I.
Život ještě nikdy nebyl tak krásný. Ležela na trávě u jezera a nechala se ozařovat zlatými paprsky slunce. Cítila se skvěle. Už žádné starosti… už nikdy…
Zdálky zaslechla blížící se kroky. Rozespale otevřela oči a uviděla svého přítele. Usmála se.
Pomalu vstala a protáhla se. Posledních pár metrů už nevydržela a vběhla mu do náručí. Hladově ho políbila.
„Ahoj, krasavče,“ zašeptala mu do ucha.
Jeho zrzavé vlasy díky slunečním paprskům jen zářily. Opřela si hlavu o jeho hruď. Konečně mohli být šťastní. Už jim nic nebránilo. Slastně přivřela oči.
Na čelo jí dopadla dešťová kapka. Udiveně se odtáhla a podívala se na nebe. Nikde ani mráčku. Napřáhla před sebe ruku. Další kapka. A další. Začínala jí být zima.
Otočila se zpět na svého přítele.
„No věřil bys…“
Byl pryč.
Nechápala to. Objala si rukama ramena. Byla čím dál větší zima.
Rozklepala se.
Znovu se podívala na oblohu a nevěřila vlastním očím.
Po slunečném dni nebylo ani památky. Nebe bylo pokryto obrovskými černými mraky.
Na rameno jí dopadla další dešťová kapka.
Otevřela oči.
Jen sen…
Byl to jen sen…
Zašátrala rukou po lampičce na nočním stolku. Nebyla tam.
Nahmatala jen chladný kámen.
Posadila se a zmateně se rozhlédla. Kolem ní se rozprostírala tma.
Rozhlédla kolem sebe. I po pár minutách ve tmě si její oči ještě nezvykly.
Pomalu vstala a s rukama napřaženýma před sebe se vydala do neznáma.
Levou rukou nahmatala další studený kámen.
To bude zeď…
Je to místnost. Jsem v místnosti.
Dveře… Někde tu musí být dveře…
Vydala se dál podél stěny. Uvědomila si, že už dokáže rozeznávat aspoň obrysy. Opatrně odstoupila od zdi a odhodlaně vyrazila kupředu.
Zarazila se. Měla nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje.
Pomalu otočila hlavou doprava.
U protější stěny někdo bez hnutí seděl.
Leknutím vyjekla.
Beze slova sledovala, jak se postava zvedá.
„Vítej mezi živými.“
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ