Za závěsem
Testrál se snesl na planinu, která vypadala, jako by jí prošel požár. Půda byla černá a zaprášená. Kolem rostlo pár neduživých, zakrslých keřů, které spíš připomínaly trčící kosti. Ani slabý závan větru. Obloha byla temná, bez hvězd.
Lenka se ho ještě pořád držela kolem pasu a zamumlala: „Země za Obloukem. Zajímalo by mě, jak se odtud dostaneme.”
Než jí Harry stihl odpovědět, že nemá tušení, za zády se jim ozval povědomý hlas: “Já vás povedu. Neuvidíte mě, ale pokusím se zůstat vám nablízku. Jsou tu jiné bytosti, které nemůžete vidět... “ Pak se hlas úzkostlivě zeptal: “Jak je na tom Náměsíčník?”