která vítr odvál do dáli,
tam, kam ty nemůžeš.
Lituješ? Čeho? Sebe?
To bude tím prostředím
- Black se nikdy nelituje...
Ležíš a přemýšlíš. Trpíš.
Myšlenky bolí. Měl jsi...
Kdyby jsi...Ne. Minulost ne.
Nezměníš ji. To je zákon života.
Třeseš se? Slzy ti skanuly po tvářích...
Jsi sám. Máš strach. Bojíš se tmy.
Vůně...znáš ji. Bradavice. Minulost.
Přátelé...ztratils je.
Budoucnost...neexistuje.
Zašeptal jsi slova,
která vítr odvál
a díváš se za nimi přes mříže...
Krok...a jsi venku. Jenom on
tě dělí od svobody. Pouze on a -
Nesni. Nepřemýšlej. Probuď se!
Pouze žij! - ve tmě.
Možná...možná měli pravdu.
Nemělo se to udělat. Ale ty...jsi Black.
Hnědé a jemné...takové byly jeho vlasy.
A voněly...slunečnicí. Jeho oblíbená.
Měl tě rád a ty jeho. Ale to bylo vše.
Žádná budoucnost. Nic. Konec. Začátek.
Venku padá déšť. Cítíš ho. Máš ho na tvářích.
Slzy. Proč? Měl jsi ho rád...
...víc než svůj život. ..
Ale ty musíš pokračovat dál!
Mříže. Pevné, ocelové.
Velký černý pes.
Prázdná cela.
Začátek...