A/N: Název oddělení, kde pracuje Hermiona, jsem si vypůjčila od Ilianaiedail.  

„Šla bych, mít s kým,“ zavrčela podrážděně Hermiona, aniž by si uvědomovala, jak okatě to vyznělo. Sirius se samozřejmě ihned chytil na neexistující vějičku.
„Můžeš jít se mnou, Hermiono,“ vycenil na ni zuby a opile se usmál. „Jsem krásný, inteligentní a – šarmantní,“ pohlédl na Harryho a Hermionu úkosem, svalil se na volnou židli a usnul.
„To vidím,“ utrousila Hermiona a obrátila svou sklenici dnem vzhůru. Na stůl skanula jediná a poslední kapka. „Tak abych už šla, Harry, je celkem pozdě…“ začala se zvedat.
„No to ne, zůstaneš tu přes noc, přece teď nepůjdeš domů!“ Sám se divil, kde se v něm bere tolik starostlivosti.
„Ach, Harry, ty se o mě bojíš, to je milé,“ vrhla se mu kolem krku, což ho totálně zmátlo. Tuhle Hermionu nepoznával. Kde je ta stará slečna Grangerová, která zahnala Ritu Holoubkovou do kouta?!
Se lví neotřesností ji chytil za rameno a odvedl do pokoje, který už byl vlastně její.
„Tady přespíš a nechci slyšet žádné námitky!“
Odpovědí mu bylo jen zamručení. Hermiona usnula stejně rychle jako předtím Sirius. Harry se odebral do ložnice, lehl si vedle Ginny a než usnul, ještě chvíli přemítal nad tím, jak náladové ženy dokážou být.
„Harry! Harry, vstávej, za deset minut tam máš být!“
Otevřel jedno oko a spatřil Ginny, jak s ním lomcuje.
„Kde, u Merlina?“
„Máte přece tu schůzi kvůli mistrovství!“
„Sakra! Sakrasakrasakrasakra!“ vyletěl Harry z postele a začal hledat čisté ponožky. Ginny ho mlčky sledovala, pak mu podala sendvič a hrst letaxového prášku. Harry se na chvíli rozmýšlel, zda hodit do ohně Letax či sendvič, nakonec však zelenými plameny odcestoval. Ginny sešla dolů po schodech.
„Jejda, ahoj Hermiono, neslyšela jsem tě přicházet,“ podivila se, když spatřila Hermionu s rozmazanou řasenkou bloumat po chodbě.
„Dobré ráno,“ zívla Hermiona. „Jsem tu už od včerejška.“
„Aha, kývla Ginny. „Nepůjdeme se nasnídat?“
Vtom někdo v jídelně tlumeně zaklel a po několika sekundách vyběhl Sirius. Letmo obě ženy pozdravil a byl pryč.
„On má být taky na té schůzi,“ plácla se Ginny do čela. „Počkat, a ty nepůjdeš do práce?“
„Nejsem v oboru mezinárodních kouzelnických vztahů jako ti dva workholici, ale v oddělení domácích skřítků,“ upozornila ji Hermiona. „A my máme v sobotu volno.“
Posadily se za stůl a Ginny si nalila kávu do svého oblíbeného žlutého hrnku s mrkající červenou kytičkou. Pak, v domnění, že jsou to ranní noviny, rozevřela Pettegollo, které tam pořád ještě leželo a pohlédla na Hermionu. Ta, když jí došlo, co Ginny drží v rukou, jí časopis vytrhla a do očí jí znova vhrkly slzy.
„Herm – “ začala Ginny udiveně. „Co je to s tebou?“
„Já…jsem…asi…“ Hermiona se zamračila na mrkající květinu a snažila se pointu vyjádřit nicneříkajícími gesty. Ginny na ni poplašeně zírala. „…no, však víš…přecitlivělá…před menstruací.“