„Jak si mohl?“ Zaječí nepříčetně otec hned mezi dveřmi.
„Víš, že to jinak nešlo.“ Kajícně svěsím hlavu. Chabé, ale obhájit se musím, mám pravdu.
„Tohle na mně nezkoušej!“ Ječí dál a neexistující vítr si zlostně pohrává s jeho vlasy.
„Promiň, ale měl jsem na to právo! Stejně ti to nešlo!“ Pomalu také zvyšuji hlas.
„To jsi tedy přehnal!“
„Ani v nejmenším!“
„Opravdu jsi mne zklamal.“ Shlédne na mně otcovským pohledem.
„Otče, za chvíli budou Vánoce, tak si pořídíte svůj.“ Snažím se ho uklidnit. Chvíli to vypadá na další hádku.
„ Zrovna jsem se naučil chodit na internet.“ Povzdychne rezignovaně nakonec.