal Sirius. Červíček pořád těkal očima od místa, kde stál Potter ke Snapeovi.

„Nejspíš ho to přemístilo,“ napadlo Severuse.

„Na jiné místo?“ zatajil dech Lupin. Severus Snape se zamyslel:

„Na jiné místo… nebo do jiné doby.“