Trvalo pět minut, než Lenka zvedla hlavu od knížky a řekla nepřítomným hlasem: „Prosím?”
„Lenko,” začal něžně její otec, „já vím, že to bylo těžké, když maminka umřela.” Po té nehodě byla Lenka stále tak zasněná, jako by napůl žila v tomto světě a napůl v nějakém jiném, neviditelném. „Co takhle kdybychom si na tvoje narozeniny místo oslavy udělali prázdniny? Jen my dva. Třeba takové Norsko. Můžeme tam pátrat po vykuleném pamyšákovi a dokázat, že skutečně existuje. Co ty na to?”
Poprvé za celé ty měsíce se její oči soustředily na něj. A pak se usmála.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 773 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ