Lily se probudila na tvrdé zemi a třeštila jí hlava. Ruce i nohy měla svázané, takže se ani nemohla rozhlédnout, kde je. Slyšela nějaké hlasy, jak se o něčem dohadovaly.
„Ty hlupáku! Měl si přivést tu malou Weasleyovou a ne... tuhle," zasyčel zlostně nějaký hlas.
„Ale já myslel... " namítl vystrašeně druhý hlas.
„Jak si mohl myslet?! Vždyť to zatím vypadá, že nemáš ani ten mozek," zasmál se chraplavě jiný hlas. „Jestli se o téhle chybě dozví Mistr, tak jsme všichni mrtví."
„Ale mohla by se přece hodit," namítl zase vystrašený hlas.
„Jdeme!" zavelel první hlas.
„Ale co uděláme s ní?"
„O to už se postará Severus! Nějaké informace by se hodily..." hlas se pomalu ztrácel v dálce.
,Severus?´ pomyslela si Lily. To by znamenalo, že jsem někde mezi smrtijedy, ale jak mysleli to, že se o mě „postará" Severus?
Chvíli na to se začaly ozývat tiché kroky, mířily k Lily. Potom jí najednou povolily pouta a nějaké kouzlo jí přeneslo k okovům na zdi, které jí spoutaly. Takhle alespoň viděla, kde je. Byla to temná místnost s jedním oknem. V rohu byly těžké tepané dveře a v druhém rohu dlouhý dřevěný stůl, na kterém byly právě rozprostřené, zřejmě, přísady do lektvarů. U toho stolu stál vysoký muž a něco krájel. Lily ho poznala i takhle zezadu.
„Severusi!" vydechla. Ano všichni jí říkali, že se přidal na stranu zla, ale vidět to bylo jiné. Severus se ani neotočil a pokračoval v práci, přidal něco do kotlíku a z něj začala stoupat stříbřitá pára. Lily věděla co je to za lektvar...
„Tss! Veritasérum," vyprskla. „To seš takovej slaboch?!" dodala, chtěla ho vyprovokovat, aby se otočil.
Severus to skutečně udělal a upustil křišťálovou lahvičku, kterou právě držel v ruce.
„L-lily?!" vyjekl.
„Cos čekal?! Slona?" vyprskla naštvaně, i když věděla, že to vyznělo poněkud hloupě.
„A-ale co? Jak?" nemohl se vzpamatovat Severus, tohle u něj Lily viděla poprvé.
„Přesunutí do budoucnosti, obraceč času," řekla unaveně.
„A...a co když ti nevěřím?!" vyhrkl najednou Severus a Lily měla namále, aby nevyprskla smíchy.
„Tak na mě použij ten svůj...hm... lektvar...“ řekla posměšně Lily.  Nemohla uvěřit jak moc se Severus změnil!
„Dobře, dobře, věřím ti," řekl a začal nervózně přecházet po cele, „a pomůžu ti ven. Když řeknu, že sem tě odstranil, tak koneckonců až se vrátíš zpět do minulosti, tak nebude moct nikdo pochybovat. A do té doby musíš být opatrná, teď se samozřejmě vrátit nemůžeš, protože všechny obraceče má ministerstvo..."
„Počkat! Jak to víš?" zarazila se Lily.
„Musíme být informovaní," odvětil.
Potom vyprostil Lily z okovů a u dveří se zarazil. Vytáhl pergamen, něco na něj naškrábal a zapečetil ho pečetí s datem.
„Lily, prosím, dej mi to až se vrátíš zpět," poprosil jí a pergamen jí vtiskl do ruky, Lily přikývla. „Tak teď to bude těžší, i když je tohle pouze smrtijedská pevnost, okolo ní je v okruhu dva kilometry bariéra proti přemístění. Musíš za ní doletět, potom se můžeš přemístit. Přemisťovat už se umíš, ne? A létat?"
„No," zaváhala Lily, „přemisťovat jo, ale v létání nejsem žádný mistr.“
„To zvládneš," usmál se Severus, potom odněkud vyčaroval koště a kouzlem otevřel jediné okno. Lily už se chystala odletět, když v tom jí chytl za ruku a přitáhl si jí blíž. Lily se nebránila.
„A Lily, tohle sem tehdy neudělal a dodnes si t vyčítám," zašeptal a dlouze jí políbil. Lily se k němu přitiskla, tolik si přála, aby to tehdy udělal.
„Už budeš muset jít," zašeptal jí do vlasů.
Lily se soustředila už jen na to, aby byla co nejrychleji venku z bariéry. Přistála přesně tam, kde jí Severus řekl a rychle se přemístila rovnou do Prasinek.