Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Únava od PMdA
[Komentáře - 9] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Postavy a budova jsou vlastnictvím JKR.

Za beta-read děkuji Arlondii, jejíž dobré rady jsem se fakt snažila poslechnout. Některé marně.

Minerva McGonagallová seděla v knihovně nad ředitelskou kanceláří a s nasupeným výrazem dopisovala pravidelné hlášení pro školní radu. Její vztek nad tím, že nástupce Luciuse Malfoye po ní vyžaduje písemnou zprávu i teď o prázdninách, kdy se široko daleko nic neděje, byl dnes o to větší, že po celý den byla teplota venku nad třiceti stupni celsia a v její kanceláři bylo dusno k zalknutí i poté, co snad potisící toho dne použila ochlazovací kouzlo. Měla pocit, že se udusí, každou chvíli odbíhala k oknu a vyhlížela západ slunce, po kterém snad teplota trochu opadne, aby mohla vyvětrat. Zdálo se, že se konečně dočkala, dokonce to vypadalo, že větve stromů Zapovězeného lesa se pohybují v mírném vánku.

Několikerým mávnutím hůlky otevřela všechna okna  a vychutnávala si čerstvý vzduch, který proudil dovnitř. Opřela se rozpaženýma rukama o rám okna a s přivřenýma očima se nechala ovívat příjemným větříkem, který vanul od jezera. Z utaženého drdůlku jí vypadl pramen vlasů a hladil jí po vrásčité tváři, ona zaslouženě odpočívala po náročném dni a kdyby nestála, tak by zřejmě dokázala v tom klidu a míru usnout... 

Najednou měla dojem, že zahlédla něco divného. Otevřela pořádně oči a prozkoumala pozemky. Tam nic, nikde nikdo. Pohledem přejela oblohu. A pak to uviděla.

Nad Zapovězeným lesem se pohybovala černá tečka. Že by sova, v tuhle hodinu? Minerva se pokoušela zaostřit, tady něco nehrálo. Tečka se blížila, teď už vypadala jako černá koule. Ne, to není koule, někdo sem letí na koštěti, došlo jí najednou. Problém je v tom, že nikoho nečeká. Najednou byla vzhůru. Kouzelné ochrany pozemků by sem neměly pustit nikoho nepatřičného, ale opatrnosti není nikdy dost. Vytáhla hůlku a s povzdechem začala rychle zavírat všechna okna. Ne dost rychle. Černá koule vletěla příšernou rychlostí dovnitř, těsně zabrzdila před knihovnou na protější zdi a tak přesně ve chvíli, kdy Minerva zamířila tím směrem oči i hůlku, postava slezla z koštěte a otočila se k ní čelem.

Černé oblečení, černé vlasy, černé oči, „černá duše“, pomyslila si Minerva. „Zatraceně Severusi!“ vykřikla nahlas, „jak ses dostal na pozemky?“

„Dobrý večer, Minervo, taky tě rád vidím,“ pronesl Severus Snape sarkastickým tónem a naprosto si nevšímal hůlky, kterou mu mířila na prsa. „Ty si nevzpomínáš, kdo zesiloval ochrany nad Zapovězeným lesem předloni po návratu Temného Pána?“

„Albus a ty“, vydechla Minerva.

„Ano, já a Albus“, pronesl Snape hlubokým hlasem. „Popravdě řečeno, Albusova účast na této akci spočívala v aktivním cucání citrónových bonbonů a snaze vnutit mi je v dvouminutových intervalech. Takže, pokud mi přiznáváš alespoň trochu inteligence, měl bych být schopen obejít obranná kouzla, která jsem sám vztyčil! A vás nenapadlo nic jiného, než je tam nechat!“

Poslední slova už vztekle křičel a zřejmě už ho také nebavilo koukat na špičku Minerviny hůlky, protože beze slova mávnul pravou rukou, z pěti metrů jí vyrazil hůlku z ruky a zachytil ji v letu přes místnost. Bezhůlkový neverbální Expelliarmus Minervu překvapil. Snape si chvilku vychutnával její bezbranný postoj a pak líně pronesl:

„Kdybych tě přišel zabít, Minervo, byla bys už mrtvá. Nemám ve zvyku se vykecávat jako někteří z mých kolegů.“

„Jo, Harry se zmínil,“ zamumlala Minerva. Snape jí obdařil jedním ze svých pohledů plným despektu a pokračoval:

„Dále prosím vezmi na vědomí, že souboje mě přestaly bavit někdy před dvaceti lety – tedy ne že bys měla šanci přežít déle než pár sekund – a bezdůvodné mučení staré dámy také nepovažuji za vhodnou zábavu na letní večer jako je tento.“

Snape si přehodil Minervinu hůlku do levé ruky a pravou tasil naučeným  pohybem svoji. Minerva o krok couvla, ale on jí nevěnoval pozornost. Mávnul hůlkou a na konferenčním stolku u pohovky se objevila konvice s čajem a šálky pro dva. Pak usedl na jeden konec gauče, obě hůlky odložil na stolek k čajové soupravě, nalil čaj do obou šálků a jeden uchopil do svých štíhlých prstů. Pohodlně se opřel o područku a přehodil nohu přes nohu. Když Minerva nereagovala a pořád ve stoje paralyzovaně sledovala jeho počínání, ušklíbl se a pronesl hlasem záměrně plným nevinnosti: „Smím tě pozvat na čaj?“

Minerva se probrala ze šoku a posadila se na protější konec pohovky. Fascinovaně hleděla na svou hůlku, ležící kousek od ní na stolku vedle té Snapeovy, a přemýšlela, jakou má šanci dostat se k ní dříve než Snape ke svojí. „Žádnou“, usoudila vduchu. „Je to jen nesmyslné gesto.“

Snape sledoval směr jejího pohledu a pochopil. „Pokud tě tvoje hůlka uklidní, Minervo, tak si jí schovej do hábitu. Ale pokud se ji pokusíš použít, budu tě muset na dobu našeho rozhovoru znehybnit.“

„Rozhovoru“, opakovala Minerva nevěřícně, ovšem hůlku si nevzala. „Ty mi chceš tvrdit, že sis se mnou přišel povídat?“

„Ne, letěl jsem přes celou Anglii, abych dal Albusovi kytky na hrob,“ odsekl Snape. Minerva ztuhla, ale on si jí nevšímal a pokračoval: „ale nemám moc času, takže bych ocenil, kdybychom mohli začít.“

Minerva se trochu vzpamatovala. „Ale proč jsi přiletěl na koštěti?“

Snape se ušklíbl. „Pokud vím, na prázdniny se všechny krby v Bradavicích odpojují od letaxové sítě, kromě ředitelského. Jednou jsem viděl člověka, který se jím pokusil projít nepozván, a promiň, Minervo, nemíním dělat do smrti společnost Lockhartovi. Přenášení zanechává magickou stopu, což se mi velmi nehodí, a kromě toho neznám ochrany na zbytku pozemků, takže bych neriskoval spuštění alarmu. Koště bylo jediná logická volba.“ 

Zalovil v kapse a vytáhl dva kusy pergamenu. Jeden z nich podal Minervě; ta natáhla ruku, ale těsně před ním ucukla. Snape zvedl oči k obloze. „Pro Merlina, Minervo, kdybych tě chtěl otrávit, nalil bych jed do čaje, kdybych tě chtěl proklít, udělám to osobně a přenášedlo bych byl udělal z gauče! Tohle je návod na mojí vylepšenou verzi Vlkodlačího lektvaru!“

Profesorka si vzala pergamen a začala ho pročítat. Seznam ingrediencí, způsob jejich zpracování, postup vaření, to vše Snapeovým typickým rukopisem, ovšem tentokrát s viditelnou snahou o čitelnost.

„Nerozumím,“ řekla Minerva překvapeně. Snape se ušklíbl a potlačil nutkání opět upřít oči k nebi.

„Do předminulého měsíce jsem ho tomu prašivému vlkodlakovi v řadách Řádu vařil já dole ve sklepení,“ z jeho hlasu byla patrná snaha o trpělivý tón. „Minulý měsíc jsem ho s drobnými potížemi ukuchtil doma ve své soukromé laboratoři, ovšem Temný pán mi nyní přidělil laboratorního pomocníka-“ trpělivý tón se vytratil a hlas plynule přešel do řevu „- a Draco Malfoy rozhodně není takový břídil jako Červíček, aby nepoznal Vlkodlačí lektvar od Doušku živé smrti!“

„To je od tebe hezké, Severusi,“ pokusila se Minerva o uklidňující tón. Snape si pobouřeně odfrkl, promnul si rukama spánky a pak si nečekaně položil hlavu do dlaní. Chvíli bylo ticho a Minerva si uvědomila, že toto je patrně jediná příležitost, kdy by bylo možno Snapea zneškodnit. Posunula se směrem k němu, natáhla ruku pro hůlku, ale v polovině pohybu se zarazila a pak položila ruku Snapeovi na rameno. Cukl sebou, ale neodtáhl se.

„Severusi,“ oslovila ho mateřsky něžným tónem a malinko ho pohladila po rameni. Čekala cokoli - nadávky, aroganci, úšklebky – ale stalo se něco jiného. Snape zvedl hlavu, upřel na ni prázdný pohled svých tmavých očí a ona si všimla, že teď najednou, když své výrazy nekontroluje, vypadá mnohem starší. 

„Jsem unavený, Minervo, strašně unavený,“ řekl tiše, zaklonil hlavu a pohybem jakoby se pokoušel zavrtat do polstrování pohovky. Pak pokračoval s pohledem upřeným na strop a jak získával nad svým hlasem kontrolu, vracela se do něj jízlivost.

„Ten lektvar není jednoduchý a vařit musíte začít zítra, aby byl hotový včas, takže pokud se k pomoci neuvolí teď o prázdninách Horác a nebo se toho neujme někdo z personálu, pak se domnívám, že slečna Grangerová by mohla být dostatečně-“ zarazil se „-kompetentní“.

Snape si znovu promnul spánky, pak i oči, a chvíli ztěžka mrkal, jako by mu působilo problém udržet oči otevřené. Uchopil druhý pergamen, který mu zatím ležel na klíně, a podal ho Minervě. Tentokrát nezaváhala, ale nepodívala se na text, oči měla stále upřené na Snapea. „Na vraha“, pomyslela si. „Albus mu věřil a jak skončil. Proč bych mu měla věřit já?“ 

Snape jí pohled opětoval, a vydržel se jí dívat do očí po celou dobu, kdy mluvil: „Tohle je seznam akcí Smrtijedů na příští měsíc. Nebývalo zvykem zveřejňovat plány tak dlouho dopředu, ale po Brumbálově smrti po nás bystrozorové jdou jako diví a tak bylo rozhodnuto sdělit dopředu termíny všem, kdo se akcí zúčastní, aby si mohli dopředu zajistit alibi. Věřím, že se rozhodneš některé z akcí překazit, ale pro případné přežití tvého zdroje  bych ti doporučoval vybrat si dvě, maximálně tři akce.“

Minerva se konečně podívala na pergamen a zalapala po dechu: „Ale to odsoudím k smrti stovky lidí!“

Snape přikývl a Minervě se roztřásly ruce, takže pergamen začal vydávat chrastivé zvuky.

„Ano, Minervo,“ řekl hlasem, z kterého znělo uspokojení. „A stovkám dalších život zachráníš. Ty alespoň máš na výběr.“

„To nemohu,“ vydechla Minerva. „to nemohu rozhodnout já. Vedení Řádu…“

Snape jí přerušil. „Chceš říct, že přijdeš na schůzku Řádu a řekneš – hele, Severus mi tady dal seznam akcí, vyberte si?“ smál se řezavým, neupřímným smíchem. „Ne, Minervo, takhle to nefunguje. Ty si teď vybereš a sdělíš mi své rozhodnutí, abych i já se mohl připravit a nenechal se chytit při vašich šťárách. A já tenhle pergamen zničím, hned teď a tady. Ber a nebo nech být…“

Minerva svírala pergamen a konečně donutila ruce, aby se jí netřásly.

„To je kruté, chtít abych si vybrala-“ nestačila doříct. Ve Snapeových očích se šeredně zablesklo a když promluvil, jeho hlas byl plný zloby a vzteku.

„Kruté, říkáš? Kruté? A co si pro Merlina myslíš, že je kruté na tom, že si můžeš vybrat? Kdo dal v životě vybrat mně? Kdo mi dal vybrat, jestli chci nečistou krev? Kdo mi dal vybrat, jestli chci sedm let snášet podrazy od těch čtyř nebelvírských bestií? A v čem myslíš, že mi dával na vybranou Pán zla? A v čem Brumbál? Ty si fakt myslíš, že mi dával Brumbál na vybranou?“

Minerva seděla klidně, i když jí ječel přímo do obličeje, jenom sklopila oči a tiše řekla: „Na věži jsi na vybranou měl.“

Snape na ní vytřeštil oči a několikrát se nadýchl, a pak se z jeho úst ozval smích. Hnusný, zlý smích. „Ty si vážně myslíš, že když stojíš mezi neozbrojeným starcem, kterého sžírá jedna viteálová kletba zevnitř a druhá zvenku, a pěti po zuby ozbrojenými Smrtijedy, tak máš na výběr? Chceš říct, že jsem měl hrdinně zesnout po Albusově boku a zajistit tak, že už nikdy nebudu nikomu a ničemu užitečný? Nebuď směšná,“ řezavý tón zmizel, zbyla už zase jenom únava. „Ale mohl jsem mít hezkou hrobku.“ Opět zaklonil hlavu a tentokrát zavřel oči, Minerva ho podezírala, že se snažil si ji představit a musela se usmát své představě, co by s náhrobkem Severuse Snapea na školních pozemcích  provedli studenti.

Na chvíli zavládlo ticho, a pak se ozval šustivý zvuk, jak Snapeovo bezvládné tělo sjíždělo po pohovce, až se jeho hlava zarazila o Minervino rameno. To ho trochu probralo, ale zjevně ne dost. „Já tam nebudu dlouho, mami,“ zamumlal a svezl se níž, položil hlavu do jejího klína a natáhl nohy do pohodlné pozice na gauč. Minerva si povzdechla nad absurditou situace, nad červencovým večerem, který tráví s aktivním Smrtijedem a hledaným vrahem na klíně.

Pomalu a opatrně, aby ho nevzbudila, se natáhla na stolek pro svoji hůlku. Na okamžik zaváhala, vědoma si své momentální moci nad životem muže na svém klíně, a pak mávnutím hůlky přivolala deku; jediným otevřeným oknem sem vanul noční chlad. Pečlivě ji přehodila přes Severuse a pak ho začala pravou rukou jemně vískat v mastných vlasech. Do levé ruky si vzala pergamen se soupisem akcí Smrtijedů a pomalu ho studovala. Do rána má na výběr dost času.

„Pořádně si odpočiň, ty můj zdroji,“ zašeptala soucitně a nepřestávala hladit prameny černých vlasů. „Krbem budeš ráno v Londýně cobydup.“





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.