Toho jara horka vládla
všude kolem Bradavic,
únava na všechny padla,
byl to vážně děsný hic.
Testrálové valem chřadli,
Firenze celý olysal,
kůrolezům údy zvadly,
každý hrozně nadával.
Harry s Ronem dleli v trávě,
na mraky se dívali,
toho odpoledne právě
nad úkolem zívali.
Vydali se do Prasinek,
úkol měli na háku,
urazili tam pár sklínek
máslového ležáku.
Večer lezli do postele,
každý pod svou peřinku.
Ron zamumlal náhle "Hele,"
a vytáhl lahvinku.
"Rone, ty máš flašku žitné?
Odvaha ti neschází!
Jestli nás s tím někdo chytne,
futra s námi vyrazí!"
"Harry, prosím, nech si pindy
a pojď si dát panáka,
vzorní budem zase jindy,
dneska se chci zhulákat.
Už mi z toho vážně hrabe,"
povzdychl si zhluboka.
"Hermiona na mě dlabe,
Chci jí padnout do oka.
Blbě rudé že mám vlasy,
sexepíl mám nulový.
O tom, jak se trápím, asi
víte všichni kulový."
Harry na něj tupě zírá,
marně skrývá zděšení.
Že se Ronald takhle týrá
neměl vůbec tušení!
"Já si myslím, že tě bere,
chce to jen kus kuráže.
Vymyslíme kouzlo, které
vlasy změnit dokáže!"
Ron dojetím tiše vzlyknul.
"Ty jsi vážně kamarád!
To já bych si rychle zvyknul,
blondýn bych byl hrozně rád!"
Zavdali si z láhve spolu,
když se náhle zjevila
v temném koutě vedle stolu
silueta Nevilla.
"Vy jste asi vážně trhlí,
Já si teda myslím, že
barvit vlasy - to je zvrhlý!"
Neville tam stál v negližé.
Leknutím si cvrnkli málem.
"Ty tu slídíš, Neville?
Nepůjdeš s tím za Brumbálem?!"
Tvářili se zavile.
"Člověk si tu klidně chrní,
vy řvete jak na lesy,
až mě z toho šiška brní.
To jsou teda móresy!"
Longbottom se vážně vtekal,
Harry s Ronem koukali,
málem je tou zlobou lekal,
tohle u něj neznali...
"No, no, zklidni hormon, hochu,
sorry, že tě budíme.
Na, cvakni si s námi trochu,
ať něco vymyslíme."
Pak si honem vzali svíce,
neboť Rona napadlo
prohledat si učebnice,
vypátrat zaklínadlo.
Jedno našli, nanic bylo,
zkoušeli to hodinu.
Vůbec se jim nedařilo
odbarvit mu čupřinu.
Hleděli na sebe dlouze,
zklamaně a bezradně.
Mohli konstatovat pouze,
že to půjde nesnadně.
Ron byl z toho celý vedle,
zmařenou měl naději.
Než ztěžka promluvil, hnedle
odkašlal si raději.
"Tím to, hoši, asi padlo,
hůlka je nám k ničemu,
nenašli jsme zaklínadlo,
budoucnost mám zničenu."
Harry naštval se poměrně.
"Nebuď takhle vykyslý,
neviděl bych to tak černě,
něco ještě vymyslím.
V lektvarech jsme sice leví,
zato nám to pálí, ne?
Jeden přece nikdy neví!
Myslím, že to zkusíme."
"Co když se to nevyvede?"
otřásl se Longbottom.
"Ne každý to přece svede,
když to zblbneš, co potom?
Propadneš se, Rone, studem,
budeš chodit dohola,
Hermiona mít tě bude
zcela jistě za vola!"
Ron celou věc zvážil krátce,
pak sám sebe přesvědčil,
že vše musí projít hladce.
"Jdu do toho! Bez řečí!"
Znovu chytli učebnice,
hledali jak zběsilí,
teď jim štěstí přálo více,
Ron předčítal za chvíli:
"Dej tři žíně z jednorožce
vařit v mléce dračím,
potom k jedné muří nožce
už jen přidat stačí
žabí oči v mločí moči,
čerstvý hipogryfí trus.
Už vím, kam pro všechno skočit,
vše bude mít Severus."
Tajný plánek v kapse skryli,
k Snapeovi se vloupali
a že zkušení už byli,
snadno se tam vyznali.
Vše potřebné našli vmžiku,
nazpátek se vydali.
Zdařilo se, měli kliku,
lektvar vařit začali.
Pod kotlíkem oheň prskal
za Harryho postelí,
Ronald do něj všechno mrskal,
ti dva jen přihlíželi.
Ron nepípl ani slovo,
nedočkavě pospíchal.
Už bylo téměř hotovo,
když tu náhle začichal.
"Jak tam tyhle věci hážu,
ňák to smrdět začíná,
já to polknout nedokážu,
zbliju se jak Amina."
Ti dva zapravdu mu dali,
už se málem dusili.
Pomalu se rozchechtali,
kotlík hadrem přikryli.
"I kdybych si na to troufl,"
podotkl se smíchem Ron,
"stejně by mi bylo šoufl,
to vím prostě nabeton."
"O tom není pochybnosti...
Co s tím dále? Vyhodit?"
Harry je pln zvědavosti,
jak to může působit.
Vtom mu oči zasvítily.
"To by bylo, hošani,
kdybychom to podstrčili
někomu při snídani!"
Ron se řehtal, napadl ho
ideální kandidát:
"Snapea bych já blonďatého
viděl vskutku hrozně rád!"
"Tohle se vám nepovede,"
mínil Neville skepticky.
"Vsaď se s námi, že to svedem!"
děl Ron optimisticky.
"Dobrá tedy, ujednáno!"
chyt´ ho Neville za slovo.
"Nejpozději zítra ráno
musí vše být hotovo!"
Harry zářil. "Bez vytáček
přijímáme, Neville,
vsaďme se o velký sáček
Bertíkových lentilek!"
Podali si na to ruce.
"Jak to ale spácháme?
Když takhle páchne prudce,
nikam mu to nedáme."
"Že mě to hned nenapadlo!"
plácl se Ron do čela.
"Umím fajn zaklínadlo,
schválně, co to udělá.
Fred mi ho jednou předvedl,
chce to jen fortele kus."
Vzal si kotlík, hůlku zvedl
a zahřímal: "NESMRDUS!"
"Geniální!" Harry jásal.
"Už to vůbec necítím!
Rone, ty jsi naše spása,
dá se to vlít do pití!"
A tak došli do kuchyně.
Dobby - jejich kamarád
sice nebyl žádná svině,
ale Snapea neměl rád.
Nedalo to příliš práce,
pro svůj plán ho získali,
o tom, že vše projde hladce
nezapochybovali.
Než pak stopy zahladili,
bylo skoro svítání.
Na postel se usadili,
čekali na snídani.
Dočkali se. Toho rána
když se sešli u jídla,
každému se podívaná
neobvyklá nabídla.
Ve chvíli byl Snape jak víla
s lánem zlatých kadeří,
vážně, byla to fakt síla,
strašně sprostě láteřil.
Nakonec už zlostí skákal,
málem skácen infarktem,
někdo totiž zahulákal:
"Jakpak se máš, Lockharte?"
Učitelský sbor se dusil,
těžko šlo potlačit smích,
ač to každý trpně zkusil,
slzy tekly po lících.
Mezi žáky z celé školy
vládlo husté veselí,
spadli smíchy pod své stoly,
v záchvatech se svíjeli.
Brumbál se dal do šetření,
by Snapeovi pomohl,
i když měl svá podezření,
dokázat nic nemohl.
Hermiona nepátrala,
viníky poznala hned.
Ronovi pak tajně dala
pusu sladkou jako med.
Večer v nebelvírské věži
náramně se slavilo,
neřehtat se šlo jen stěží,
všem se to moc líbilo.
Harry s Ronem byli rádi,
že se plány zdařily
a že jejich kamarádi
se tak dobře bavili.
Lentilkami přecpali se
téměř do bezvědomí
a vůbec netrápili se
výčitkami svědomí.
Nikdo nemusí si zoufat,
všichni šťastně přežili.
Mně nezbývá nic, než doufat,
že jste si to užili.
END