Podíval se mu zhluboka do očí. Slova, které před chvílí pronesl něco změnilo, ale on to netušil. Začal se bát, že to zvrtal a o krok ustoupil, ale on ho chytil za paži. Ten pohled se mu vryl do paměti. Posítil teplo. Přišel k němu blíže, žádal o svolení. Najednou mu v hlavě prolítlo celá ta doba, co ho zná...

Znali se od první třídy a stala se z nich nerozlučná dvojka. Společně vzdorovali šikaně, která na ně dolehla, protože byli jiní než ostatní. Oba šli i na stejnou střední školu, na stejný obor, kde je oba vzali. Tam si zase pomáhali, neboť je opšt šikanovali. Ale jeden z nich držel v sobě obrovské tajemství, vlastně ho drželi oba, jen o tom nevěděli. Ovšem jeden z nich se rozhodl tomu udělat přítrž...

Dostal svolení. Pohladil ho po hnědých vlasech. Objali se. Jen tak chvíli stáli, pak se zahleděli navzájem do očí. Oba tam hledali to damé: lásku. Když jí našli, usmáli se na sebe a políbíli se. Byl to ten nejkrásnější polibek. Dvě nepochopené duše, které drželi vžy spolu, se spojili. Tom vzal Honzu za ruku a společně šli dál, šťastní, zamilovaní a připraveni za sebe a za ostatní nepochopené duše bojovat jako nikdy předtím...