Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Návrat do minulosti od Scilention
[Komentáře - 7] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Moje 1. povídka, tak buďte shovívaví.

Byla tmavá noc. Ani měsíc nepronikl svými jemnými stříbrnými paprsky skrz husté mraky. Všude byl klid. Nic nenaznačovalo úzkost, která svírala hrdla nejen obyvatelům Kvikálkova. V posledních dvou letech se událo tolik strašných věcí. Nejdříve přírodní katastrofy, zřícené modty a nakonec záhadná úmrtí, jejichž příčinu nedokázali objasnit ani ti nejzkušenější vyšetřovatelé a která plnily stránky novin a časopisů i rozhlasové a televizní visílaní den co den. Čím dál častěji se na ulici objevovali jakýsi podivíni v dlouhých vlajících pláštích-asi nějaká sekta.

 

A právě tuto ponurou noc považoval Harry za jednu z nejkrásnějších ve svém životě. Přesně o půlnoci měl totiž své sedmnácté narozeniny. Což znamenalo, že musí přetrpět už jen jednu jedinou noc u Dursleyových. Harry žil u Dursleyových téměř sedmnáct let a nebyly to právě šťastné časy. Ale teď to konečně zkončí. Na jeho psacím stole ležel zmuchlaný dopis, ve kterém ho Weasleyovi zvali na zbytek prázdnin k sobě domů. Pravdou bylo, že chvíli přemýšlel, než se rozhodl jejich nabídku přijmout. Nechtěl je svou přítomností nějak ohrozit. Ale nakonec se nedokázal setkání s nimi vzdát. Nemohl se dočkat, až znovu uvidí Hermionu Rona i jeho rodiče. Ale hlavně nechtěl zahodit příležitost setkat se s Giny. Měl ji rád a doufal, že až to všechno zkončí, až bude zlo konečně poraženo, budou  moci být opět spolu.

 

Odbíjela půlnoc. Harry spokojeně pohlédl na svůj kufr, který si sbalil už asi před týdnem, a představil si sám sebe, jak s ním hned po rozednění naposledy překračuje práh Dursleyovic domu. Nejraději by vyrazil hned, ale Lupin mu důrazně kladl na srdce, aby neoscházel před úsvitem. A právě s myšlenkou brzkého odchodu usnul.

 

Ráno se probudil o něco později než chtěl, ale nijak zvlášť mu to nevadilo. Rychle se umyl, převlékl a pokusil se nějak zkrotit své nepoddajné havraní vlasy. Když si uvědomil, že to nemá smysl, bylo už sedm hodin. Popadl kufr i Hedvičinu klec a potichu jako duch seběhl schody. Když za sebou konečně zavřel dveře, neskutečmě se mu ulevilo. Vytáhl z kapsy svého hábitu hůlku a jediným mávnutím přivolal záchranný autobus. Vykoukl z něj na něho Stan Silnička. Po pobytu v Azkabanu byl sice bledý a vyhublý, ale i přes to se usmícal. I když trochu posmuněleji než dřív.

 

,, Vítáme vás v záchranném autobusu. Jmenuji se……..“

 

,, Ano, já vím, ja vím.“ , skočil mu netrpělivě do řeči Harry ,,Promiň, ale dneska vážně spěchám.“

 

,, Tak si naskoč“ , ustoupil Stan ochotně. ,,A ty tomu vozítku pořádně prožeň vejfuk, Ernie. Mladej pán spěchá….kam že se to ženeš?“

 

,, K Děravýmu kotli“, odpověděl Harry a podadil se na nejbližší volné místo. Právě u děravého kotle na něj měl čekat pan Weasley a nejméně polovina řádu, aby zajistili jeho bezpečnost.

 

,,A teď se držte!“ vykřikl Ernie a Harry okamžitě pochopil význam těch slov. Záchraný autobus se řítil ohromnou rychlostí, takže věci které míjeli se jevily jen jako rozmazané šmouhy. Ale Stana to očividně vůbec nevyvádělo z rovnováhy. Jednou rukou se lehce přidržoval tyče a v druhé třímal Deního Věštce. Než si Harry stihl přečíst titulek na zadní straně novin, otevřely se dveře a Ernie vykřikl : ,,Děravej kotel! Vystupovat!“

 

Harry vyskočil z autobusu a jeho kufr letěl za ním. Když mu autobus zmizel  z dohledu, všiml si Harry nepřirozeného ticha. V celé ulici se nepohnul ani list. Z každého kouta sálala pochmurná nálada. Harry z toho neměl dobrý pocit.

 

Jen co vešel do Děravého kotle, vrhli se k němu členové řádu, kterým se očividně ulevilo, že je Harry živý a zdravý. Nakonec ho přišel přivítat pan Weasley.

 

,, Takže jsme tu všichni? Výborně. Chytněte se přenášedla“ , řekl Lupin a vytáhl z kapsy zlaté hodinky na řetízku.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.