Následující týden, který zbýval do svatby, byl poměrně klidný. Harry s pomocí svých přátel vyrobil mapu Velké Británie, která ukazovala působení černé magie. Kouzlo a výrobu mapy našli v knihovně. Tento týden byl ovšem klid, když se někde magie ukázala, po chvíli zase zmizela… Harrymu vrtalo hlavou, jak to, že Voldy neútočí… Teď, po smrti Brumbála měl tolik příležitostí, kterých nevyužil… Měl šanci a nic nedělal… Doufal, že to není klid před bouří, jak to vypadalo. Harry měl obavy, že podnikne něco velkého, co nedokáže zastavit. Den ode dne byl nervóznější. Jeho přátelé si toho všimli, ale přičítali do blížícímu se setkání a Ginny. Nevěděli, jaké starosti jejich kamarád má.

Přes den se většinou učili nové kouzla, posilovali a nebo zlepšovali ochranu domu. Ještě před týdnem tam bylo pár základních kouzel, nyní tam byly kouzla, které patřily do nejmocnější bílé magie. Aby je vůbec mohli použít, kouzlo museli vyvolat všichni tři, protože bylo nad jejich síly. Den ode dne se sice zdokonalovali, ale ještě byli dost slabí. Harry si moc dobře uvědomoval, že na Toma nemá. Ale právě to vědomí ho hnalo dál a dál, učil se rychleji než jeho přátelé… To ON ho měl zabít, ON musel být silný… Všichni to po něm chtěli, i když to někteří neřekli nahlas. Mnohokrát se ptal, jestli má vůbec cenu bojovat, ale pak viděl Rona s Hermionou  a šel dále… Musel a taky chtěl, měl důvod proč bojovat… Štěstí svých přátel. Možná to zní někomu nepochopitelně, ale chtěl, aby i za cenu jeho života byli jeho přátelé šťastní, žili svobodně a v míru, ne ve strachu z toho, kdy je napadnou Smrtijedi a zemřou… Tohle přeci nebyl život! A k tomu děti, které ničemu nerozumí si nesmí hrát venku, kde by byly rády… Copak takhle se dá žít? Možná ano, ale on nechtěl, aby se s tím lidé smířili… Musí přece bojovat! Za svou svobodu, rodinu, lásku… Je toho tolik, ale mnoho lidí si to neuvědomuje. Proč? Proč pořád věří, že je z toho dostane on? Postaví se mu, to ano. Ale co když je zklame a zemře? Co pak? Vzdají se a nebo ne? Nesmí, vždycky musí věřit a mít nějakou naději… Musí… Vždyť život je tak krásný, když jste s těmi, které milujete.

Svatba se blížila pekelnou rychlostí. Oficiálně jim přišla pozvánka po bílé sově, která je roznášela všem pozvaným hostům. Byl den před svatbou, když se u nich doma objevil velký výr, který Harrymu hodil pergamen. Ten jej otevřel a začal číst:

Všem bylo jasné, od koho ten dopis je… Jedině do Snapea. Takže Hermiona měla pravdu, Brumbálova smrt byla domluvená.

„ Zítra je ta svatba, bude tam spousta skvělých kouzelníků. Snad to bude stačit. Co uděláme?“ Ptal se bledý Ron. Měl strach o svou rodinu.

„ Půjdeme tam a postavíme se Smrtijedům. Přijdu o něco později, aby to nebylo nápadné… Jen mě zajímá, co myslel tím nemilým překvapením,“ přemýšlel nahlas Harry.

„ To nevím, ale zítra se to dozvíme.“ Usoudila Hemriona. Všechny ta zpráva zneklidnila.

„ Jdu si ještě zopakovat pár kouzel,“ zvedl se Harry a odešel do knihovny. Ale kouzla si neopakoval. Přemýšlel  a nebo meditoval. Potřeboval se uklidnit a srovnat si myšlenky, které mu vířily hlavou sem a tam… Musí se uklidnit, zítra to bude potřebovat víc, než kdykoliv jindy. Uvědomil si, že nemá žádný dárek pro Billa s Fleur. Co by se jim mohlo hodit? Věci do domácnosti a nového bydlení dostanou od všech… Chtělo by to něco extra! Ale co? Zamyšleně šel do sklepení, kde byl obraz jeho rodiny. Poradí se s rodiči, kdo by mu mohl pomoct lépe než oni?

„ Říkáš, že byl pokousán vlkodlakem, když nebyl úplněk?“ Ptala se zamyšleně Lily.

„ Ano, bylo to na konci školního roku, když zemřel Brumbál,“ vzdychl Harry. Lily kývla.

„ Dělala jsem bystrozora, ale chvíli taky v nemocnici. Podílela jsem se na výzkumech. Jeden jsem také samostatně založila a když jsem byla u konce, tak náš dům přepadl Voldemort. Ten výzkum se týkal vlkodlaků, Harry, a léčení jejich postižení. Všechny spisy najdeš v místnosti za obrazem, jsou zapečetěny, aby je nikdo nemohl prohlásit za své. Ale ty to udělej, myslím, že jsem přišla na způsob, jak zbavit Remuse a další vlkodlaky toho prokletí. Podklady najdeš tam. Snad to bude fungovat.“ Usmála se. Harry na nic nečekal a vstoupil do místnosti. Chvíli mu trvalo, než pergameny našel a zorientoval se v nich, ale výsledek stál za to. Prvně to zkusí na Removi. Pokud to bude fungovat, tak i zítra na Billovi. To by byl pro něj určitě ten nejlepší dárek, který mohl dostat. Rozhodl se, že výzkum i projekt nechá připsat své matce. zasloužila si to, byla to intelidentní žena s vyjmečnými schopnostmi a také si zachovala schopnost milovat. Byl si jistý, že on by na to nepřišel… Rozloučil se se svými rodiči a upaloval za Remusem. Byl na základně. Objevil se tam a vletěl do kuchyně, v ruce měl pořád ještě pergameny. Okolo stolu seděl Remus s Tonksovou, Minerva McGonagallová, Kingsley a Moody.

„ Nazdárek, Remusi, můžeš na slovíčko? Je to důležité.“ Usmál se. Byl udýchaný, ale oči mu zářily jako nikdy. Byl rád, že svému příteli možná pomůže. Remus byl naprosto vyvedený z míry.

„ Harry, kde jsi byl? Měli jsme o tebe starost.“ Říkal a následoval ho.

„ Později Reme, pojď sem. Přemístím nás na jedno místo a pak ti všechno povím.“ Usmál se, chytl ho za ruku a než Remus zaprotestoval, tak je přenesl do Tajemné komnaty.

„ Kde to jsme?“ Prohlížel si vlkodlak místo.

„ Na tom nezáleží. Maminka ještě něž umřela, našla způsob, jak tě zbavit vlkodlactví.“ Remus vykulil oči.

„ Co.. cože?“ Byl vyvedený z míry.

„ Ano, našel jsem její výzkum. Měl by být v pořádku. Můžu to na tobě zkusit? Nemá to žádné vedlejší účinky ani nic podobného. Kdy je další úplněk?“ Zajímal se.

„ Dnes. Mám dostatek lektvaru a Bill taky, takže  proměna by neměla být bolestivá. Bill se sice neproměňuje, ale cítí chuť krve a chce zabíjet.“ Povzdechl si.

„ Dobře. Můžu to teda zkusit?“ harry byl nedočkavý, moc by chtěl svému příteli pomoct.

„ Dobře, zkus to. Stejně si myslím, že se ti to nepovede,“ nedělal si naděje, nechtěl být zklamaný. Ale doufal, že se to podaří a on se zbaví toho prokletí.

Harry vyčaroval pohovku a pokynul staršímu muži, aby si lehl. Když to splnil, tak na něj zamířil hůlkou a začal odříkávat složité kouzlo.  Remus zprvu cítil šimrání, ale poté se to změnilo v lehkou bolest, jako by se v něm něco chtělo udržet. Začal sebou zmítat. Harry si uvědomil svou chybu, měl ho prvně připoutat. Teď už ale nemohl nic dělat, pokračoval dále. Po pár okamžicích se z Rema začal vznášet oblak, který se ztvárnil do podoby vlka. Ten se bránil, snažil se vrátit zpět k Removi, ale Harry ho nepustil a poté i zničil. Byl zpocený a unavený, ale šťastný.

„ Jsi v pořádku?“ Zajímal se o ležícího muže, který vypadal trochu otřeseně.

„ Ano, snad ano. Děkuji Harry,“ objal syna svého nejlepšího přítele.

„ Nemáš zač.“

„ Nemám zač? Zbavil jsi mě mho trápení a břemene. Udělal jsi něco, co jsem nečekal ani v těch nejlepších snech a představách. moc ti děkuji.“ Pevně ho objímal.

„ Rád bych tě měl dnes pod kontrolou, takže se s tebou vrátím na Ústředí a zůstanu s tebou v pokoji. Nikomu to zatím neříkej, rád bych zítra překvapil Billa.“

„ Dobře, pro tebe udělám cokoliv. Dnes je úplněk a ten trávím u sebe doma, takže půjdeme rovnou tam. Víš, kde to je?“

„ Snad ano, párkrát jsem o tvém domě slyšel. Chyť se mě, přemístím nás tam.“ Remus to udělal. Harry se tentokrát soustředil mnohem déle než prvně, ale tentokrát  nemuseli jít pšky, přemístil je, měl dostatek síly.

V Remově bytě to vypadalo skromně, ale Harrymu se tam líbilo. Remus se tvářil rozpačitě, že nemůže Harrymu nabídnout větší pohodlí…

„ Je to tady krásné,“ pověděl Harry a prohlížel si byt. „ Ale chtělo by to pár úprav, připadá mi to tady potemnělé.“ Usmál se. Několikrát mávnul hůlkou a stěny změnily barvu, opravil nábytek, takže vypadal jako nový a naposledy vyčaroval pár nových věcí, aby Removi i sobě zajistil větší pohodlí… Pak si vzpomněl, že Remus měl a má jen staré, ošuntělé hábity. Proto mu spravil i ty. Vypadaly jako nové a k tomu jako naprosto moderní. Nikdo by nepoznal, že před chvíli byly staré a mnohokrát zalátované. Remus vše překvapeně sledoval.

„ Takhle je to lepší,“ usoudil Harry a posadil se do křesílka před krbem. Remus byl naprosto vyvedený z míry.

„ Kde ses to naučil?“ Nechápal. Tohle se v Bradavicích zcela jistě neučí.

„ O prázdninách, hodně jsem studoval.“ Povídali si dlouho do noci. U Náměsíčníka se neobjevily žádné příznaky vlkodlactví. Takže byl v pořádku a po velice dlouhých letech spal o úplňku klidně a bez bolesti.

Ráno se probudili před půl devátou, v devět se měl začít konat obřad v kostele. Od desíti měla pak být hostina u Weasleyů na zahradě. Rychle se převlékli a přemístili se rovnou ke kostelu. Harry si ještě skočil domů pro slavnostní hábit a trochu se upravil.

Přišel právě včas. Obřad právě začínal. Billovi a Fleur to spolu slušelo, přál jim mnoho štěstí. Opatrně se dostal ke svým přátelům.

„ Zajistili jste okolí nějaký kouzly?“ Zašeptal jim do ucha. Kývli.

„ I zahradu, použili jsme tam pár kouzel, které jsou u tebe.“ Šeptla Mia. Harry kýl. Snad to zabezpečení bude stačit. Když bylo po obřadu, přemístili se na zahradu. Mnozí si teprve tam všimli Harryho a šťastného Remuse. Harry plánoval, že k novomanželům přistoupí jako poslední, chtěl být překvapení na konec. Hostů se tam sjelo opravdu hodně, dokonce přišel i Percy, ke kterému se jeho rodina ale chovala přezíravě, teda, kromě paní Weasleyové. Ta to nedokázala přes všechno, co jim udělal. Ostatní byli jeho chováním naprosto znechuceni a nejraději by ho ze zahrady vypakovali. Blížila se jedenáctá hodina a on se stále nedostal k novomanželům. Začínal být nervózní. Bál se toho, co přijde. Přesně s odbitím jedenácté hodiny všichni cítili, že se něco děje. Voldemort se snažil zničit obrany zahrady. Harry si vzal hůlku a šel do čela kouzelníků, kteří se mu chtěli postavit. Jeho přátelé ho následovali, rozhodně ho nemínili nechat samotného. Členové řádu se je pokoušeli dostat pryč, ale oni se nedali. V čele Smrtijedů kráčel sám Voldemort.

„ Ahoj Tome, pokud vím, tak jsi pozvánku nedostal,“ řekl Harry nahlas a tím na sebe upoutal pozornost. Voldy se zatvářil překvapeně, ale ihned to skryl za svou ledovou masku.

„ Opět se setkáváme Pottere. Doufal jsem, že jsi mrtvý, že ti bude stačit smrt těch, kteří kvůli tobě zemřeli. Ale asi nestačila.“ Zasmál se. Harry se nedal vyvést z míry.

„ Víš Tome, mě nevytočíš.“ Usmál se. Všichni tuto slovní přestřelku se zájmem a strachem sledovali.

„ Pottere, Pottere… Ty se nikdy nenaučíš úctě. Ale dnes tady nejsem kvůli tobě, jdu si pro svou nejvěrnější.“ S jeho slovy ze zástupu kouzelníku vyšla jedna osoba, kterou všichni dobře znali – Ginny Weasleyová. Objala Voldemorta kolem pasu a dala mu polibek na tvář. Všichni byli šokovaní, nejvíce ze všech Harry. Ginny věřil jako nikdy nikomu… Tak proč ona?

„ Tak co mi řekneš teď, když tvá láska přešla na mou stranu, Pottere?“ Zajímalo Toma a všichni Smtijedi i  Ginny se rozesmáli. Harry pevně stiskl rty.

„ Ty hajzle,“ zašeptal. To všechny rozesmálo ještě více. Harry promluvil hadím jazykem. Bylo snadné představit si Voldyho jako hada.

„ Za tohle tě zabiju, Tome. Mám návrh. Souboj. Jen my dva. Nikdo jiný.“

„ Promiň Pottere, ale teď mám jiné záležitosti na práci. Určitě chápeš jaké,“ políbil Ginny a s tím zmizel. Harry stál jako solný sloup. Byl naprosto vyvedený z míry. Do očí se mu tlačily slzy. Tohle byl snad zlý sen. To se nemělo stát! Ginny, jeho Ginny zradila… Proč? Proč to udělala? Miloval ji a ona mu vrazila kudlu do zad… To se přeci nedělá, tohle ne.

„ Jdu vytvořit nové štíty,“ zašeptal. Chtěl být sám. Šel na hranici Weasleyových pozemků a začal dělat kouzla. Zvládl kouzla, které se mu ještě nikdy nepovedla. Byl rozrušený, cítil hroznou bolest v srdci a jak si později uvědomil, ovládal nejvyšší bílou magii. Sám vytvořil štíty, které musely dělat na jeho domě všichni tři. Když všechno dokončil, přišli k němu jeho přátelé. Oba měli červené oči od pláče. Jen vedle něj stáli  a dělali mu společnost. Nálada na hostině klesla pod bod mrazu.

„ Rozhodla se sama a teď ponese důsledky. Pokud bude proti mně stát, tak s ní budu zacházet jako s ostatními Smrtijedy,“ řekl tiše Harry a vydal se k novomanželům.

„ Vím, že se to teď nehodí, ale mám pro vás dárek.“ Oslovil Billa s Fleur. Ti se na něj překvapeně podívali.

„ Moje matka dělala výzkum a přišla na způsob, jak zbavit vlkodlaky prokletí. Včera jsem kouzlo zkoušel na Removi a zabralo.“ Všichni Harryho napjatě poslouchali. Když slyšeli poslední větu, Tonksová skočila Removi kolem krku a políbila ho.

„ Děkuji ti, kdy to kouzlo provedeme?“ Zajímalo Billa.

„ Klidně hned, ale je trošku bolestivě, takže tě budu muset připoutat. Pojď do domu, tam to bude pohodlnější.“ Harry vzal Billa až do Ronova pokoje, aby nikdo neotravoval. Fleur šla samozřejmě s nimi. Venku zatím napjatě čekali, co se bude dít. Celý proces se opakoval stejně jako včera, až do poslední fáze. Místo vlka z Billa vyšel oblak, který se rozdělil na dvě části, první vytvořil hlavu Šeodhřbeta a další část oblaku byla část vlkodlaka. Jizvy na Billove těle se zcela zacelily, takže vypadal jako před útokem. Harry vyčerpaně klesl na kolena. Fleur objímala Billa, ale když si ho všimla, ihned k němu přiskočila.

„ Děkujeme Ti, Harry. Jsi v pořřádku?“ Harry kývl. Otřel si zpocené čelo a vykouzlil sklenici vody. Párkrát se zhluboka nadechl a zase se cítil celkem dobře. Se zradou Ginny se bude muset vyrovnat sám a to až v soukromí…

„ Myslím, že dole na vás všichni čekají.“ Usmál se na šťastné novomanželé.

„ Na nás? I na tebe, musíš jít  s námi. Teď nezmizíš po anglicku, rozumíš?“ Bill mluvil přísným učitelským hlasem. Hary kývl. Než došli dolů, probrali události posledních dnů. Venku na ně všichni napjatě čekali. Když viděli Billa, všichni ho začali objímat a gratulovat mu stejně jako před chvíli Removi. Chlapec, který přežil zašel za novou ředitelkou Bradavic a podal jí pergameny.

„ Můžete prosím zajistit, aby tento objev byl připsán mé matce, která se o něj zasloužila? Máte přeci jen více kontaktů.“

„ Jistě, ale mám na vás pár otázek, pane Pottere.“ Kývl, čekal to.

„ Dobře. Pojďme do kuchyně, nikdo tam nebude.“

V kuchyni vše vypadalo jako obvykle.

„ Kde jste celé prázdniny byl? Pátral po vás snad celý Řád!“ Ptala se rozhořčeně.

„ Doma, v Godricově dole.“ Odpověděl tiše. Tato odpověď Minervu šokovala.

„ Ale ten dům je přeci neobyvatelný.“

„ Možná byl, ale domácí skřítka a možná i profesor Brumbál tam provedli pár kouzel a dům je opět v pořádku. Jen jsem tam musel použít několik nových ochranných kouzel. Jedno z nich zaručuje, že dům vypadá jako troska.“ Kývla.

„ A asi mi nepovíte, co jste dělali s Albusem na konci roku?“ Zavrtěl hlavou. Vzdychla. Tohle čekala.

„ Jak mi pan ministr řekl, jsem skrz na skrz Brumbálův člověk,“ usmál se. „ Nesmím to nikomu říct, pan ředitel si to nepřál.“ Vysvětlil. Ještě chvíli ho ředitelka vyslýchala, ale potom ho pustila.

„ Ještě něco, pane Pottere. Nastoupíte do Bradavic?“ Zeptala se.

„ Ne, já ani Ron s Hermionou.“

Harry se rozloučil a přemístil se do svého domu. O chvíli později se za ním přemístili i Ron s Hermionou, oba si o něj dělali starosti. Našli ho sedět v knihovně nad pár knihami. Přisedli si k němu, nevěděli, jak mají začít.

„ Jak pokračuje oslava? Jste tady nějak brzo,“ prolomil ticho Harry.

„ Ale jo, v pohodě. Rodiče jsou z Ginny nešťastní, ale už se s tím pomalu smiřují.“

Kývl.

„ Co hledáš?“ Zajímala se Hermiona.

„ Jestli nemohla být Ginny pod nějakým kouzlem.“ Přiznal. Chtěl, aby byla pod kouzlem, aby byla nevinná.

„ To nejde Harry. Museli by tu kletbu použít, když přišli a to nikdo z nich neudělal.“ Řekla Hermiona lítostivě. Taky by tomu ráda věřila, ale věděla, že je to nemožné… Harry to věděl, ale pořád doufal, že je to jen kouzlo, že nejednala z vlastní vůle… Miloval ji a tohle pro něj byla těžká rána. Měl ji brát jako svého nepřítele, ale nedokázal to… Nemohl…