Harry stoupal po schodech do místnosti, kde byl zavřen Klofan.
„Ahoj, Klofane,“ pozdravil. „Stará se o tebe Sirius dobře?“ zeptal se Harry a uklonil se. Klofan jeho úklonu opětoval a potom jen zaskřehotal jako souhlas. Harry ho přátelsky poplácal po šíji a začal se rozhlížet, tahle místnost byla jeho nejoblíbenější...Ticho, šedé stěny, pár kusů starého nábytku a přesto tu bylo nádherně.
Chlapec nakonec přešel ke staré skříni a začal se v ní přehrabovat, když se zarazil. Pohledl na fotografii v tmavém dřevěném rámu, kde se všichni jako na povel usmívali.
„Hm, naše památná fotka,“ Harry se vylekal, když za jeho ramenem promluvil Sirius.
„Poznáváš všechny?“ zeptal se a i on pohlédl na smějící se tváře na fotografii.
„Tady to je můj otec,“ ukázal Harry rozhodně prstem na chlapce s rozcuchanými vlasy a kulatými brýlemi, který byl jemu samotnému velmi podobný.
Sirius s úsměvem přikývl.
„Vedle něj to je mamka. Tady po otcově boku jsi ty, ta krysa Petr, Remus a tady…“ zarazil se a pohlédl na dívku, kterou neznal. Mírně se na něj usmála. Harry chvíli fotografii zkoumavě prohlížel. Dívka měla tmavě hnědé vlasy a oči ještě o trochu tmavší.
„Kdo je tohle?“ ukázal na ni a Sirius se tak nějak smutně pousmál
„Tahle dívka se jmenuje Evelin. Myslím, že Remus by ti o ní určitě byl schopen povědět víc,“ odpověděl mu
„A proč není členem řádu? Proč jsem jí ještě nikdy neviděl?“ ptal se Harry
„Jak jsem řekl, jmenuje se Evelin Morenová,“ řekl mu Sirius, „Respektive jmenovala se Evelin Morenová, zemřela, když jsem chodil do sedmého ročníku v Bradavicích,“ odpověděl tak na ostatní Harryho otázky.
„Neměl bych o tom mluvit,“ snažil se umlčit Harryho, který už otevíral pusu, aby se znova zeptal na onu dívku.
„Harry, stalo to příliš dávno,“ upozornil ho Sirius, ale přesto začal vzpomínat…
< b >Před lety
„Tak už sakra padejte za přepážku!“ naoko se rozčílil mladý chlapec a pobídl tím objímající se dvojici, která se něčemu zrovna hodně smála
„Vždyť už jdeme. Sirius už určitě hledá kupé,“ usmál se mladý kluk, držíce zrzavou slečnu za ruku. Pohlédl do unavené tváře svého kamaráda a litoval, že včerejší úplněk nemohl být s ním. Přestal o tom přemýšlet a rychle za ním prošel skrz přepážku, aby se dostal na nástupiště devět a tři čtvrtě a spolu s jeho přítelkyní se rozběhli k Bradavickému expresu, který už se chystal k odjezdu. Ve vlaku si všichni tři zalezli do kupé, kde už je netrpělivě čekal Sirius Black. Sedmnáctiletý kouzelník, který si díky svému šarmu získal obdiv mnoha bradavických studentek, si nyní prohrábl své černé vlasy a s nervózním úsměvem pozdravil své přátelé.
„Co se děje, Siriusi?“ zeptala se ho Lily Evansová, příjemná zrzka, která považovala Siriuse, tak jako ostatní dva chlapce, za dobrého přítele.
„Sirius má blechy,“ vysvětlil Remus, který odtušil, že Lily zajímá Siriusovo neustálé drbání za uchem.
Všichni se po Remusově vysvětlení dali do smíchu, jen on se unaveně snesl na sedačku ve vlaku.
„Jak vlastně proběhl včerejší úplněk?“ zeptal se už zcela vážně James Potter, poslední ze čtveřice nerozlučných kamarádů.
„No myslím, že to i bez tebe a Petra proběhlo docela dobře. Remusovo vytí vystrašilo nějakou mudlovskou babičku, ale jinak nejhorší, co jsme si z toho odnesli byly ty moje zatracený blechy!“ podrbal se Sirius znovu
„Mluv za sebe,“ vydechl hnědovlasý chlapec unaveně.
„Co je, Remusi?“ zeptala se Lily starostlivě
„Já si asi v životě nezvyknu,“ začal vysvětlovat. „Mám strach, že něco zlého udělám! Vždyť já o sobě o úplňku skoro nevím.“
„Ale v Chroptící chýši tě držíme v bezpečí. Nikomu neublížíš!“ ujišťoval ho James.
„Už jednou jsem Vám utekl. Příště se to může stát znovu!“ oklepal se Remus a zavřel oči. Tímto byla debata uzavřena. Nikdo už po tom celou cestu neřekl ani slovo.
„Už budeme v Bradavicích. Oblečte si hábity,“ usmála se Lily a snažila se přelomit ledovou atmosféru.
Remus si první nasadil nebelvírský hábit a už se dral ven na chodbu. Otevřel dveře a prudce vrazil do jedné studentky, která měla pocit, že v tu chvíli uslyšela zavrčení.
„Promiň,“ omluvila se překvapivě ona jako první. Remus jí věnoval krátký pohled.
„Jo, to já…“ řekl a pozoroval jak si ona odhodila tmavé vlasy z čela a krátce se na něj usmála.
„Jsem Evelin,“ představila se
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ